Antonín Presl: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Lektorem kanon.práva v Skalici (1758), knihu Zpráva duchovní nenapsal ale jen přeložil, doplnění online verzí knih
m typo
Řádek 15:
| povolání = lektor filozofie
}}
'''Antonín Presl''' (cca 1718{{Nejisté datum|narození}}-[[1765]]), jinak též '''Anton Presl''', byl [[Řád menších bratří|františkán]] moravského původu působící na Slovensku. Narodil se okolo roku [[1718]] v [[Uherské Hradiště|Uherském Hradišti]].<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Sobolová
| jméno = Božena
| titul = Moravskí františkáni v Žilině
| sborník = Bibliografický zborník za roky 2008-20092008–2009
| místo = Martin
| vydavatel = Slovenská národná knižnica
| rok_vydání = 2008
| strany = 111-114111–114
| url = http://www.snk.sk/swift_data/source/NBU/Zborniky/BZ_2008_2009/Kolokvium_Zvolen_2008/Sobolova_Bozena.pdf
| citace = 20.8.2014
Řádek 42:
| datum_přístupu = 2011-12-01
| strany = 101
| url = http://www.snk.sk/?rhks-i}} Další blíže neidentifikovaný rukopis na téma filozofie: ''Tomulus I. Philosophicus P. Antony [i.e. Antonii ?] Presl... '', snad též záznamy přednášek je dochován rovněž v Slovenskej národnej knižnici, Archív literatury a umenia (ALU), fond [[Vševlad Gajdoš]] – osobní pozůstalost (fond), signatura 155 R 17. Františkán Gajdoš jej získal z blíže nezjištěného kláštera, snad však rovněž ze Skalice, kde hojně působil.</ref> V roce 1758 byl zase učitelem [[kanonické právo|kanonického práva]] v klášteře v [[Skalica|Skalici]], kde tehdy prezidoval teze pro čtyři studium končící františkány.<ref>''Decisiones canonisticae ex quinque libris Decretalium Gregorii Papae IX. selectae...''. Vytištěno pravděpodobně v [[Trnava|Trnavě]]. Dochováno ve 2 verzích: a) defendenty byli Florian Primavesy a Michael Erdeli ([[Moravská zemská knihovna]] v Brně - signatura ST1-0746.189, Knihovna františkánů v klášteře v [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]]), b) Gothard Vrabel a Matern Oszvold (obhajoba proběhla v dubnu 1758, [[Vědecká knihovna v Olomouci]] - signatura 602.573).</ref>
 
Další Antonínovo dílo se kromě toho ale více zaměřuje na františkánskou spiritualitu a výklady řehole řehole [[František z Assisi|sv. Františka z Assisi]]. Podle toho byl rovněž aktivní ve formaci a výchově řádových noviců a juniorů po časných řeholních slibech. Jeho zřejmě vlasním autorským dílem je tiskem vydaný:
Řádek 48:
| příjmení = Vobr
| jméno = Jaroslav
| titul = České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501-18001501–1800
| místo = Brno
| vydavatel = Moravská zemská knihovna v Brně
Řádek 63:
| poznámka = č. 1495, 1496}} zaznamenávající exempláře ve františkánském klášteře v Căpleni (Kaplau) v dnešním Rumunsku (signatura Kaplony 1409, Kaplonz 1486).</ref>
 
Antonín Presl dále přeložil příručku pro novice od německého františkána Hermanna Motta (1624-17041624–1704) ''Manus religiosorum''<ref>Exemplář vydaný v [[Kolín nad Rýnem|Kolině nad Rýnem]] roku 1670 dostupný online na [http://books.google.cz/books?id=Nn98SMPo2FEC Google Books] (cit. 20.12.2017),</ref> jenž byl vytištěn pod názvem:
* ''Zpráva duchovní na pěti slovách rádu serafínského gruntovně založená'' (1768).<ref>V soudobé [[pravopis|ortografii]] doslovně: Zpráwa duchownj na pěti slowách rádu serafinského gruntowně založená. W Uherskeg Skalicy, v Jozeffa Antonjna Škarnycla, 1777. cca 600 stran. [[Folio|formát]] 8°. Viz [[Knihopis]] - dodatky, č. . MAGYAR – ZVARA, ''A Kaplonyi Ferences rendház könyvtárának...'' (cit.), č. 1247-1249 (Kaplony 1598, 1057, 1058). Jako spoluautoři Antonína Presla jsou zde navíc uvedeni Hermann Mott a Bernardin Presl.</ref>
 
Obě knihy napsal bratr Antonín v skalickém nářečí, kterou sám označil za slovenský jazyk.<ref>SOBOLOVÁ, 'Moravskí františkáni... '' (cit.), s. 113.</ref> Dílo však bylo srozumitelné i spolubratřím v Čechách nebo dolních Uhrách, jak dokládá jeho rozšíření ve františkánských konventech.<ref>Srov. (původní) uložení exemplářů v předchozích poznámkách.</ref> Použití obecného jazyka naznačuje, že dílo sepsal pro vzdělávání a podporu duchovního života co nejširšího spektra bratří františkánů, včetně laiků. Kapesní, mnohatránskový formát obou děl byl zase charakteristický pro příruční knížečky, které si řeholníci ukládali pro osobní potřebu ve svých celách, aby je měli kdykoli k dispozici k četbě či rozjímání.<ref>Srov. podobnéí užívání drobných kapesních knížeček v [[Řád menších bratří kapucínů|kapucínském řádu]] viz {{Citace kvalifikační práce