Jôf di Montasio: Porovnání verzí

'''Jôf di Montasio''' ([[němčina|německy]] ''Montasch''; [[slovinština|slovinsky]] ''Montaž, též Špik nad Policami, Poliški Špik, Bojec,'' [[Čeština|česky]] ''Montaš'') je hora v [[Itálie|italské]] části [[Julské Alpy|Julských Alp]]. Montasio je druhou nejvyšší horou [[pohoří]]. Výstupy na něj nejsou nijak jednoduché. Prakticky vždy se jedná o uměle [[zajištěná cesta|zajištěné cesty]].

Stejně jako většina vrcholů v Julských Alpách je i Jôf di Montasio charakterizován strmými vysokými stěnami padajícími do hlubokých zelených údolí (hlavně na severu). Montasio leží na konci protáhlého hřebene, stoupajícího od jihovýchodu. Na severu spadají jeho stěny až 1 100 [[metr]]ů do doliny [[Valbruna]]. Celkové převýšení zde činí 1 700 metrů. Na jihjihu není situace tak dramatická, i když i zde ční nad loukami [[vápenec|vápencové]] [[skála|skály]] o výšce kolem 600 metrů, odkud pokračují dalších 600 metrů pomalým spádem po plošině ''[[Altipiano del Montasio]]''. Od západu je hora Montasio pravděpodobnějipravděpodobně nejpůsobivější. Připomíná zde bílý, vápencový [[jelen]]í roh a překonává převýšením západní stěny (1 600 metrů) divokou říčku [[Rio Saline]].

Vrchol Montasia byl dlouho považovaný za nedosažitelný. První výstupy byly vykonány v době zlatého věku [[alpy|alpské]] historie. Prvovýstup na vrchol provedli v roce [[1877]] Findenegg a Brussofier. Výstup vedli od jihu ze [[silniční sedlo|silničního sedla]] [[Sella Nevea]] (1 190 m) a dále přes horní část západní stěny. Západní stěna byla prostoupena poprvé v r. [[1882]] [[horolezectví|horolezcem]] Brazzou, který také našel dnešní klasickou jižní cestu z kotleplaniny Altipiano. Většina cest ze severu byla poprvé prostoupena objevitelem horolezecký směrů Julských Alp [[Julius Kugy|Juliem Kugy]]. Jeho [[direttissima]] severní stěny byla jednou z velkých epizod zlatého věku [[alpinismus|alpinismu]]. Dnes je velká část této cesty uměle zajištěna kovovými kolíky, [[lano|lany]] i [[kramle]]mi, a i tak se považuje za jednu z nejtěžších [[zajištěná cesta|ferrat]] v Julských Alpách ([[Stupnice obtížnosti|obtížnost E]]).

Je nejjednodušší variantou výstupu na vrchol Montasia, z Altipiano del Montasio směřuje na sedlo [[Forca del Disteis]] (2201 m), poté směrem jižní stěnou do sedla [[Forca Verde]] (2 587 m) a odtud po snadném hřebeni na vrchol. Vede však po nepříjemných exponovaných strmých trávách, které mohou být po dešti nebezpečné. Název „Verde“ je z dialektu, kde slovo ''Verdi'' znamená opatrně. Cesta je využívána také jako sestupová.<br />

NejprveOd stezkachaty dosahujeBrazza [[bivak]]ucesta [[Suringar]]stoupá poblížna sedlasedlo Forca del Disteis, odtud traverzuje jižní stěnu směrem na západ po známé polici Grande Cengia k bivaku Suringar (2 430m). [[turistická značka|Značená]] stezka odtud pokračuje do západní stěny a přes strmý komínFindeneggův kuloár (bez zajištění, I-II.[[Mezinárodní horolezecká federace|UIAA]]) na vrchol.

Je o něco jednodušší variantou Kugyho přímé cesty. Výchozím bodem je parkoviště v lokalitě [[Malga Seisera|Malga Saisera]] (1 000 m) nebo chata [[Rifugio Fratelli Grego]] (1&nbsp;389 m). Dalším stavenímopěrným bodem na cestě může posloužitbýt [[bivak]] [[Stuparich]] (1&nbsp;587 m), který se nachází pod stěnou. [[Zajištěná cesta]] vede komínem v obtížnosti III.[[Mezinárodní horolezecká federace|UIAA]]. Jedním z klíčových míst je přelezení asi 10 metrů vysokévysoká kolmékolmá stěnystěna nad komínem. Další komín a většinou namrzlépo skalnínamrzlých stupněskalních stupních až na vrchol [[kar|kotle]] a k bivaku Suringar. Dále od bivaku [[Suringar]] pokračuje cesta shodně s cestou VerdeFindeneggův kuloár.