Glenn Miller: Porovnání verzí

V roce 1942, na vrcholu své civilní kariéry se rozhodl, že by mohl lépe sloužit těm, kteří nosí uniformy tak, že se přihlásil do služeb [[Armáda USA|americké armády]]. Ve věku 38 let byl příliš starý na to, aby byl povolán k vojenské službě a tak nejdříve pracoval jako dobrovolník pro [[Námořnictvo USA]], ale řekli mu, že jeho služby nepotřebují.<ref>Simon, str. 309–310</ref> Poté v srpnu [[1942]] napsal brigádnímu generálovi Charlesu Youngovi. Přesvědčoval [[LetectvoUnited SpojenýchStates státůArmy americkýchAir Forces|americké válečné letectvo]], aby jej přijalo a mohl tak jeho vlastními slovy „dostat na starost modernizovaný armádní band“.<ref>Simon, str. 312</ref> Když byl do armády přijat, jeho civilní orchestr sehrál svůj poslední [[koncert]] v Passaicu v [[New Jersey]] [[27. září]] [[1942]].<ref name="millerhistory" />

Zpočátku sestavil velkou pochodovou kapelu, která měla být srdcem sítě vojenských orchestrů, ale jeho pokusy o modernizaci vojenské hudby se setkaly s odporem tradičně smýšlejících [[důstojník]]ů z povolání. Jedním příkladem je jeho aranžmá „St. Louis Blues March“, které zkombinovalo [[blues]] a [[jazz]] s tradičním [[Vojenský pochod|vojenským pochodem]]. Bylo nahráno [[29. říjen|29. října]] [[1943]] ve studiu Victor studios v New Yorku.<ref name="bestof">Miller, Glenn, ''The Best of Glenn Miller and the Army Air Force Band'', RCA, 1987.</ref> Jeho ohromující inovace a jeho adaptace Sousových pochodů pro orchestr AAF podnítily časopis [[Time]], aby napsal, že tradicionalisty vojenské hudby naplnil hořkostí a znesvětil krále pochodů Johna Philipa Sousu. Časopis jej také kritizoval za to, že vnesl do disciplinovaných kadencí vojenské hudby ležérní radost a napsal, že armáda 'namísto chodidly hýbe svými boky.'<ref name="stripes">[http://www.ftmeade.army.mil/museum/Archive_Stars_Part%201.html War Two: The Stars Wore Stripes]</ref> Ještě před Millerovou smrtí se však názor na něj změnil. Generál [[Jimmy Doolittle]]<ref>http://www.centennialofflight.gov/essay/Explorers_Record_Setters_and_Daredevils/doolittle/EX18.htm</ref> řekl: „..vedle dopisů z domova byla tato organizace nejlepším budovatelem morálky na evropském bojišti.“<ref name="autogenerated1">http://www.airmenofnote.com/history/Introduction.htm</ref>

[[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]] měl Miller, tehdy již [[major]], letět ze [[Spojené království|Spojeného království]] do [[Paříž]]e hrát pro vojáky, kteří ji nedlouho předtím osvobodili. Jeho [[letoun]] odlétl ze základny RAF Twinwood Farm v Claphamu v hrabství [[Bedfordshire]] a zmizel nad [[Lamanšský průliv|kanálem La Manche]].<ref>Butcher, str. 203–205</ref> Jeho tělesné ostatky ani vrak jeho letounu (jednomotorový [[Noorduyn Norseman|UC-64 Norseman]]) nebyly nikdy nalezeny.