Semiautonomní organela: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
rozšíření + minus pahýl |
||
Řádek 1:
'''Semiautonomní organely''' jsou [[buněčné organely a struktury|buněčné organely]] s vlastní [[genetická informace|genetickou informací]], a to ve formě [[DNA]] [[prokaryota|prokaryotního]] uspořádání (DNA v kruhovém uspořádání a v [[plazmid]]ech), u nichž se předpokládá, že vznikly na základě [[symbióza|symbiózy]] mezi [[předek|předkem]] [[Eukaryota|eukaryotických]] organismů a organismy [[prokaryota|prokaryotickými]].
Jde tedy vlastně o prokaryonty, kteří ztratili schopnost samostatně žít a stali se nedílnou součástí eukaryotické buňky. Rozlišujeme [[mitochondrie]], které mají svůj původ v [[bakterie|bakteriích]] a hrají nepostradatelnou úlohu při [[buněčné dýchání|buněčném dýchání]], a [[plastid]]y, jejichž předchůdcem jsou zelené [[sinice]] (případně výjimečně zelené [[řasy]]) a které mohou hrát rozličné úlohy, přičemž nejčastější jsou provozovna [[fotosyntéza|fotosyntézy]] a přechovávání [[rostlinná barviva|barviv]] či [[zásobní látky organismů|zásobních látek]].
Semiautonomními jsou nazývány, protože jejich existence již není možná mimo prostředí buňky s jejíž [[signální dráha|signálními drahami]] interagují a jimiž jsou usměrňovány, ale zachovali si ještě velkou část původní genetické informace, jejíž realizace je pro existenci a funkci této organely stále nezbytná. Semiautonomní organely nalezneme pouze u Eukaryot a jejich získání představuje základní krok v evoluci od [[Prokaryota|Prokaryot]] k [[Eukaryota|Eukaryotám]].
== Obecné vlastnosti ==
*Vlastní '''[[DNA]] prokaryotického typu''' a jsou tedy nositelkami [[mimojaderná dědičnost|mimojaderné dědičnosti]]. DNA mitochondrií a plastidů však již dávno neobsahuje jejich původní kompletní genetickou informaci. Spousta původně mitochondriálních či plastidových [[gen]]ů se postupem času přemístila do [[buněčné jádro|jádra]] a naopak některé geny se přemístily z jádra do mitochondrie. Spolu s vysokou specializací semiautonomních organel to je nejzásadnější důvod, proč ztratily schopnost samostatně žít.
*Jsou od zbytku buňky odděleny '''dvojitou [[cytoplazmatická membrána|cytoplazmatickou membránou]]'''. (Výjimkou mohou být některé plastidy s trojitou membránou, u kterých se předpokládá, že mohly vzniknou jakousi „symbiózou na druhou“, když jako symbiont posloužil nikoli prokaryotický organismus, ale eukaryont, který už měl vlastního symbionta). Každá membrána je tvořena tzv [[lipidová dvouvrstva|lipidovou dvouvrstvou]], jde tedy o dvojici takovýchto již "dvojitých" membrán (předpokládá se, že vnitřní membrána z dvojice představuje původní [[cytoplasmatická membrána|cytoplasmatickou membránu]] pohlcené bakterie a vnější membrána představuje původní [[cytoplasmatická membrána|cytoplasmatickou membránu]] hostitelské buňky, která obklopila pronikající bakterii při [[endocytóza|endocytóze]] - průniku bakterie dovnitř host. buňky). Obě membrány mají částečně odlišné vlastnosti, ať v již zastoupení [[membránový protein|membránových proteinů]], zastoupení odlišných [[lipid]]ů a často také odlišnou hodnotou gradientu [[redoxní potenciál|redoxního potenciálu]].
*'''Rozmnožují se dělením''' podobně jako bakterie.
*Mají souvislost s '''energetickým [[metabolismus|metabolismem]]''' buňky.
