Verze z 10. 5. 2018, 16:59 editovat 86.49.58.19 (diskuse) Nová stránka: {{Infobox - osoba}} '''Nordahl Grieg''', celým jménem '''Johan Nordahl Brun Grieg''' (1. listopadu 1902 Bergen - 2. prosince 1943 Kleinmachnow) byl Nor…		Verze z 11. 5. 2018, 07:21 editovat zrušit editaci Addvisor (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 62 461 editací m překlepy Přejít na další porovnání →
Řádek 4: Studoval na [[Univerzita v Oslu\|univerzitě v Oslu]] a poté hodně cestoval, nějaký čas i jako [[námořník]]. Básnicky debutoval v roce 1922 sbírkou ''Omkring Kap det gode Haab'', která zpracovávala jeho zkušenosti na moři, podobně jako některé jeho další knihy a divadelní hry. Začal pracovat také jako novinář, roku 1927 působil jako zpravodaj v [[Čína\|Číně]]. Ve 30. letech vstoupil do Komunistické strany Norska. V letech 1933-1935 žil v [[Sovětský svaz\|Sovětském svazu]], kam byl oficiálně pozván ke studiu sovětského divadla a filmu. Po návratu se stal horlivým propagátorem [[Josif Stalin\|Stalina]]. V letech 1935-1940 byl předsedou politické organizace Přátelé Sovětského svazu. V roce 1937 napsal obhajobu [[Moskevské procesy\|moskevských procesů]] (viz [[Velký teror]]) a napadal norské intelektuály, kteří je kritizovali. Také jeho román ''Ung må verden ennu være'' byl obranou Stalina a moskevských procesů. Tvrdě útočil také na norské [[Trockismus\|trockisty]] i samotného [[Lev Trockij\|Trockého]], který v Norsku žil v letech 1937-1939. V letech 1936-1937 vydával literární časopis ''Veien Frem'', kam zpočátku psala řada levicových intelektuálů, ale většina z nich nakonec odešla poté, co Grieg prosadil striktně stalinistickou linii. Roku 1936 napsal jednu ze svých nejznámějších básní Til Ungdommen (Obklopeni nepřáteli), roku 1952 byla zhudebněna Otto Mortensenem. V roce 1940 se ovšem Grieg postavil proti ~~Stalinovy~~Stalinovi a [[Kominterna\|Kominterně]], když žádali (po podepsání [[Pakt Molotov-Ribbentrop\|paktu Molotov-Ribbentrop]]), aby komunisté odsuzovali německou válku se západními zeměmi jako střet dvou [[Imperialismus\|imperialismů]]. Jako vlastenec se s tím Grieg nemohl smířit zejména po vpádu německých vojsk do Norska roku 1940. Nechal se odvést do norské armády a zúčastnil se bojů proti Němcům. Z Norska do [[Spojené království\|Velké Británie]] prchl na stejné lodi jako královská rodina a rezervy centrální banky. V Británii Grieg sloužil norské exilové vládě a podílel se na tvorbě vládního rozhlasového vysílání. Sloužil také jako válečný korespondent, mapoval zejména činnost norských vojáků (na [[Island\|Islandu]], na [[Jan Mayen\|ostrově Jan Mayen]] a jinde). V noci na 2. prosince 1943 se v pozici válečného korespondenta zúčastnil spojeneckého náletu na [[Berlín]]. Připojil se ke 460. squadróně královského australského letectva, která sídlila u Binbrooku, konkrétně nasedl do Lancasteru Mk.III. Ten se stal jedním z pěti sestřelených spojeneckých letounů během této operace, zřítil se blízko německé obce Kleinmachnow. Grieg při tom zahynul, stejně jako všech sedm dalších členů posádky Lancasteru. To učinilo z Griega norského národního hrdinu. Krátce po osvobození, roku 1945, v Norsku vyšla sbírka jeho válečných básní nazvaná ''Friheten'' (Svoboda). Stala se nejprodávanější norskou sbírkou poezie všech dob. O jeho sporném působení ve 30. letech se v Norsku začalo diskutovat až s jistým zpožděním. Grieg byl přítelem anglického romanopisce [[Graham Greene\|Grahama Greena]], který v roce 1980 napsal o Griegovi životopisnou knihu ''Způsoby útěku''.

Nordahl Grieg: Porovnání verzí