Operace Bagration: Porovnání verzí

Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byla zahájena 23. června útokem 1. pobaltského, 2. a 3. běloruského frontu. O den později přešla do útoku přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. [[Sovětská armáda]] postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k [[Dněpr]]u a 28. června dobyla [[Mogilev]]. 1. pobaltský front prolomil na vitebském[[vitebsk]]ém směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. 1. běloruský front obklíčil v prostoru Bobrujska[[Bobrujsk]]a 6 německých divizí. Německé skupině armád Střed (''Mitte'') začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem Walterem Modelem. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město [[Minsk]] ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 35 tisíc zajatých vojáků {{chybí zdroj}}.

Jak správně Sověti předpokládali, část německých sil z [[Ukrajina|Ukrajiny]] byla přemístěna na pomoc obraně v Bělorusku. Dne 13. července proto zahájila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|I. S. Koněva]] útok na [[Lvov]] a [[Sandoměř]] (Lvovsko-sandoměřská operace). Součástí tohoto frontu o síle 1,1 mil. mužů, 16 tisíc děl, 2 tisíc tanků a samohybných děl a více jak 3 tisíc letadel, byl i [[1. československý armádní sbor]] {{chybí zdroj}}. V polovině července obsadila [[Rudá armáda]] hlavní město [[Litva|Litvy]] [[Vilnius]] (Vilno) a pokračovala v útoku v Pobaltí, přičemž cílem mělo být odříznutí armádní skupinu Sever od zbytku [[Třetí říše]].

3. běloruský front obsadil [[Kovno]] a [[Vilno]] a pronikal až k hranicím Východního Pruska, 1. běloruský front prolomil u Kovelu[[Kovel]]u německou obranu a 24. července vstoupila jeho vojska do polského města Lublin. Na Ukrajině pronikla Rudá armáda 29. července až k [[Visla|Visle]], vstoupila na polské území a na jihu si připravila dobrou pozici na osvobození Moldavské SSR a na útok na [[Rumunsko]]. Koncem července postoupily jednotky Rudé armády a polské východní armády až k [[Varšava|Varšavě]], kde [[1. září]] vypuklo [[Varšavské povstání|povstání]]. Zde se názory historiků na další vývoj liší. Dle názoru jedněch [[Stalin]] nechal zastavit boje a povstání nekomunistického polského odboje utopit v krvi. Jiní historikové oponují tím, že sovětská a polská vojska se pokoušela o útoky na Varšavu, ovšem byla odražena zkonsolidovanou německou obranou. Je nutno brát i v úvahu, že po více jak čtyřicetidenním útoku, kdy Rudá armáda překonala několik set kilometrů a svedla těžké boje, byli již vojáci unaveni, bylo třeba doplnit početní stavy, zajistit zásobování vojsk. Dílčí boje trvaly ještě do [[29. srpna]], ale sovětská vojska již žádných výrazných úspěchů nedosáhla a fronta se stabilizovala.