== Zástupci ==
[[Image:Mitochondrie.svg|thumb|
1 - interní membrána,<br />
2 - externí membrána,<br />
3 - mezimembránový prostor,<br />
4 - matrix]]
*'''[[Mitochondrie]]''' je zdrojem velké většiny buněčného [[ATP]] a představuje tak základní zdroj [[chemická energie|energie]] eukaryotické buňky. V mitochondriích probíhá oxidativní [[fosforylace]] – velmi efektivní způsob získávání [[chemická energie|energie]] štěpením cukrů až na [[oxid uhličitý]] a [[voda|vodu]]. Vnitřní membrána je místem vlastní [[oxidace]] a je všelijak zprohýbaná v [[Krista|kristy]] a tvoří tak oddělené prostory (kompartmenty) pro různé [[Chemická reakce|chemické reakce]] a zároveň tím zvětšuje svou reakční plochu. Vnitřní prostor se nazývá [[matrix (mitochondrie)|matrix]]. <br /> Mitochondrie jsou přítomné v buňkách všech eukaryontních organismů.
[[Image:Development of Chloroplast.png|right|thumb|vývoj chloroplastu (anglicky)<br>A-B - proplastid<br>C-D - chloroplast]]
*'''[[Plastidy]]''', stejně jako mitochondrie mají dvojvrstvou membránu a vlastní DNA. Předpokládá se, že pravděpodobně vznikly z endosymbiotických [[sinice|sinic]] <ref>Isao Inouye and Noriko Okamoto: “Changing concepts of a plant: current knowledge on plant diversity and evolution”. Plant Biotechnology, Vol. 22, pp.505-514 (2005)</ref>. Sinice jsou eubakterie schopné schopné využít energie světla v procesu fotosyntézy, symbiózou a pozdějším přisvojením si sinic tak eukaryontní buňky mohli získat schopnost vlastní [[fotosyntéza|fotosyntézy]] a mohli se orientovat na zásadně odlišnou strategii získávání energie a následně i odlišnou životní strategii. <br /> Plastidy se vyskytují u organismů náležejících do skupiny [[Archaeplastida]] (tedy rostliny v širším slova smyslu), která obsahuje tři linie fotosyntetizujících eukaryot: [[glaukofity]], [[červené řasy]], [[zelené řasy]] a ze zelených řas vyvinuvší se [[rostliny|rostliny (Plantae sensu stricto)]]. Na základě [[bioinformatika|bioinformatického]] rozboru plastidové DNA se usuzuje, že plastidy obsažené v jakémkoliv z eukaryontních organismů (mimo rostlin jsou plastidy přítomné také v buňkách všech typů [[řasy|řas]]) jsou jednoho původu. <ref>Isao Inouye and Noriko Okamoto: “Changing concepts of a plant: current knowledge on plant diversity and evolution”. Plant Biotechnology, Vol. 22, pp.505-514 (2005)</ref>. Mimo výše zmíněných linií však existují ještě některé řasy, jejichž plastidy vznikly sekundární endosymbiózou ([[Rhizaria]], [[Excavata]]). Hostitelská buňka v tomto případě pohltila jednobuněčnou řasu již i s plastidem <ref>S. E. Douglas, Curr. Opin. Genet. Dev. 8, 655 (1998).</ref>, tyto plastidy pak mohou mít tři i čtyři membrány.<br />U zelených řas se v buňce vyskytuje jen jediný plastid, u [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]] počet plastidů na buňku není vázaný, dělí se nezávisle na [[buněčné dělení|buněčném dělení]] a bývá jich v jediné buňce mnoho. Plastidy prodělávají po rozdělení různý vývoj a můžeme je proto dále dělit na:
** [[Chloroplasty]] – Jsou plastidy s plně vyvinutým fotosyntetickým aparátem, představují jedinou strukturu eukaryontní buňky, v níž může ''[[fotosyntéza]]'' probíhat, jsou zelené, dávají barvu celé rostlině.
** [[Proplastidy]] – Dosud nedozrálé plastidy,
** [[Chromoplasty]] – Obsahují nechlorofylová barviva, mají různé barvy, obvykle ochranou funkci a také zabarvují rostlinu (např podzimní listí).
** [[Leukoplasty]] – Mají zásobní funkci, obsahují především [[škrob]].
== Reference ==
<references/>
[[Kategorie:Cytologie]]
| |||