Měchožil bublinatý: Porovnání verzí

'''Měchožil bublinatý''' (''Echinococcus multilocularis'', Leuckart 1863), též '''měchožil větvený''' či '''tasemnice liščí''', je drobná, 1–5&nbsp;mm dlouhá [[tasemnice]], která [[Parazitismus|parazituje]] ve [[Střevo|střevě]] [[Liška obecná (šelma)|lišek obecných]] a [[Liška polární|polárních]], případně jiných [[Psovití|psovitých šelem]]. Jejím [[Mezihostitel|mezihostitelemmezihostitel]]em jsou [[hlodavci]] ([[Hrabošovití|hraboši]] a [[Hryzec horský|hryzci]]), vzácně se však mohou nakazit i ostatní [[savci]], včetně člověka. V&nbsp;orgánech [[Mezihostitel|mezihostitelemezihostitel]]e, primárně v&nbsp;[[Játra|játrech]], vytváří mnohočetné cysty zvané alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, [[Echinokokóza|alveolární echinokokóza]] (zkráceně AE), končí bez léčby téměř vždy fatálně. Růst alveokoka připomíná [[rakovina|nádorové bujení]] jater a často je i za nádor chybně [[Diagnóza|diagnostikován]]. Druh se vyskytuje pouze na severní polokouli, a to zejména v&nbsp;[[Mírný podnebný pás|mírném]] a [[Subpolární podnebí|subpolárním pásu]] Evropy, Severní Ameriky a Asie.<ref name=":0">{{Citace periodika

}}</ref> V&nbsp;České republice je nákaza echinokokem u lidí i přes poměrně vysokou [[Prevalence|prevalenci]] u lišek velmi vzácná. Onemocnění člověka se řeší [[Chirurgie|chirurgicky]] v&nbsp;kombinaci s&nbsp;dlouhodobou aplikací [[Albendazol|albendazolualbendazol]]u. Mezi preventivní opatření patří [[Anthelmintikum|odčervování]] psů, lišek a koček [[Prazikvantel|prazikvantelemprazikvantel]]em či odlov lišek v&nbsp;[[Endemie|endemických]] oblastech.

==  Taxonomie a fylogeneze ==

Měchožil bublinatý patří mezi [[tasemnice]] čeledi [[Taeniidae]], rodu ''[[Echinococcus]].'' Rod je [[monofyletismus|monofyletický]] a v&nbsp;současnosti čítá 9 druhů (''[[Echinococcus canadensis|E. canadensis]], [[Echinococcus equinus|E. equinus]], [[Echinococcus felidis|E. felidis]],'' ''[[měchožil zhoubný|E. granulosus]]'', ''E. multilocularis, [[Echinococcus oligarthra|E. oligarthra]], [[Echinococcus ortleppi|E. ortleppi]], [[Echinococcus vogeli|E. vogeli]], [[Echinococcus shiquicus|E. shiquicus]]''). Dospělí jedinci rodu ''Echinococcus'' jsou velmi malých rozměrů (méně než 1&nbsp;cm) a pro všechny druhy je příznačné [[Nepohlavní rozmnožování|nepohlavní rozmnožování]] larválních stádií. Jako [[Sesterská skupina|sesterský druh]] měchožila bublinatého je označován druh ''E. shiquicus'' objevený v roce 2005 v [[Tibet]]u. ''E. shiquicus'' se vyskytuje u [[Liška horská|lišek tibetských]] (''Vulpes ferrilata'') a jeho mezihostitelem jsou [[Pišťuchovití|pišťuchy]] (Ochotonidae).<ref name=":23">{{Citace periodika

}}</ref>

Studie japonských autorů naznačila, že druh ''E. multilocularis'' se pravděpodobně separoval od společného předka s&nbsp;''E. granulosus'' v&nbsp;době [[Pleistocén|pleistocénupleistocén]]u zhruba před 2,6&nbsp;milióny lety a to v [[Beringie|Beringii]] mezi Severní Amerikou a Asií.<ref>{{Citace periodika

