Semafor (divadlo): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Dejvice; přidána Kategorie:Kultura v Dejvicích za použití HotCat |
m →Tvorba |
||
Řádek 40:
Na jaře [[1962]] odešlo ze Semaforu několik významných představitelů ([[Miroslav Horníček]], [[Eva Pilarová]], [[Waldemar Matuška]], [[Karel Štědrý]]), neboť Jiří Suchý měl představu komornějšího a autorského divadla. Jeho partner Jiří Šlitr se poprvé objevil po jeho boku i na pódiu a vzniklo pravděpodobně nejslavnější představení Semaforu, [[kabaret]] ''[[Jonáš a tingl-tangl]]'' ([[1962]]). Následovala opět pásma písniček ''[[Zuzana není pro nikoho doma]]'' ([[1963]]), ''[[Recital 64]]'' ([[1964]]) a ''[[Zuzana je všude jako doma]]'' ([[1965]]).
V roce [[1964]] také Suchý a Šlitr se svými kolegy [[Eva Pilarová|Evou Pilarovou]], [[Hana Hegerová|Hanou Hegerovou]], její role po odchodu z divadla převzala česká šansoniérka [[Renata Drössler]], [[Jana Malknechtová|Janou Malknechtovou]], [[Waldemar Matuška|Waldemarem Matuškou]], [[Karel Gott|Karlem Gottem]] a dalšími natočili filmový muzikál ''[[Kdyby tisíc klarinetů]]'' (režie [[Vladimír Svitáček]], [[Ján Roháč]]). Hra ''[[Sekta (divadelní hra)|Sekta]]'' ([[1965]]) nebyla přijata příznivě, opera ''[[Dobře placená procházka]]'' se naopak o rok později dočkala i televizního zpracování. V roce [[1966]] uvedlo divadlo Semafor další dvě hry, oba komici se tentokrát rozdělili: Jiří Suchý hrál v ''[[Benefice (hra Jiřího Suchého)|Benefici]]'', kde v rolích hrobníků v parodii na [[Hamlet]]a také účinkovali [[Miloslav Šimek]] s [[Jiří Grossmann|Jiřím Grossmannem]], kteří v té době přišli do Semaforu jako nová komická dvojice se svým autorským repertoárem (''[[Besídka zvláštní školy]]'', ''Návštěvní dny'' apod.), a Jiří Šlitr hrál v ''[[Ďábel z Vinohrad|Ďáblu z Vinohrad]]''. V roce [[1967]] byl v Semaforu uveden pořad ''[[Tak co, pane barone]]'', o rok později crazy komedie ''[[Poslední štace]]'' (v témže roce také vznikal film ''[[Zločin v šantánu]]'') a v roce [[1969]] pokračování „Jonáše“ – kabaret ''[[Jonáš a dr. Matrace]]''.
V tomto období vznikaly velice kvalitní hry písňového typu. V těchto komediálních hrách se prosadily klasické zábavné prvky malých divadel. Po dlouhé době se tak divadlu vrátila jeho funkce lidi bavit, nikoli vychovávat. Tyto hry nedržely přísně logický sled a byly jakousi kombinací písní a scének, které z části dotvářela aktuální situace.
| |||