|
| příjmení = Kárník | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Kárník | titul = České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935) | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 577 | isbn = 80-7277-027-6 | strany = 146-147}}</ref>
V období [[Mnichovská dohoda|Mnichovské krize]] se angažoval ve prospěch obrany [[druhá republika|ČSR]] a těžce nesl zradu spojenců. V době [[Druhá republika|druhé republiky]] byl funkcionářem pravicové [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]]. V březnu [[1939]] společně s dalšími krajně pravicovými organizacemi ([[Vlajka (hnutí)|Vlajka]], [[Akce národní obrody]]), ale i některými členy z řad bývalé [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrární]] a [[Česká strana sociálně demokratická|sociálně demokratické strany]], vytvořil [[Český národní výbor]], do jehož čela se nechal dosadit, což měla být podle představ aktérů budoucí vláda [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. ČeskýGajda národníještě 15. března navázal v Praze styk s německým generálem [[Eccard von Gablenz|von Gablenzem]], kterému se představil jako předseda Českého národního výboru a slibil mu loajalitu a spolupráci. Teprve na zákrok prezidenta [[Emil Hácha|Háchy]], který vyložil Němcům situaci, že Gajda a jeho výbor paknepožívají vydaljeho veřejnédůvěru, prohlášenípřestali Němci s Českým národním výborem komunikovat.<ref>[[Ladislav Karel Feierabend|Feierabend, Ladislav Karel]]. Politické vzpomínky I. Vyd. 2., upr. V Brně: Atlantis, 1994. 475 s. ISBN 80-7108-071-3, str. 154</ref> Po této události, a po dohodě se státním prezidentem Háchou, převedl většinu členstva do řad [[Národní souručenství|Národního souručenství]].
:„''Národe Český!''
:''V této těžké době ustavil se ze všech složek našeho lidu Český národní výbor. Tento výbor nepozůstává z žádných politiků a sleduje cíl, jednak upraviti poměr našeho lidu v přítomné těžké době k Německé říši, jednak z jednodušiti a usnadniti hospodářský, kulturní a sociální život v poměru k říši Německé. Funkce tohoto přípravného výboru spočívá v tom, aby byla definitivně odstraněna dosavadní ničím neodůvodněná zatrpklost k Německé říši. Náš národ žil po staletí v nejtěsnějších kulturních a hospodářských vztazích s německým národem, tak, jak cestu k tomu započal první a největší náš světec sv. Václav. Funkce Českého národní výboru bude proto směřovat k tomu, aby náš národ šel opět touto starou a osvědčenou cestou a aby sledoval myšlenku českých králů, kteří dovedli vždy najíti dobrou cestu k německému národu a získali dokonce v německém politickém světě vynikající postavení českému národu. Tím více musí nyní náš český lid se snažit, aby se vpravil do hospodářského organismu střední Evropy. Český národní výbor je přesvědčen, že zmizením škůdců našeho národa a ztrátou jejich politické moci cesta k přátelskému soužití s německým národem na poli kulturním, hospodářském a sociálním není již ničím brzděna. Jeho snahou bude, aby oba národy, jak německý, tak český, dospěly k úplnému vzájemnému pochopení a upevnily mezi sebou přátelskou soudržnost ve všech naznačených směrech.''“<ref>Prohlášení Českého národního výboru. ''[[Národní listy]]'' 79, 1939, č. 75 (16. 3. večerní vydání), s. 1</ref>
Gajda ještě 15. března navázal v Praze styk s německým generálem [[Eccard von Gablenz|von Gablenzem]], kterému se představil jako předseda Českého národního výboru a slibil mu loajalitu a spolupráci. Teprve na zákrok prezidenta [[Emil Hácha|Háchy]], který vyložil Němcům situaci, že Gajda a jeho výbor nepožívají jeho důvěru, přestali Němci s Českým národním výborem komunikovat.<ref>[[Ladislav Karel Feierabend|Feierabend, Ladislav Karel]]. Politické vzpomínky I. Vyd. 2., upr. V Brně: Atlantis, 1994. 475 s. ISBN 80-7108-071-3, str. 154</ref> Po této události, a po dohodě se státním prezidentem Háchou, převedl většinu členstva do řad [[Národní souručenství|Národního souručenství]].
Za německé nacistické okupace finančně pomáhal českým letcům prchajícím do zahraničního odboje, intervenoval ve prospěch některých perzekvovaných osob a odmítal spolupráci s Němci<ref name="rfr1">[[Antonín Klimek|Klimek, A.]], Hofman, P.: ''Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda''. ISBN 80-7185-033-0, str. 281</ref> či věděl o odbojových aktivitách svého syna<ref name="rfr1" />. Po popravě odbojáře Bohuslava Seluckého přijal se svou manželkou Seluckého dceru za [[Pěstounství|schovanku]].<ref name="rfr1" /> Při oslavě padesátin v únoru 1942 vyzýval své příznivce, aby nespolupracovali s německými okupanty.<ref name="rfr1" />
|
