Chválkovice: Porovnání verzí

{{Pracuje se||26. 4. 2018, 22:48 (CEST)}}{{Infobox - sídlo

'''Chválkovice''' ([[německy]] ''Chwalkowitz'') jejsou bývalá [[obec]], nyní městská čtvrť a [[katastrální území]] na severovýchodě [[statutární město|statutárního města]] [[Olomouc]]e. Žije zde přes 2 tisíce obyvatel.

První písemné zmínky o vsi pochází z let 1220 (''Squalcowiz'') a 1228 (''Kwalkowiz''). Tehdy patřila [[Velehradský klášter|velehradskému klášteru]], ale už roku 1287 ji získalo jako tzv. komorní statek [[Arcidiecéze olomoucká|olomoucké biskupství]], jemuž patřila až do vzniku obecních samospráv roku 1850, kdy se osamostatnila. Po roce 1778 byla povinnost [[Robota|roboty]] nahrazena peněžními odvody a místní velkostatek byl rozparcelován mezi zdejší osadníky. Původní kaple sv. Urbana byla roku 1667 přestavěna na [[Kostel svaté Barbory (Olomouc)|kostel sv. Barbory]], jenž se v roce 1855 stal centrem nové farnosti. Význam obce podtrhovala stará škola, kam docházely i děti z okolí. Budování [[Pevnost Olomouc|olomoucké pevnosti]] se vsi dotklo jen nepřímo, když byl roku 1857 přímo u její zástavby směrem na [[Týneček]] dokončen [[fort]] č. II a o několik let později jihovýchodně ještě dva další, které se však již nedochovaly.<ref>{{Citace monografie

Chválkovice se staly pro Olomouc důležité, když zde byla v roce 1889 dokončena parní [[vodárna]], jež přes vodojem na Tabulovém vrchu začala městu dodávat první kvalitní vodu. Roku 1906 získaly poštu a v roce 1910 byla obec [[Elektrifikace|elektrifikována]]. Průmysl zde nebyl silný, kromě mlýna zde existovala jen cukrářská výroba TOKO a provazárna Tobias a Steipe. VzhledemPůsobila zde ale řada spolků, vzhledem k národnostnímu složení zde působily pouze české spolkyčeských, např. Slovanský dělnický spolek, čtenářsko-pěvecký Jaroslav, [[Sokol (spolek)|Sokol]], [[Dělnická tělocvičná jednota|DTJ]], [[Orel (spolek)|Orel]] nebo osvětový spolek Jeroným s ochotnickým divadlem. V roce 1919 byla vyhlášena tzv. [[Velká Olomouc]], jejíž součástí se Chválkovice staly (o čtyři roky později vláda zamítla návrh některýchněkolika občanů na opětovné osamostatnění). Byly poté napojeny na městskou kanalizaci a měly i pravidelné autobusové spojení s centrem. Během 60. a 70. let 20. století se na katastru Chválkovic u řeky [[Bystřice (přítok Moravy)|Bystřice]] směrem na [[Bělidla]] začal i více rozvíjet průmysl.<ref>Tichák (2000), str. 62–65.</ref>

Mezi památky Chválkovic lze zařadit především [[Kostel svaté Barbory (Olomouc)|kostel svaté Barbory]] a [[fort]] č. II z bývalé olomoucké pevnosti. Nachází se zde i kříže, pomníky (k uctění tragicky zahynulého důstojníka a sedláka), sochy, reliéfy a ozdobné portály selských domů.{{Doplňte zdroj}} [[Vodárna ve Chválkovicích]] je jediná<ref>{{Citace elektronickéhoelektronické periodikamonografie

| periodikumvydavatel = Moravská vodárenská

Funguje zde [[Domov pro seniory|domov důchodců]] POHODA, jehož historie se datuje až k roku 1941, kdy ještě působil pod názvem ''Siechehaus'' (z něm. Sieche = chorý).<ref>{{Citace elektronickéhoelektronické periodikamonografie

| periodikumvydavatel = Domov seniorů POHODA Chválkovice