Jôf di Montasio: Porovnání verzí

Přidáno 1 381 bajtů ,  před 2 lety
oprava nepřesností, doplnění chat
m (přidána Kategorie:Dvoutisícovky v Alpách za použití HotCat)
(oprava nepřesností, doplnění chat)
| poznámka =
}}
'''Jôf di Montasio''' ([[němčina|německy]] ''Montasch''; [[slovinština|slovinsky]] ''Montaž, též Špik nad Policami, Poliški Špik, Bojec,'' [[Čeština|česky]] ''Montaš'') je hora v [[Itálie|italské]] části [[Julské Alpy|Julských Alp]]. Montasio je druhou nejvyšší horou [[pohoří]]. Výstupy na něj nejsou nijak jednoduché. Prakticky vždy se jedná o uměle [[zajištěná cesta|zajištěné cesty]].
 
== Popis ==
Stejně jako většina vrcholů v Julských Alpách je i Jôf di Montasio charakterizován strmými vysokými stěnami padajícími do hlubokých zelených údolí (hlavně na severu). Montasio leží na konci protáhlého hřebene, stoupajícího od jihovýchodu. Na severu spadají jeho stěny až 1 100 [[metr]]ů do doliny [[Valbruna]]. Celkové převýšení zde činí 1 700 metrů. Na jihjihu není situace tak dramatická, i když i zde ční nad loukami [[vápenec|vápencové]] [[skála|skály]] o výšce kolem 600 metrů, odkud pokračují dalších 600 metrů pomalým spádem po plošině ''[[Altipiano del Montasio]]''. Od západu je hora Montasio pravděpodobnějipravděpodobně nejpůsobivější. Připomíná zde bílý, vápencový [[jelen]]í roh a překonává převýšením západní stěny (1 600 metrů) divokou říčku [[Rio Saline]].
 
== Historie ==
Vrchol Montasia byl dlouho považovaný za nedosažitelný. První výstupy byly vykonány v době zlatého věku [[alpy|alpské]] historie. Prvovýstup na vrchol provedli v roce [[1877]] Findenegg a Brussofier. Výstup vedli od jihu ze [[silniční sedlo|silničního sedla]] [[Sella Nevea]] (1 190 m) a dále přes horní část západní stěny. Západní stěna byla prostoupena poprvé v r. [[1882]] [[horolezectví|horolezcem]] Brazzou, který také našel dnešní klasickou jižní cestu z kotleplaniny Altipiano. Většina cest ze severu byla poprvé prostoupena objevitelem horolezecký směrů Julských Alp [[Julius Kugy|Juliem Kugy]]. Jeho [[direttissima]] severní stěny byla jednou z velkých epizod zlatého věku [[alpinismus|alpinismu]]. Dnes je velká část této cesty uměle zajištěna kovovými kolíky, [[lano|lany]] i [[kramle]]mi, a i tak se považuje za jednu z nejtěžších [[zajištěná cesta|ferrat]] v Julských Alpách ([[Stupnice obtížnosti|obtížnost E]]).
 
== Chaty ==
Jako základna pro výstupy na Montasio jsou nejvhodnější dvě horské chaty, jedna na jihu, druhá na severní straně.
 
* [[Rifugio Giacomo di Brazzà]], 1 660 m, vlastník Società Alpina Friulana, 18 lůžek
 
Přístup: autem z obce Sella Nevea asi 5 km na parkoviště pod usedlostí Casere Parte di Mezzo, odtud výstup k chatě 40 min.
 
* [[Rifugio Fratelli Grego]], 1 389 m, vlastník Società Alpina delle Giulie, 38 lůžek
 
Přístup: autem z obce Ugovizza do údolí [[Val Saisera]] asi 8 km na parkoviště Malga Saisera, odtud výstup k chatě asi 1 h.
 
Při výstupech je možno nouzově využít rovněž dva [[Bivak|bivaky]].
 
* bivak [[Stuparich]], 1 578 m, vlastník Società Alpina delle Giulie, 18 míst, v údolí Val Saisera pod severní stěnou Jôf di Montasio
* bivak [[Suringar]], 2 430 m, vlastník Società Alpina delle Giulie, 6 míst, v západní stěně Jôf di Montasio
 
== Výstupy ==
Vrchol je většinou lezen v létě. Zimní výstupy vyžadují náročnou přípravu a velké zkušenosti. Na jaře nabízejí jižní louky možnosti pro [[skialpinismus]].
 