[[Soubor:E. multilocularis life cycle stages.png|leftvlevo|thumbnáhled|Morfologie různých vývojových stádií měchožila bublinatého: A) vajíčko, B-D onkosféra uvolněná z vajíčka, E) histologický řez 4-týdenní cystou F) miniaturní měchýřky kultivované ''[[in vitro]]''|alt=6 různých obrázků s parazity]]

Dospělá tasemnice měří v&nbsp;rozmezí 1,2–4,5&nbsp;mm a skládá ze skolexu (hlavičky) a 2–6 článků (proglotid). [[Skolex]] je opatřen čtyřmi svalovými kruhovými přísavkami a chobotkovitým výběžkem se dvěma řadami háčků.<ref name=":9" /> Průměrná délka háčků jedné řady je 27 µm, druhá řada háčků je větší o průměrné délce 31 µm.<ref name=":19" /> Skolex je zanořen u definitivního hostitele do sliznice [[dvanáctník|duodena]] mezi [[Mikroklk|mikroklkymikroklk]]y, chobotek zasahuje až do [[Lieberkühnovy krypty|Lieberkühnových krypt]]. Poslední článek je největší a obsahuje vyvinutou [[Děloha|dělohu]] s&nbsp;vajíčky.<ref name=":9">{{Citace periodika

}}</ref> Obsahuje vnější silnostěnný příčně žíhaný embryofor, jež obklopuje samotný zárodek&nbsp;– onkosféru. Embryofor je relativně silná, nepropustná vrstva, složená z bloků [[Keratin|keratinukeratin]]u podobného proteinu. Jejím úkolem je chránit vlastní zárodek před vnějšími faktory. Onkosféra obsahuje svalové buňky, zárodečné buňky, žlázy a také 6 refraktilních háčků viditelných pod mikroskopem. Vajíčka jsou odolná ve vnějším prostředí, avšak jsou citlivá na vyschnutí. Ve vodě mohou zůstat životaschopná i po dvou hodinách při teplotě 65&nbsp;°C.<ref name=":0" />

[[Soubor:Cotton rat infected with Echinococcus multilocularis 3MG0020 lores.jpg|thumbnáhled|Alveokoky v těle [[křeček bavlníkový|křečka bavlníkového]]|alt=vypitvaná krysa]]

Larvální forma ([[boubel|metacestod]]) měchožila, jež se vyskytuje ve tkáních mezihostitele, se označuje jako alveokok a je v&nbsp;mnoha směrech unikátní mezi tasemnicemi. Alveokok u hlodavců je tvořen mnohočetnými měchýřky o průměru menším než 1&nbsp;mm až do velikosti 3&nbsp;cm. Uvnitř měchýřků se formují [[Skolex|protoskolexy]]. U atypických mezihostitelů, včetně člověka, se protoskolexy tvoří minimálně nebo vůbec.<ref name=":9" />

| příjmení =

| jméno =

| vydavatel =

| místo =

| datum vydání =

}}</ref> Liška obecná a polární je primárním hostitelem rovněž v Rusku či Japonsku.<ref name=":2" />

| url =

| vydavatel =

[[Mezihostitel|Mezihostitelem]]em může být teoreticky celá řada savců, včetě člověka. Nicméně typickým vnímavým mezihostitelem jsou [[hlodavci]] z&nbsp;podčeledi [[hrabošovití]].<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace periodika

}}</ref> Fatální infekce AE byly zjištěny rovněž u různých druhů [[Primáti|primátů]],<ref name=":10" /> včetně [[Šimpanz|šimpanzůšimpanz]]ů,<ref name=":11" /> nebo u [[Klokanovití|klokanů]]<ref>{{Citace periodika

