Milutin Milanković: Porovnání verzí

Vystudoval techniku ve Vídni ([[Technická univerzita Vídeň|Technische Hochschule in ViennaWien]]) jako stavební inženýr (1902) a získal doktorát technických věd (1904). Později pracoval ve Vídni ve firmě [[Adolf Baron Pittel Betonbau]], kde budoval přehrady, mosty, viadukty, akvadukty z vyztuženého betonu po celém [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]]. Na podzim [[1909]] mu byla nabídnuta katedra aplikované matematiky v [[Bělehrad|Bělehradě]] a on se rozhodl soustředit se postupně na základní výzkum. Už od roku [[1912]] se jeho zájem soustředil na klima Země.

Přesidloval do Bělehradu v nepokojných dobách, kdy probíhaly balkánské války (1912-13) a začínala [[první světová válka]] (1914-1918). Světová válka vypukla krátce poté, co se oženil, a pro něj to znamenalo, že byl rakousko-uherskou armádou internován v [[Nezider|Nezideru]] a poté v [[Budapešť|Budapešti]], kde mu však bylo dovoleno pracovat v knihovně Maďarské Akademie věd. Toho využil k tomu, že pracoval na problematice pozemského klimatu a po válce (1920) mohl vydat na toto téma monografii s názvem ''Théorie mathématique des phénomènes thermiques produits par la radiation solaire'' (''Matematická teorie tepelných jevů vyvolaných slunečním zářením'').

V roce [[1923]] předložil [[Synoda|synodě]] pravoslavných církví, která se konala v květnu v Konstantinopoli (Cařihradě, Istanbulu) svůj návrh ''Novojuliánského kalendářního cyklu'' [[Přestupný rok|přestupných roků]], který je dokonalejší nejen, než původní [[juliánský kalendář]], ale také přesnější, než dnes nejužívanější cyklus [[gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]].