Braník: Porovnání verzí

Poprvé se Braník připomíná roku 1088 (''Branice'').<ref>PROFOUS A., Místní jména v Čechách - jejich vznik, původní význam a vývoj, Díl. I, Praha, 1947, s. 144</ref> Braník vlastnily ve [[14. století]] české královny a některé pražské [[kostel]]y. [[Clo]] z plaveného dříví, vybírané v Braníku, náleželo (podle [[privilegium|privilegia]] Karla IV. z roku [[1366]]) [[kanovník]]ům [[Pražský hrad|Pražského hradu]]. Od [[HusitéHusitství|husitských]] dob byl Braník v majetku [[Staré Město (Praha)|Starého Města]] až do [[konfiskace]] v roce [[1547]].

V roce [[1559]] se část majetku opět dostala do majetku staroměstských a ti tuto část Braníka připojili v roce [[1662]] ke svému nově zakoupenému libeňskému panství. Část Braníka věnoval [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] v roce [[1620]] [[Řád bratří kazatelů|dominikánům]] od sv. Jiljí, což připomíná korouhev se psem (Canes domini) s pochodní v tlamě na věži původního [[Dominikánský dvůr|dominikánského pivovaru]] v Branické ulici. Pozoruhodný je též pískovcový reliéf ukřižovaného Ježíše v průčelí věže. V roce [[1900]] byl Braník (Braník) s 3178 obyvateli, s novým [[pivovar]]em, [[Vápenka|vápenkou]], kostelem Sv. Prokopa a zelinářskými zahradami vsí okresu [[Vinohrady (Praha)|Královské Vinohrady]]. Při připojení Braníka (jako součásti [[Praha XV|Prahy XV]]) k Praze v roce [[1922]] zde žilo přes 3600 obyvatel ve 274 domech. V roce [[1949]] bylo [[Katastrální území|k.ú.]] Braník přičleněno k tehdejší [[Praha 15 (1949)|Praze 15]] (s [[Podolí (Praha)|Podolím]], [[Hodkovičky|Hodkovičkami]] a částí [[Krč]]e). Braník, přesněji dům č.p. 777 na dnešním Branickém náměstí (pozdější Vojenská správa a nyní Archiv bezpečnostních složek), byl sídlem ONV Praha 15. V r. [[1960]] se Braník stal součástí nového obvodu [[Praha 4]] a v roce [[1990]] součástí městské části Praha 4.

** jednak vedlejší trať z pražských [[Vršovice|Vršovic]] přes [[Krč]] směrem do [[Dobříš]]e a [[Čerčany|Čerčan]]. Jedná se, mimo jiné, o velmi významnou rekreační trať (tzv. [[Železniční trať Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany/Dobříš|Posázavský Pacifik]], legendární je trať zejména pro dějiny českého [[tramping]]u i [[skauting]]u), na této trati se také nachází [[Praha-Braník (nádraží)|nádraží Praha-Braník]]. V 19. století byla tato železniční trať [[Nusle]]-[[Modřany]] elektrifikována Františkem Křižíkem pomocí akumulátorových vozů s dobíjením v Nuslích a Modřanech.

** dále se zde nachází důležitá nákladní železnižní spojka mezi [[Železniční stanice|nádražími]] Praha-[[Krč]] a Praha-[[Radotín]], která propojuje železniční tratě na levém a pravém břehu [[Vltava|Vltavy]] přes tzv. [[Branický most|Most Inteligence]] (který stavěla v padesátých letech uvězněná protikomunisticky orientovaná inteligence) resp. [[Branický most]] (tzv. železniční [[Pražský železniční uzel|Jižní spojka]] Braník - [[Malá Chuchle]])

[[Novorománský sloh|Neorománský]] jednolodní kostelík z let [[1900]] – [[1904]]. Má nové zvony z počátku 21. století, Sv. Anežka a Sv. Vojtěch, jako náhradu za [[Dějiny zvonařství|zrekvírované]] během 2. světové války.

[[Sgrafito|Sgrafita]] [[Mikoláš Aleš|Mikoláše Alše]] má též branický zámeček Na Křížku (dnes Vlnitá 33, Braník čp. 77). Na obrazové scéně je tam též nápis "opraveno l.p. 1905" a "Budiž vítán dobrý hosti, zlého každý rád se zprostí".

Zajímavý je i vysoký čtyřpodlažní dům čp. 610 (proti zámečku, dříve Na Křížku 6, dnes Vlnitá 32), postavený podle návrhu architekta Freiwalda v roce 1937 Ferdinandem Králem (majitelem cukrárny v Branické ulici a potomkem hraběte z Kolowrat) pro syna Miroslava (překladatele, v ženevském exilu překládal knihy [[Viktor Fischl|Avigdora Dagana]] - Viktora Fischla do Francouzštiny) a příbuzné, který spolu s [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masarykovým]]ovým javorem, rostoucím v zahradě, dominuje celému branickému vršku "Na Křížku". Javor byl vysazen na památku setkání s prezidentem Masarykem na Nuselské radnici. Pamětní tabulka byla sejmuta v roce 1950 při konfiskaci domu exulantovi. Při této příležitosti byla rovněž ulice Na Křížku přejmenována na Vlnitou a přečíslována. Jelikož průčelí mohutné [[Jindřich Freiwald|Freiwaldovy]] stavby (v květnu 1945 vyzdobené americkými a anglickými vlajkami) zabírá téměř celou šířku zahrady, je možné javor T.G. Masaryka dobře spatřit přes pozemek sousední vilky (Braník čp. 352, Vlnitá ulice č.34).

Poblíž [[Koupaliště Lhotka|lhoteckého koupaliště]], které leží částečně na katastrálním území Braníka, byl v roce 1935 postaven kostel[[Dvojlodí|dvojlodní]] [[Kostel Panny Marie Královny míru v(Lhotka)|kostel konstruktivistickémPanny slohu.Marie MáKrálovny dvěmíru]] lodiv pro[[Konstruktivismus|konstruktivistickém církevníslohu]] účely as výraznou věž se zvonyzvonicí. Uvnitř [[Hlavní loď|mešní lodi]] je [[kruchta]] s varhany[[Varhany|varhanami]], oltář za nímž je sloup se sochou Panny Marie (replika sochy z Mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí) a pozoruhodná plastická křížová cesta sochaře [[Karel Stádník|Karla Stádníka]] upomínající též na zločiny fašismu a komunismu. Na vitrážích oken presbytáře je zobrazen [[Svatý Václav|sv. Václav]] a [[Svatá Ludmila|sv. Ludmila]]. Moderní [[Kostel Panny Marie Královny míru (Lhotka)|kostel Panny Marie Královny míru]] byl postaven v roce [[1935]] jako [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)#Reakce katolíků|jeden z kostelů]] v tehdejším okolí Prahy v roce 1935, které měly připomínat, že radikály ([[Franta Sauer]] a j.) stržený [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|Mariánský sloup]] na Saroměstském[[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]], jehož násilné odstranění odsoudil po svém příjezdu do Prahy 22. 12.prosince 1918 i prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryk]], neměl oslavovat [[Rakousko-Uhersko|Rakouskou monarchii]], alenýbrž připomínatpoděkování za záchranu Prahy před [[Švédské obléhání Prahy|švédskými vojsky]] na konci [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] a [[Vestfálský mír|následný mír]].

* [[Pivovar Braník|Branický pivovar]]