První zmínky o echinokokóze sahají až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]], kde známý lékař [[Hippokratés]] popsal měchýřkovité útvary u poráženého dobytka. Rovněž [[Galén]] a [[Aretaios]] zmínili ve svých spisech nález měchýřků na játrech u jatečných zvířat. S&nbsp;největší pravděpodobností šlo ale o cysty příbuzného druhu ''Echinococcus granulosus''. První případy alveolární echinokokózy u lidí popsali Ludwig Buhl a [[Rudolf Virchow|Rudolf L. Virchow]] v&nbsp;polovině 19.&nbsp;století. Avšak až do konce 19.&nbsp;století nebylo zřejmé, zda cystická a alveolární forma echinokokózy u lidí je způsobena jedním nebo více druhy echinokoků. Teprve v letech 1901–1902 rakouský lékař Adolf Posselt z&nbsp;[[Innsbruck|Innsbrucku]]u izoloval z&nbsp;jednoho pacienta s&nbsp;mnonočetnou larvocystou [[Skolex|protoskolexy]], kterými poté experimentálně nakazil psa. Po 49 dnech izoloval ve střevě psa drobné tasemnice, které podrobně anatomicky popsal. Poukázal na anatomické odlišnosti nalezených tasemnic od již dříve známých ''E. granulosus''. Posselt tak objasnil původ alveolární echinokokózy člověka a vývojový cyklus měchožila bublinatého. Skutečnost, že ''E. multilocularis'' cykluje mezi liškami a hlodavci ve volné přírodě byla však zdokumentována až v&nbsp;50.&nbsp;létech 20.&nbsp;století. Na [[Aljaška|Aljašce]] a na [[Sibiř|Sibiři]]i byly nejprve izolovány z&nbsp;lišek polárních a tažných psů drobné tasemnice, jež měly za mezihostitele hlodavce hraboše mokřadního a [[Norník tajgový|norníka tajgového]]. Tyto tasemnice byly označeny jako ''Echinococcus sibiricensis''. Na to německý parazitolog Johannes Vogel v letech 1955–1957 popsal výskyt echinokoků u lišek obecných v jižním [[Německo|Německu]]. Ve stejných lokalitách, kde Vogel našel infikované lišky, objevil také hraboše polní s&nbsp;mnohočetnými cystami na játrech. Z&nbsp;protoskolexů izolovaných z hrabošů experimentálně nakazil lišku, psa a kočku. Hraboš polní byl určen jako typický mezihostitel tohoto echinokoka. Navíc při porovnání tasemnic ''E. siberiensis'' a izolátů z&nbsp;jižního Německa neshledal žádné anatomické rozdíly a potvrdil tak, že severoamerické a sibiřské kmeny patří do stejného druhu jako ty nalezené v&nbsp;Německu. Druh byl pojmenován jako ''Echinococcus multilocularis''.<ref name=":1">{{Citace periodika

}}</ref> Nejseverněji byl měchožil bublinatý dokumentován na [[Špicberky|Špicberkách]] či [[Aljaška|Aljašce]], nejjižněji pak v&nbsp;[[Írán|Íránu]]u nebo [[Čína|Číně]].<ref name=":3">{{Citace periodika

}}</ref>

V posledních letech byl pozorován růst populace lišek obecných v&nbsp;celé Evropě, a to zejména v&nbsp;[[Městská oblast|městských oblastech]]. To je dáno nejen vymýcením [[Vzteklina|vztekliny]] u lišek, ale i dalšími změnami v&nbsp;[[myslivost]]<nowiki/>i, [[zemědělství]], [[Urbanizace|urbanizaci]] krajiny apod.<ref name=":13">{{Citace periodika

}}</ref> Zvýšený výskyt lišek v&nbsp;městském prostředí je často diskutován v&nbsp;souvislosti s&nbsp;rizikem AE pro člověka. Například lišky s měchožilem byly dokumentovány v&nbsp;[[Curych|Curychu]]u, [[Ženeva|Ženevě]], [[Nancy]], [[Stuttgart|Stuttgartu]]u nebo ve [[Vídeň|Vídni]].<ref name=":15">{{Citace periodika

