Pražská paroplavební společnost: Porovnání verzí

Dne 15. srpna [[1865]] byla podniknuta první zkušební plavba a 25. srpna 1865 byla zahájena parníkem [[Praha (loď)|Praha]] (Prag) osobní lodní doprava na Vltavě mezi Prahou a [[Štěchovice]]mi. Protože se v Praze nepodařilo zajistit školeného kapitána, byl v předstihu PPS požádán děčínský kapitám A. Stolz o vyškolení posádky a kapitána. Prvním kapitánem se stal syn Dittricha, František. Druhý parník společnosti z roku 1866, byl Vyšehrad, který sloužil téměř neuvěřitelných 90 let a byl vyřazen z provozu až roku 1953. Rovněž i v tomto případě zde figuroval děčínský A.Stolz, který zaučil štěchovického rodáka a plavce J.Tateru jako kapitána na druhé lodi PPS. Jen pro zajímavost, v konečné zastávce na lodní trase Praha-Slapy vTřebenicích slouží pro výletníky známý hostienc "U Taterů". Původní loď Vyšehrad není totožná s dnešním parníkem [[Vyšehrad (loď)|Vyšehrad]], projektovaný ing. Hussem a vyrobeným v Ústí nad Labem v roce 1938. Druhý a poslední kolesový parník, který je v provozu, je parník Vltava, postavený v Praze Libni v roce 1940. PPS mívala sídlo v dnes již zaniklém domě čp. 192 v [[Karlínský přístav|Karlínském přístavu]].

V roce [[1898]] dne 19. května, došlo k tragické nehodě, když vybuchl kotel na [[parník František Josef I.|parníku František Josef I.]], který se následně na Vltavě potopil. Při nehodě zahynuly tři osoby. Tato událost se logicky podepsala na počtu přepravených osob, neboť jak dokládají přepravní statistiky, poklesl počet cestujících až o 13 procent. Nicméně na další roky neměla tato událost prakticky žádný vliv. Hranice 1 milionu přepravených osob ročně byla překročena již v roce 1893 a nebýt něšťastné údálosti s výbuchem, jistě by stoupala i nadále. Od roku 1910 lze pozorovat zvyšující se počet cestujících a to i přes válečné roky 1914-19181914–1918.

Po skončení I. světové války je možné pozorovat strmý nárůst počtu cestujících. Již v roce 1920 přesáhl počet přepravených osob 2 miliony a v následujícm roce 1921 to bylo 2,1 milionu. V mezidobí 20. a 30. let disponovala PPS kolem 30 lodí a jejich počty stoupaly. Ruku v ruce s tímto progresivním trendem, se na vltavské trase objevuje pozoruhodný fenomén českého meziválečného období -– trempink. Díky tomu, že plavební trasa vedla do nejhezčích míst vltavského toku, obrátila na sebe velmi rychle pozornost. Třebaže již existovalo do Davle spolehlivé vlakové spojení, byla další cesta až pod Svatojanské proudy možná pouze lodí.

Ve třicátých letech 20. století, se firma dostala do finančních potíží a majetkový podíl v ní získal stát, později hlavní město Praha. Tyto problémy nebyly zaviněny špatným vedením firmy. Do těchto problémů se PPS dostala stejně jako stovky dalších, celosvětovou krizí letech 1929-19331929–1933. Počet cestujících začal rapidně ubývat, takže již kolem roku 1930 bylo přepraveno pouhých 650 tisíc. Propad počtu cestujících trval až do roku 1936, kdy celoroční suma přepravených osob činila pouhých 145 tisíc. Nicméně ekonomická situace země se zlepšila a bylo to znát i na trvale se zvyšujcímzvyšujícím zájmu o plavby.

Třebaže měl tento pozitivní vývoj podobnou tendenci jako počátkem 20. let minulého století, rostla zde i hrozba německé agrese vůči ČSR. Paradoxně ovšem působí ta skutečnost, že počet klientů PPS kulminuje před polovinou 40. let (923 tisíc- – 1944), bez ohledu na to, že šlo o vrcholící střet válečných událostí. Podobný efekt bylo možné pozorovat i v době I. světové války.