Osecký klášter: Porovnání verzí

== Historie ==

=== Dvojí založení kláštera ===

Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I. a [[seznam papežů|papež]] [[Inocenc III.]]

 

 

=== Na území Rýzmburků ===

 

=== Klášter královský ===

 

Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině 15. století. Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal [[Ondřej Wiedemann]], opat v [[Sedlecký klášter|Sedlci]] a na [[Zbraslavský klášter|Zbraslavi]]. O rok později bylo osecké opatství zrušno papežem na návrh [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na Zbraslav. Arcibiskup [[Karel z Lamberka]] si klášter velmi oblíbil a často a rád v něm pobýval. Dokonce se pokusil jej natrvalo přičlenit k arcibiskupským majetkům. Dokonce za tím účelem nechal zničit klášterní archiv, dokumentující, co všechno si mohou cisterciáci v případě obnovy kláštera nárokovat. Jednomu z klášterních písařů se povedlo uchránit před spálením tzv. [[Codex Damascus]], tedy rukopisný [[kopiář]] všech pro klášter důležitých listin. Takže Lamberkova snaha vyšla naprázdno.

 

 

Areál velkoryse přestavěl [[Octavio Broggio]]. Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, tehdejší opat [[Mauritius Elbel]] však dokázal fungování kláštera uhájit. Za opatů Elbela a [[Benedikt Venusi|Venusiho]] také došlo k některým dalším úpravám v areálu kláštera (opat Elbel dal např. vymalovat do současné podoby velký sál v opatství), k rozšiřování klášterních sbírek a podporování vědecké práce členů konventu. V klášteře tehdy působila celá řada hudebně nadaných mnichů. Například [[Jakub Jan Trautzl|Jakob Trautzl]], [[Nivard Sommer]] či [[Joachim Cron]]. Za opata [[Klement Antonín Zahrádka|Zahrádky]] byla obnovena klášterní nemocnice.

=== Situace po II. světové válce ===

[[Soubor:Osek Monastery.jpg|náhled|Prelatura (sídlo opata) oseckého kláštera – pohled z bývalého hospodářského dvora]]

Za druhé světové války byl opat [[Theobald Scharnagl|Scharnagl]] donucen nacisty k&nbsp;odprodeji části klášterního hospodářství. Scharnglův nástupce, opat [[Eberhard Harzer]] byl po skončení války internován a připravoval se jeho odsun do Německa. Spolu s ním bylo uvězněno několik dalších mnichů, kteří byli brutálně vyslýcháni s&nbsp;cílem prokázat jim kolaboraci s&nbsp;nacisty. Ač jim nic prokázáno nebylo, byli určeni na nucenou práci v&nbsp;uhelných dolech v&nbsp;okolí Oseka (klášterní provizor [[Dionýsius Heger]] během důlních prací tragicky zahynul).<ref>KONOPÍK, Petr: Cisterciáci a osecký klášter ve 20. století ([https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/137545/ dostupné online])</ref> Opat Harzer se pokusil klášter udržet v chodu tím, že jmenoval převorem českého cisterciáka, P. [[Zikmund Jan Kapic|Zikmunda Jana Kapice]], který byl za války nacisty perzekvován. P. Kapic měl rovněž být národním správcem klášterního majetku. Tato snaha vyšla naprázdno a P. Kapic se pouze stal [[Administrátor (církev)|administrátorem]] [[Římskokatolická farnost – děkanství Osek u Duchcova|oseckého děkanství]] (v roce 1947 jej zde doplnil Lužický Srb, P. Mickel, O.Cist.). Po roce 1948 byl přeložen do [[Římskokatolická farnost – arciděkanství Bílina|Bíliny]]. Z českých cisterciáků se v blízkosti kláštera udržel pouze P. [[Nivard František Krákora|Nivard F. Krákora]], O.Cist., který spravoval až do své smrti v roce 1975 [[Římskokatolická farnost Mariánské Radčice|farnost Mariánské Radčice]].

 

Do oseckého kláštera byli v roce 1946 na základě dohody cisterciáků a diecéze povoláni [[Salesiáni Dona Bosca|salesiáni]]. Cisterciáci, většinou německé národnosti, byli postupně odsunuti do Německa. Salesiáni (kněží, klerici, asistenti a koadjutoři) zde působili jako kaplani v duchovní správě, především na inkorporovaných cisterciáckých farách. Současně však zde založili pro celou českomoravskou salesiánskou inspektorii ''institutum theologicum'' pro vlastní bohoslovce, jejichž počet brzy přesáhl 45. V roce 1950 pak jejich činnost v Oseku z důvodu zákazu v rámci [[Akce K]] skončila a oseckému klášteru nastala další etapa vývoje, protože zde byl zřízen internační tábor pro řeholníky.