}}</ref>, [[Itálie]], [[Lichtenštejnsko]], [[Litva]], [[Lotyšsko]], [[Lucembursko]], [[Maďarsko]], [[Moldavsko]], Německo, [[Norsko]] (pouze na území Špicberků), [[Polsko]], Rakousko, [[Rumunsko]], [[Rusko]], [[Slovensko]], [[Srbsko]], [[Švédsko]], Švýcarsko a [[Ukrajina]].<ref name=":3" /> Mezi země s&nbsp;vysokou prevalencí (>10 %) ''E. multilocularis'' u lišek patří Česká republika, Estonsko, Francie, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Polsko, Slovensko a Švýcarsko. Naopak doposud nikdy nebyla tasemnice zjištěna u lišek ve [[Spojené království|Velké Británii]], [[Irsko|Irsku]], [[Island|Islandu]]u, [[Finsko|Finsku]], Norsku, a to i přes několikaleté cílené vyšetřování odlovených lišek.<ref>{{Citace periodika

| místo =

| datum vydání =

| číslo =

| vydavatel =

| datum vydání =

}}</ref> V&nbsp;[[Zoologická a botanická zahrada města Plzně|plzeňské zoo]] byla AE hlášena u [[Lemur kata|lemura kata]], uhynulého [[Dikobraz|dikobrazadikobraz]]a a jedné [[Hutie stromová|hutie stromové]]. V&nbsp;roce 2011 byla [[Pitva|pitevně]] potvrzena AE u [[Makak červenolící|makaka červenolícího]] v&nbsp;[[Zoologická zahrada Olomouc|zoo Olomouc]].<ref name=":16" /> V listopadu 2017 byl v&nbsp;zoo [[Ústí nad Labem]] utracen samec [[Orangutan bornejský|orangutana bornejského]] s&nbsp;podezřením na [[karcinom plic]]. Pitva následně odhalila mnohočetná ložiska alveokoka v&nbsp;plicích.<ref>{{Citace periodika

Nejvíce údajů o výskytu ''E. multilocularis'' u lišek a lidí pochází z&nbsp;Ruska a Číny. Dále byl druh hlášen ze států na [[Kavkaz|Kavkaze]]e, [[Turecko|Turecka]], [[Irák|Iráku]]u, Iránu, [[Mongolsko|Mongolska]]. Výskyt měchožila byl potvrzen i na ostrově [[Hokkaidó]] v [[Japonsko|Japonsku]].<ref name=":3" />

}}</ref> Prevalence ''E. multilocularis'' u lišek obecných se pohybovala mezi 15 až 60 %. Krom lišek obecných je měchožil bublinatý v&nbsp;Číně nacházen také u lišek tibetských (''Vulpes ferrilata'') a psů domácích. Ve Vnitřním Mongolsku byla tasemnice zjištěna i u [[Korsak|korsakůkorsak]]ů (''Vulpes corsac'').<ref name=":3" /> Počet případů lidské AE v Číně je nejvyšší na světě. Dle odhadů představuje Čína přes 90 % všech případů AE ve světě. Ročně je v&nbsp;Číně evidováno okolo 16000 případů AE u lidí<ref name=":25" />, nejvíce pak v provinciích Čching-chaj, Sin-ťiang a S’-čchuan.<ref name=":3" />

V [[Severní Amerika|Severní Americe]] je za endemickou oblast výskytu ''E. multilocularis'' považována severozápadní část [[Kanada|Kanady]], Aljaška a severocentrální oblast [[Spojené státy americké|USA]]. Konkrétně se jedná o provincie [[Alberta]], [[Britská Kolumbie]], [[Saskatchewan]], [[Manitoba]] v&nbsp;Kanadě a státy Aljaška, [[Montana]], [[Severní Dakota]], [[Jižní Dakota]], [[Nebraska]], [[Minnesota]], [[Iowa]], [[Wisconsin]], [[Illinois]], [[Michigan]], [[Indiana]], [[Ohio]] a [[Missouri (stát)|Missouri]] ve Spojených státech. V ostatních částech Severní a [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] není tasemnice přítomna.<ref name=":3" /> Přestože liška polární je přítomna v [[Grónsko|Grónsku]], parazit zde nebyl nikdy pozorován. To je vysvětlováno zejména absencí vhodných mezihostitelů na území Grónska.<ref name=":3" />

