|
Od začátku 20. století je význam dynamitu poměrně malý. Nahradily ho směsi nitroglycerinu, popř. EGDN s dusičnanem amonným a dalšími aditivy jako je např. nitrocelulóza a piliny.
'''HISTORIE'''
Dynamite byl vynalezen švédským Alfredem Nobelem v šedesátých letech 20. století a byl první bezpečně zvládnutelnou výbušnou silnější než černý prášek, který byl v Číně vynalezen v 9. století. Černý prášek je nyní všeobecně známý jako střelný prach, protože zatímco je účinný jako pohonný prostředek, je méně vhodný pro rozbití skály nebo opevnění.
Otec Alfreda Nobelova, Immanuela Nobel, byl průmyslníkem, inženýrem a vynálezcem. Postavil mosty a budovy ve Stockholmu a založil první švédskou továrnu na výrobu pryže. Jeho stavební práce ho inspirovaly k výzkumu nových metod tryskání horniny, které byly účinnější než černý prášek. Po několika špatných obchodech ve Švédsku se v roce 1838 Immanuel přestěhoval do Petrohradu, kde Alfred a jeho bratři byli soukromě vzdělaní pod švédskými a ruskými učiteli. Ve věku 17 let byl Alfred vyslán do zahraničí dva roky; ve Spojených státech se seznámil se švédským inženýrem Johnem Ericssonem a ve Francii studoval pod famózním chemikem Théophile-Julesem Pelouzem, který nejprve syntetizoval nitroglycerin v roce 1847 se svým italským žákem Ascaniem Sobrerem. Ve Francii se Nobel nejprve setkal s nitroglycerinem, který Pelouze varoval před použitím jako komerční výbušninu kvůli vysoké volatilitě. [1]
V roce 1857 Nobel podal první z několika stovek patentů, většinou se týkal tlaku vzduchu, měřidel plynu a kapalin, ale zůstával fascinován potenciálem nitroglycerinu jako výbušniny. Nobel spolu s jeho otcem a bratrem Emilem experimentovali s různými kombinacemi nitroglycerinu a černého prášku. Nobel přišel s řešením, jak bezpečně detonovat nitroglycerin tím, že vynalezl rozbušek nebo tryskací čepičku, což umožnilo řízený výbuch, který se vypálil z dálky pomocí pojistky. V létě roku 1863 provedl Nobel svou první úspěšnou detonaci čistého nitroglycerinu, který použil tryskací čepičku vyrobenou z měděného perkusního víka a fulminátu rtuti. V roce 1864 podal Alfred Nobel patenty jak pro tryskání, tak pro způsob syntézy nitroglycerinu, který se skládá z kyseliny sírové, kyseliny dusičné a glycerinu. Dne 3. září 1864 během experimentování s nitroglycerinem, Emil a několik dalších byli zabiti při výbuchu v továrně v areálu Immanuel Nobel v Heleneborgu. Alfred poté založil firmu Nitroglycerin Aktiebolaget AB ve Vintervikenu, aby pokračoval v práci v izolovanější oblasti a následující rok se přestěhoval do Německa, kde založil další společnost Dynamit Nobel. [1]
Navzdory vynálezu otryskávacího uzávěru byla těkavost nitroglycerinu zbytečná jako komerční výbušnina. Při řešení tohoto problému se Nobel snažil spojit s jinou látkou, která by jí zajistila bezpečnost při přepravě a manipulaci, ale přesto by nezmenšila jeho účinnost jako výbušniny. Pokusil se o kombinace cementu, uhlí a pilin, ale neúspěšně. Konečně vyzkoušel křemelinu, fosilizované řasy, které přinesl z řeky Labe poblíž své továrny v Hamburku, která úspěšně stabilizovala nitroglycerin na přenosnou výbušninu. [1]
Nobel získal patenty na své vynálezy v Anglii dne 7. května 1867 a ve Švédsku dne 19. října 1867. [2] Po svém uvedení dynamit rychle získal širokou škálu použití jako bezpečnou alternativu k černému prášku a nitroglycerinu. Nobel pevně řídil patenty a neoprávněné duplicitní společnosti byly rychle uzavřeny. Několik amerických podnikatelů však obdrželo kolem patentu trochu odlišný vzorec [3].
Nobel původně prodával dynamit jako "Nobelův trhací prášek", ale rozhodl se změnit jméno na dynamit, od starověkého řeckého slova dýnamis (δύναμης), což znamená "síla". [4] [5
== Externí odkazy ==
* {{Wikislovník|heslo = dynamit}}
* {{Commonscat|Dynamite}}
|
