Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy
ShadowRobot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.43b - Fixed using WP:WCW (Pomlčky jako entity)
Řádek 25:
| strany = 59-62
| isbn = 978-80-246-1490-8
}}</ref> Literatura je však zároveň [[kosmopolitismus|kosmopolitním fenoménem]] a je možné ji chápat jako propojený celek &ndash; autoři literárních děl bývají ovlivněni také cizojazyčnými texty a mezi jednotlivými národními literaturami probíhá výměna vlivů a idejí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Guillén
| jméno = Claudio
Řádek 106:
}}</ref>
 
Vhodným měřítkem může být hodnotový soud: literární texty neobsahují žádnou inherentní vlastnost, důležité je pouze, jak se lidé k literatuře sami vztahují; jednotlivé texty mohou proto s postupem času nebo v různých společnostech status literatury získávat či ztrácet. Literatura je v tomto smyslu funkčním pojmem, nikoliv pojmem [[ontologie|ontologickým]].<ref>Eagleton (2005), s. 22-23</ref> Tento přístup k věci však může být spojen s rigidním chápáním hodnotných literárních děl &ndash; a sice v tom smyslu, že za hodnotná (a tudíž literární) jsou považována pouze vrcholná díla, případně díla spojená s výraznými autorskými individualitami.<ref>Hodrová (2001), s. 24</ref><ref>Eagleton (2005), s. 22</ref>
 
Podle [[strukturalismus|strukturalistického]] pojetí je základním rozlišovacím znakem umělecké literatury její funkce: plní v první řadě [[funkce (lingvistika)|funkci estetickou či poetickou]]. V pojetí [[sémiotika]] a [[lingvistika|lingvisty]] [[Roman Jakobson|Romana Jakobsona]], který pojem poetické funkce zavedl, je důležité zejména oddělení [[znak (lingvistika)|znaku]] od jím označovaného objektu. Pozornost pak strhává znak sám, stává se samostatnou a [[autoreference|autorefenční]] jednotkou. Pro poetickou funkci je také důležitý princip kombinace: znak není mluvčím vybírán bez kontextu, nýbrž ve vztahu k ostatním použitým znakům, v rámci výstavby znakové řady. Například spojení „Jana a Magdaléna“ může být preferováno před opačným pořadím, protože v něm funguje princip slabičného narůstání, bývají vytvářeny [[aliterace]] a podobně. V literárním díle jsou však v menší míře přítomné i ostatní funkce jazyka (emotivní, poznávací, fatická, metajazyková a konotativní) a působí jako podřízená, přídatná složka. [[Epika]] do velké míry obsahuje referenční funkci jazyka, [[lyrika]] je většinou spojena s emotivní funkcí a básnictví oslovující druhou osobu se silně pojí s funkcí konotativní.<ref>{{Citace monografie
Řádek 221:
| strany = 118
| isbn = 978-80-210-1872-3
}}</ref> Výraz žánr pak označuje specifickými kritérii definované typy literárních textů. Každý žánr má vlastní pravidla a konvence, která čtenář musí znát, aby dokázal text číst správným způsobem &ndash; například u detektivky se předpokládá čtenářova obeznámenost s tím, že řešení bude nalezeno teprve po jisté době a že bude překvapivé.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Wenzel
| jméno = Peter