Z důvodu velmi dlouhé inkubační doby je zjištění zdroje infekce u lidí prakticky nemožné. Zejména v&nbsp;[[média|médiích]] se velmi často jako zdroj infekce člověka uvádí konzumace lesních plodů ([[Borůvka|borůvky]], [[Malina|maliny,]], [[houby]]) kontaminované vajíčky echinokoka.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

}}</ref> Nutno zdůraznit, že všechny studie byly provedeny na relativně malé skupině pacientů (n=20–150). Jako rizikový faktor v&nbsp;endemické oblasti na Aljašce je uvedeno vlastnictví psa a chov psa ve venkovních výbězích u domu.<ref name=":7" /> V&nbsp;Rakousku byla AE nejčastěji uváděna do souvislosti s&nbsp;chovateli koček a [[Myslivost|myslivostímyslivost]]í.<ref name=":8" /> V&nbsp;Japonsku byl dokumentován jako možný rizikový faktor chov skotu a prasat nebo voda ze studny.<ref name=":6" /> V Německu zvyšuje riziko nakažení AE především farmaření, vlastnictví psa a to zejména loveckého.<ref name=":5" /> Proto se zdá, že vajíčka echinokoka se dostávají do lidského organismu spíše při kontaktu s&nbsp;půdou nebo domácími zvířaty než konzumací nemyté zeleniny a ovoce. Nicméně existují i první důkazy o výskytu vajíček ''E. multilocularis'' na ovoci a zelenině. V endemické oblasti AE v&nbsp;Polsku ve [[Varmijsko-mazurské vojvodství|Varmijsko-mazurském vojvodství]] byla zjištěna přítomnost [[Nukleová kyselina|nukleových kyselin]] ''E. multilocularis'' na malinách, houbách pocházejících z&nbsp;lesa ale i domácích zahrad. Autoři uvedli až 23% prevalenci měchožila bublinatého u testovaného ovoce, zeleniny a hub.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Ve Švýcarsku zase vyšetřovali pomocí metody [[Polymerázová řetězová reakce|PCR]] saláty na přítomnost vajíček tasemnic. Důvodem byla nákaza AE u šimpanzů v&nbsp;[[Basilej|basilejskébasilej]]ské zoo. Autoři potvrdili v 17 % vzorků hlávkového salátu přítomnost různých tasemnic rodu ''[[Taenia]]''. ''E. multilocularis'' však nebyl potvrzen ani v&nbsp;jednom vzorku.<ref name=":11">{{Citace periodika

| datum =

| ročník =

| číslo =

| strany =

| ročník =

| číslo =

Echinokok se zjišťuje u odlovených lišek při pitvě nebo v&nbsp;nasbíraném trusu. [[Mikroskop|Mikroskopicky]]icky lze kontrolovat [[Sliznice|sliznici]] tenkého střeva na přítomnost dospělých tasemnic přichycených ke sliznici. Sliznice střeva lišek se vyšetřuje po předchozím zmražení na -80&nbsp;°C po dobu 5 dní (bezpečnostní opatření k&nbsp;inaktivaci vajíček) a to buď seškrabem pomocí sklíčka (intestinal scraping), nebo naříznutím sliznice a mácháním v&nbsp;roztoku soli a poté sedimentací obsahu a mikroskopickým vyšetřením sedimentu (tzv. SCT= Sedimentation and counting technique). V&nbsp;sedimentu se hledají skolexy, [[Tasemnice|proglotidy]], vajíčka anebo celé tasemnice. Pro druhové určení je rozhodující velikost tasemnice, tvar a počty háčků na skolexu, pozice [[Tasemnice|urogenitálních pórů]] a zejména vzhled [[Děloha|dělohy]]. Příbuzný ''E. granulosus'' bývá o 1–2&nbsp;mm větší (délka 2–6&nbsp;mm) a děloha je keříčkovitě rozvětvená. Naproti tomu délka těla ''E. multilocularis '' zpravidla nepřesahuje 4&nbsp;mm a děloha je vakovitého tvaru.<ref name=":19" />

