Žebrácká opera: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 4 lety
→‎Historie vzniku: Oprava interpunkce, shody podmětu s přísudkem, náhrada slovesa "instrumentuje" na "zinstrumentuje", tj. posunutí významu od "přehraje na hudební nástroje" na "vytvoří party pro hudební nástroje"
m (→‎Historie vzniku: překlep)
(→‎Historie vzniku: Oprava interpunkce, shody podmětu s přísudkem, náhrada slovesa "instrumentuje" na "zinstrumentuje", tj. posunutí významu od "přehraje na hudební nástroje" na "vytvoří party pro hudební nástroje")
Žánr baladické opery vznikl jako protest proti zahlcení londýnské operní scény italskými operami. Oproti převaze bohů, králů a vysokých morálních hodnot italské opery si ballad opera vybírá za hrdiny osoby nižší třídy, často i kriminální povahy. Děj se nerozvíjí v recitativech, ale v běžném dialogu vedeném často v lidovém dialektu. Rozlehlé barokní árie jsou nahrazeny jednoduchými písničkami, které využívají i známé melodie. Hry obsahují často satirické odkazy na současnou politiku.
 
Původní myšlenka takového typu hudebního divadla přišla od [[Jonathan Swift|Jonathana Swifta]], který 30. srpna 1716 napsal Alexandrovi Popeovi: "... myslíte si, že jste pastýři na Newgate mezi zloději a děvkami?". Gay do hry vložil silný satirický náboj, kdy předobrazem zločineckých postav byl i britský státník [[Robert Walpole]] a další politici.
 
Původně zamýšlel, že všechny písně se budou zpívat bez jakéhokoli doprovodu. Nicméně týden před premiérou, John Rich, ředitel divadla, trval na tom, že Johann Christoph Pepusch, skladatel spojený s jeho divadlem, napíše formální francouzskou předehru a instrumentujezinstrumentuje 69 písní. Gay použil skotské lidové písně převzaté převážně z nesmírně populární sbírky básní [[Allan Ramsay|Allana Ramsaye]] ''The Gentle Shepherd'' (1725). Z Pepuschovy partitury se však dochovala pouze předehra a melodie písní s nekonfigurovanými basy. Byly provedeny různé rekonstrukce. V moderních inscenacích bývá použita rekonstrukce amerického skladatele [[Jonathan Dobin|Jonathana Dobina]] z roku 1990. Opera má formu klasické tříaktové opery (tehdejší divadelní hry měly zpravidla pět jednání). V rychlém spádu následuje 45 krátkých scén a písní.
 
Žebrácká opera měla velký vliv na pozdější britské divadelní komedie, komické opery, německý singspiel i moderní muzikál.
[[Soubor:The beggars opera by DOYLE, JOHN (MONOGRAMMIST HB) - GMII.jpg|thumb|250px|Scéna z opery (John Doyle).]]
=== 1. jednání (13 scén) ===
Peachum, překupník kradeného zboží a policista v jedné osobě, ospravedlňuje své činy. Paní Peachumová, si prohlíží černou listinu neproduktivních zlodějů a protestuje proti uvedení jména Bob Booty (za touto osobou se skrývá Robert Walpole). Peachumovi zjistí, že jejich dcera Polly, se tajně provdala za Macheatha, známého lupiče, který je hlavním klientem Peachuma. Vadí jim, že už nebudou moci používat Polly ve svém podnikání. Dojdou k závěru, že může být pro Peachumovy finančně výhodné manžela zabít. Polly však Macheatha ukryje.
 
=== 2. jednání (15 scén) ===
Macheath jde do krčmy, ve které se scházejí prostituky a zlodějky. Příliš pozdě zjistí, že dvě z nich (Jenny Diver, Suky Tawdry) jsou domluvené s Peachumovými, je chycen a uvězněn ve vězení Newgate. Žalářníkem je Peachumův společník Lockit. Jeho dcera Lucy má tak příležitost k tomu, aby se Macheathovi pomstila za to, že slíbil, že se s ní ožení, ale slib nesplnil. Sděluje mu, že pohled na jeho mučení jí udělá radost. Macheath ji uklidňuje, do toho však přijde Polly a prozradí, že je Macheathovou manželkou. Macheath namluví Lucy, že Polly je šílená. Lucy ukradne otcovy klíče a pomůže Macheathovi uniknout.
 
