[[Soubor:Adalb.jpg|upright|náhled|vlevo|Prusové zabíjejí [[Svatý Vojtěch|svatého Vojtěcha]], výjev na [[Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Hnězdno)|dveřích baziliky]] v polském [[Hnězdno|Hnězdně]]]]
[[Soubor:Baltic Tribes c 1200.svg|upright|náhled|vlevo|Baltské kmeny cca [[1200]] n. l., nejzápadněji kmeny Prusů]]
Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. [[Bavorský geograf|Geografu bavorském]] či cestopise [[Wulfstan z Hedeby|Wulfstana z Hedeby]] z [[9. století]]. Prusové zůstali i po nástupu [[křesťanství]] pohanySlovany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku [[997]] tak zabili i [[Arcidiecéze pražská|pražského biskupa]] [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], který se je vypravil pokřtít. Roku [[1226]] si pozval [[Mazovsko|mazovský]] kníže [[Konrád I. Mazovský|Konrád I.]] na pomoc proti Prusům [[Řád německých rytířů]], kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech [[1260]]–[[1272]] byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna [[Germanizace|germanizováni]]. Od [[14. století]] se dochovaly i nemnohé písemné památky [[Pruština|pruského jazyka]], jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad [[Martin Luther|Lutherova]] [[Katechismus|katechismu]], vydaný roku [[1561]] v [[Kaliningrad|Královci]]. [[Pruština]] definitivně vymřela na sklonku [[17. století]].