* '''Scala pipan''' (jih)
Asi nejchozenější jižní cesta, která je místy zajištěná. Je v ní propojena via ferrata ''Sentiero Leva'' a lezení po 70 [[metr]]ovém, svislém lanovém [[žebřík]]u ''Scala Pipan''. Tím se dostane na hřeben, po kterém již snadně k vrcholovému [[kříž]]i. Cesta je oficiální [[Stupnice obtížnosti|obtížnosti C]].<br />
''Délka'': 3,5 hod. pro výstup, 3 hod. pro sestup. Výchozí bod [[horská chata]] [[Rifugio Brazza]] (1&nbsp;660 m)
* '''Verde''' (jih)
 
Je nejjednodušší variantou výstupu na vrchol Montasia, z Altipiano del Montasio směřuje na sedlo [[Forca del Disteis]] (2201 m), poté směrem jižní stěnou do sedla [[Forca Verde]] (2 587 m) a odtud po snadném hřebeni na vrchol. Vede však po nepříjemných exponovaných strmých trávách, které mohou být po dešti nebezpečné. Název „Verde“ je z dialektu, kde slovo ''Verdi'' znamená opatrně. Cesta je využívána také jako sestupová.<br />
''Délka'': 3 hod. pro výstup a 2,5 hod. pro sestup.
 
* '''Scala pipanPipan''' (jih)
 
Asi nejchozenější jižní cesta, která je místy zajištěná. Je vvariantou předchozí propojenacesty, viavede ferratanejstrmější ''Sentieročást Leva''jižní a lezenístěny po 7060 [[metr]]ovém, svislém lanovém [[žebřík]]u ''Scala Pipan''. Tím se dostane na hřeben, po kterém již snadně k vrcholovému [[kříž]]i. Cesta je oficiální [[Stupnice obtížnosti|obtížnosti C]].<br />
''Délka'': 3,5 hod. pro výstup, 3 hod. pro sestup. Výchozí bod [[horská chata]] [[Rifugio Brazza]] (1&nbsp;660 m).
 
* '''Findeneggův kuloár''' (jih)
 
NejprveOd stezkachaty dosahujeBrazza [[bivak]]ucesta [[Suringar]]stoupá poblížna sedlasedlo Forca del Disteis, odtud traverzuje jižní stěnu směrem na západ po známé polici Grande Cengia k bivaku Suringar (2 430m). [[turistická značka|Značená]] stezka odtud pokračuje do západní stěny a přes strmý komínFindeneggův kuloár (bez zajištění, I-II.[[Mezinárodní horolezecká federace|UIAA]]) na vrchol.
''Délka'': 4 hod. pro výstup.
 
* '''Direttissima Kugy''' (sever)
Je nejtěžší nehorolezeckou cestou po které je vrchol Montasia dostupný. Vede přímo severní cestou a kopíruje první výstup Julia Kugyho. Cesta je zajištěná a mezi takto upravenými cestami hraje v [[Julské Alpy|Julských Alpách]] prim. Náročnost je i tak [[Stupnice obtížnosti|II-III.UIAA]]. Cesta byla zajištěna v roce [[1960]] a pomocí 350 ocelových lan a více jak 800 kolíků a kramlí zpřístupňuje trasu prvovýstupu z r. [[1902]].
''Délka'': 6 hod.
* '''Via Amalia Zuani Bornettini''' (sever)
 
Je o něco jednodušší variantou Kugyho přímé cesty. Výchozím bodem je parkoviště v lokalitě [[Malga Seisera|Malga Saisera]] (1 000 m) nebo chata [[Rifugio Fratelli Grego]] (1&nbsp;389 m). Dalším stavenímopěrným bodem na cestě může posloužitbýt [[bivak]] [[Stuparich]] (1&nbsp;587 m), který se nachází pod stěnou. [[Zajištěná cesta]] vede komínem v obtížnosti III.[[Mezinárodní horolezecká federace|UIAA]]. Jedním z klíčových míst je přelezení asi 10 metrů vysokévysoká kolmékolmá stěnystěna nad komínem. Další komín a většinou namrzlépo skalnínamrzlých stupněskalních stupních až na vrchol [[kar|kotle]] a k bivaku Suringar. Dále od bivaku [[Suringar]] pokračuje cesta shodně s cestou VerdeFindeneggův kuloár.
''Délka'': 5 hod. pro výstup a 4 hod. pro sestup
 
228

editací