=== 3. jednání (17 scén) ===
== Adaptace ==
* V roce 1920 hru znovu objevil a uspořádal anglický [[baryton]]ista a hudební skladatel [[Frederic Austin]] a s obrovským úspěchem ji uvedl v londýnském ''Lyric Theatre''. Sám zpíval roli Peachuma. Inscenace se dočkala 1 463 představení. V roce 1955 byla tato verze nahrána dirigentem [[Malcolm Sargent|sirem Malcolmem Sargentem]].
* V roce 1928, v roce 200. výročí premiéry původní verze, vytvořili novou hudební adaptaci [[Bertolt Brecht]] (text) a [[Kurt Weill]] (hudba) v němčině pod názvem ''Die Dreigroschenoper'' (''Třígrošová opera'') ve formě jazzové opery. Poprvé byla uvedená 31. srpna 1928 v [[berlín]]ském divadle ''Theater am Schiffbauerdamm''. Opera se stala největším divadelním úspěchem dvacátých let. V této verzi je dějová linie zachována poměrně přesně, ale hudba je zcela nová. Mnohé písně se zcela osamostatniliosamostatnily. Populární je např. píseň ''„Žralok zuby, má jak nože, ….“''
* Další adaptaci vytvořili v roce 1946 jako muzikál [[John La Touche]] (text) a [[Duke Ellington]] (hudba). Premiéru měl 26. prosince 1946 v [[Broadway Theatre]] a dosáhl 111 představení. Děj je přenesen do soudobého New Yorku.
* V roce 1948 [[Benjamin Britten]] nově aranžoval a instrumentoval původní hudbu. Text upravil a dodatečné dialogy napsal producent [[Tyrone Guthrie]]. Roli Macheatha při premiéře zpíval [[Peter Pears]]. Tato opera se dočkala v roce 1953 filmového zpracování s [[Laurence Olivier|Laurencem Olivierem]] v roli Macheatha.
* [[Václav Havel]] ve své adaptaci zcela pominul hudební stránku a to, co předchozí autoři sdělovali divákům pomocí písní, vložil Václav Havel do úst jednajícím postavám. Hru napsal v roce 1972 na objednávku pražského [[Činoherní klub|Činoherního klubu]]. Z obavy z postihů za spolupráci se zakázaným autorem, hra nakonec nebyla uvedena. Premiéra se konala díky režiséru [[Andrej Krob|Andreji Krobovi]] a jeho ''Divadlu na tahu'', které ji uvedlo v [[Horní Počernice|počernické]] hospodě „U Čelikovských“ 1. listopadu 1975. V zahraničí hru poprvé uvedlo ''Teatro Stabile'' v [[Terst]]u 4. března 1976. Hra byla v roce 1991 zfilmována režisérem [[Jiří Menzel|Jiřím Menzelem]]. Roli Macheatha hrál [[Josef Abrhám]].
* V roce 1977 napsal svou adaptaci Žebrácké opery nigerijský nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] [[Wole Soyinka]]. Použil základní dějovou linii původní Gayovy opery a některé písně, jak ze hry Gayovy, tak z adaptace Bertolda Brechta. Opera měla premiéru v roce 1981.
* V roce 1978 uvedl brazilský zpěvák [[Chico Buarque]] vlastní úpravu pod názvem ''Ópera do Malandro'', do které kromě hudby Pepusche a Weila zařadil i některá nová hudební čísla. I tato adaptace byla zfilmována roku 1985 režizérem [[Ruy Guerra|Ruy Guerrou]].
Neregistrovaný uživatel