Intravitálně lze parazita lze detekovat v&nbsp;trusu lišek. Pro manipulaci s&nbsp;liščím trusem platí stejná bezpečnostní opatření a je tedy nutná [[devitalizace]] vajíček hlubokým zamražením vzorků (-80&nbsp;°C). Klasické [[Koprologie|koprologické vyšetření]], při kterém se izolují vajíčka v&nbsp;trusu, však má nízkou citlivost. Navíc vajíčka ''E. multilocularis'' jsou morfologicky neodlišitelná od ostatních zástupců rodu ''Echinococcus'' a ''Taenia''. Proto jako standardní vyšetření je doporučována detekce [[Antigen|antigenuantigen]]u v&nbsp;trusu pomocí [[ELISA|imunoenzymatické reakce]], tzv. [[ELISA|koproantigen ELISA]]. Rovněž je běžná detekce [[DNA]] v&nbsp;trusu lišek pomocí klasické PCR nebo [[Kvantitativní polymerázová řetězová reakce|real-time PCR]]. Pomocí metody koproantigen ELISA lze detekovat infekci i před objevením se vajíček v&nbsp;trusu, tedy v&nbsp;časné fázi infekce, kdy jsou tasemnice ještě pohlavně nezralé. Naproti tomu PCR metody jsou schopné zachytit pouze DNA pocházejících z&nbsp;vajíček a často vykazují nižší [[Citlivost|sensitivitu]] (85–95 %). Citlivost PCR je tak striktně závislá na počtu vajíček v&nbsp;trusu, dále může být negativně ovlivněna přítomností přirozených inhibitorů PCR reakce v&nbsp;trusu. Výhodou PCR metod je vysoká [[specificita]].<ref name=":19" />

}}</ref> Nález charakteristických měchýřkovitých lézí na játrech či dutině břišní může být podpořen histologií lézí či [[Sekvenování DNA|sekvenováním]] protoskolexů.<ref name=":19" /><ref name=":21" />

}}</ref> AE je často chybně zaměňována za [[rakovina|zhoubné]] a [[rakovina|nezhoubné nádory]] jater a [[Žlučovod|žlučovodůžlučovod]]ů, dále za jaterní [[Absces|abscesyabsces]]y či [[Měchožil zhoubný|cystickou echinokokózu]].<ref>{{Citace periodika

==== Zobrazovací metody ====

}}</ref>

==== Sérologie ====

K nepřímým průkazům infekce patří detekce specifických [[Protilátka|protilátek]] v&nbsp;séru pomocí metod [[ELISA]] či [[Western blot|Western blotu]]u. Většina komerčních testů je založena na zjištění protilátek proti nativnímu nebo rekombinantnímu antigenu (Em2, Em2+, Em18). Senzitivita sérologických testů se pohybuje od 90 do 100 %, specificita pak 95–100 %. Pozitivní nález v&nbsp;sérologii nemusí nutně znamenat aktivní infekci, neboť u řady lidí se léze nemusí vyvinout.<ref name=":20" /><ref name=":19" />

Psi a kočky se léčí z důvodů snížení rizika AE pro člověka. Lékem volby je [[prazikvantel]] v&nbsp;dávce 5&nbsp;mg na kg živé hmotnosti zvířete.<ref name=":19" /><ref name=":20" /> Četnost a věkové kategorie zvířat, jenž by se měly odčervovat, se liší v&nbsp;závislosti na veterináři a zemi.

