Alikvotní tón: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m formát |
m Oprava odkazů |
||
Řádek 12:
*Na alikvotní tóny velmi bohatým je třeba dechový nástroj australských domorodců – [[didgeridoo]]. Zesilováním určitých alikvotních tónů změnou tvaru ústní dutiny (zejména polohou jazyka) přidávají zkušenější hráči k základnímu tónu nástroje různé doprovodné prvky (např. jednoduché melodie znějící spolu se základním tónem).
*Alikvotní tóny vznikající pomocí [[brumle]] lze ovlivňovat změnou tvaru ústní dutiny. Hra na brumli je vlastně založená na manipulaci s nimi.
*U elektrické kytary existují efekty, jako je [[fuzzbox|fuzz]], [[booster]], [[distortion]], [[
*Kombinace různých rejstříků [[varhany|varhan]] zdůrazňuje některé alikvóty a tím ovlivňuje barvu tónu.
Řádek 18:
*Na vědomém rozeznívání alikvotních tónů je založen také [[alikvotní zpěv]]. To je zpěv, který umožňuje zazpívat dva a více tónů současně zesílením alikvotních tónů přirozeně přítomných v hlasu. Zpěvák je však samozřejmě omezen zákony alikvotních tónů, takže nejmenší interval, který je možno zazpívat, je oktáva, tedy první alikvotní tón.
*U všech dechových nástrojů lze rozeznít výrazné alikvotní tóny pomocí přefukování základního tónu. U většiny z nich (např. různé druhy fléten) se využívá hlavně prvního alikvotního tónu k hře o oktávu výš. Hráč přefoukne o oktávu výš a uplatňuje pak stejné prstoklady jako v základní oktávě. Například slovenská [[fujara]] umožňuje pomocí 3 dírek zahrát dvě durové oktávy. Alikvotní tóny jsou také jedinými základními tóny, které lze bez použití mechaniky zahrát na [[Žesťový nástroj|žesťové dechové nástroje]]. Například [[signální trubka]] bez mechaniky může hrát pouze alikvotní tóny. Ostatní tóny jsou pak u většiny těchto nástrojů tvořeny buď prodlužováním délky nástroje (a tím snižování tónu) pomocí mechanicky připojovaných odboček, nebo celkovou změnou jeho délky ([[
== Alikvotní tóny a hudební ladění ==
Řádek 34:
Podobně lze využít tohoto principu ve sborovém zpěvu. Když se zpěváci přesně vyladí do tónů, které by mohly být alikvotními tóny určitého tónu, tento tón bude slyšitelný, aniž bude akusticky přítomen. Mohou tak vlastně „zazpívat“ tóny až o oktávu nižší, než je rozsah jakéhokoli člena sboru.
Principiálně se jedná o tzv. [[intermodulační zkreslení]], které vzniká v důsledku nelinearity [[Vnitřní ucho|lidského ucha]] (nelinearita převodu hydrodynamických dějů v hlemýždi na nervové vzruchy).
Obecně [[intermodulační zkreslení]] dvou tónů o frekvencích <math>f_1</math> a <math>f_2</math> produkuje kombinační tóny <math>f_{mn} = m.f_1 \pm n.f_2</math>. Nejzřetelnější tón produkovaný zmíněnou nelinearitou je <math>f = f_2 - f_1</math>.
==Související články==
| |||