 

 

=== Bývalé farnosti kláštera ===

Klášter měl své inkorporované farnosti, v nichž už dnes cisterciáčtí kněží nepůsobí. Byly to:

* [[Římskokatolická farnost Hrob|Hrob]] (dnes spravováno diecézním knězem)

* [[Římskokatolická farnost Jeníkov|Jeníkov u Duchcova]] (dnes spravováno diecézním knězem)

* [[Římskokatolická farnost Jenišův Újezd|Jenišův Újezd]] (farnost zanikla kvůli těžbě uhlí)

* [[Římskokatolická farnost Mariánské Radčice|Mariánské Radčice]] (dnes spravováno diecézním knězem, filiálka [[Libkovice]] zanikla kvůli těžbě uhlí)

* [[Římskokatolická farnost Vtelno u Mostu|Vtelno u Mostu]] (dnes spravováno diecézním knězem)

 

 

Na přelomu let 2013/2014 byl klášter svěřen řádem do užívání [[Diecéze litoměřická|litoměřické diecéze]] s tím, že se do něj mohou mniši kdykoliv vrátit.<ref>viz ''O.Cist. Nachrichten'' (německy, [http://cisterciensia.blogspot.cz/2014/03/osek-nutzung-durch-diozese-leitmeritz.html dostupné online])</ref>

== Popis kláštera ==

{{Pahýl část}}

 

=== Klášterní věž ===

Hodinová věž stojí proti hlavnímu vstupu do kláštera. V patře nad hodinami se na dřevěné konstrukci, která byla před nedávnem restaurována firmou [[Pernerové|Perner]], nachází celkem čtyři [[zvon]]y, přičemž každý byl vyroben jiným zvonařem:

V 19. století je zde doložen ještě zvon od [[Kühnerové|Jana Jiřího Kühnera]],<ref>''Eichlerova topografická sbírka''. Archiv Národního muzea, karton č. 43 – Osek.</ref> dnes nezvěstný. Nad zvony se ve zdvojené lucerně nacházejí nad sebou dva [[cymbál]]y, rozeznívané hodinovým strojem.

 

{{Podrobně|Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Osek)}}

[[Soubor:Osek interier kostela.JPG|náhled|upright|Loď klášterního kostela]]

Věže kostela Nanebevzetí Panny Marie jsou bez zvonů, pouze v centrální věži se nachází zvon z roku 1489 s českým nápisem gotickou [[minuskule|minuskulí]]. Ve zvononosné konstrukci je prázdné místo po dvou jiných zvonech. V boční lodi chrámu je [[pozdní gotika|pozdně gotická]] soška [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]]. V roce 2009 se slavilo 800 let od posvěcení kostela. Hlavním bodem oslav byla Mše svatá v sobotu 15. srpna 2009, jíž celebroval litoměřický [[biskup]] [[Jan Baxant]]. V roce 2010 zemřel v Goppelnu v Německu osecký opat [[Jindřich Bernhard Thebes]], a 7. dubna toho roku byl pohřben do hrobky klášterního kostela.

 

=== Budovy konventu ===

 

=== Hospodářské budovy ===

 

== Zajímavost ==

* Osecký klášter byl správcem a donátorem kaplí zaniklé [[Poutní cesta z Libkovic do Mariánských Radčic|poutní cesty]] z Libkovic do Mariánských Radčic, založené roku 1725.

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

 

=== Literatura ===

* Mario Feuerbach: ''Die Maßwerkfenster des gotischen Kreuzganges im Zisterzienserkloster Ossegg (Nordböhmen).'' In: ''Monumenta Misnensia. Jahrbuch für Dom und Albrechtsburg zu Meißen'', Jg. 12 (2015), ISBN 978-3-9812406-4-1, S. 54–68.

* Mario Feuerbach: ''Das Zisterzienserkloster Ossegg (Osek) und sein Wallfahrtsort Maria Ratschitz (Mariánské Radčice) in der Zeit der Gegenreformation. Eine römisch-katholische Antwort auf Luthers Lehren.'' In: Marco Bogade (Hg.): ''Transregionalität in Kult und Kultur. Bayern, Böhmen und Schlesien zur Zeit der Gegenreformation''. Böhlau, Köln/Weimar/Wien 2016, ISBN 978-3-412-50132-7, S. 263–272.

* [[Alena Ježková|JEŽKOVÁ, Alena]]: ''Tichá srdce, kláštery a jejich lidé'', Praha 2013, ISBN 978-80-7252-436-5

* KRAFT, Vladimír: ''Život oseckého kláštera v politických proměnách 20. století'', bakalářská práce, FF UJEP, Ústí nad Labem 2010

| odkaz na autora = Kateřina Charvátová

| titul = Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420

| vydavatel = [[Nakladatelství Karolinum]]

| místo = Praha

| počet stran = 482

| kapitola =

| strany =

| isbn = 978-80-246-2200-2

}}

 

 

=== Externí odkazy ===

* {{Vlastenský slovník historický|heslo=Osek}}

* [http://www.kloster-projekte-osek.info/tschech/index_cz.htm Stránky o oseckém klášteře]