V ČR je prazikvantel dostupný v&nbsp;celé řadě preparátů pro psy a kočky a to ve formě [[Tableta|tablet]], perorálních [[Roztok|roztokůroztok]]ů a [[Pasta|past]], žvýkacích tablet či přípravků [[Spot-on|spot on]].<ref>{{Citace elektronického periodika

| příjmení =

| jméno =

| vydavatel =

| datum vydání =

}}</ref> Ve většině léčivých přípravků je prazikvantel kombinován s&nbsp;jiným [[Anthelmintikum|anthelmintikem]] účinným proti dalším helmintům&nbsp;– nejčastěji [[Benzimidazoly|benzimidazolem]], [[Ivermektin|ivermerktinem]] či [[Pyrantel|pyrantelempyrantel]]em.

Terapie AE stojí na dvou pilířích: [[Resekce|chirurgická resekce]] postižené části jater a dlouhodobé podávání [[Anthelmintikum|anthelmintik]]. Primárním cílem je radikální resekce celé postižené oblasti jater. Chirurgie však musí být vždy doplněna dlouhodobým podáváním anthelmintik, minimálně po dobu 2 let a kontrolou jater pomocí PET/CT v&nbsp;pravidelných intervalech. Není-li možné chirurgické odstranění, terapie je založena na celoživotní aplikaci anthelmintik. Resekce je kontraindikována v&nbsp;případě lézí zasahující značnou část jater, důležité [[Žlučovod|žlučovodyžlučovod]]y či velké [[Céva|cévy]]. V případě [[Jaterní selhání|selhávání jater]] je indikována [[transplantace]] jater. Ani transplantace však nemusí zabránit [[recidiva nemoci|recidivám nemoci]] a pacienti musí být dlouhodobě léčeni a monitorováni. Transplantace jater je [[Kontraindikace|kontraindikována]] v&nbsp;případě zjištění metastáz alveokoka mimo játra a jestliže má pacient oslabený [[imunitní systém]] a nemůže brát anthelmintika.<ref name=":20" />

| příjmení =

| jméno =

| vydavatel =

| datum vydání =

| příjmení =

| jméno =

| místo =

| datum vydání =

V&nbsp;některých endemických oblastech Evropy se provádí odčervení lišek prazikvantelem v podobě krmných návnad stejně jako se provádí [[očkování|vakcinace]] lišek proti [[Vzteklina|vzteklině]]. Od tlumení hlodavců [[Rodenticid|rodenticidyrodenticid]]y se upustilo z&nbsp;důvodu negativního vlivu na životní prostředí, zejména kvůli [[Toxicita|toxicitě]] pro [[Predátor|predátorypredátor]]y, jež se jimi živí.<ref name=":17" />

| příjmení =

| jméno =

| vydavatel =

| místo =

| datum vydání =

* {{Citace periodika|příjmení = Eckert|jméno = Johannes|příjmení2 = Deplazes|jméno2 = Peter|titul = Biological, Epidemiological, and Clinical Aspects of Echinococcosis, a Zoonosis of Increasing Concern|periodikum = Clinical Microbiology Reviews|datum = 2004-01-01

* {{Citace monografie |příjmení=Jacobs |jméno=Dennis|příjmení2=Fox |jméno2=Mark|příjmení3=Gibbons |jméno3=Lynda|titul=Principles of Veterinary Parasitology|vydání=1|vydavatel=Wiley Blackwell|místo=Chichester|rok=2016|počet stran=312|isbn=978-0-470-67042-2|spoluautoři=HERMOSILA, Carlos:|url=|dostupnost=|editoři=|jazyk=anglicky}}

* {{Citace periodika|příjmení = Thompson|jméno = R. C. A.|titul = Biology and Systematics of Echinococcus|periodikum = Advances in Parasitology|datum = 2017|ročník = 95|strany = 65–109|issn = 2163-6079|pmid = 28131366|doi = 10.1016/bs.apar.2016.07.001|poznámka = PMID: 28131366|url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28131366

* {{Citace webuelektronické monografie|titul=WHO:Echinococcosis-fact sheet|url=http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs377/en/|jazyk=anglicky|datum přístupu=2017-07-08}}