Irène Joliot-Curie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Narození v Paříži za použití HotCat |
infobox; wikifikace |
||
Řádek 1:
{{Infobox -
| jméno = Irène Joliot-Curie
| obrázek = Joliot-curie.jpg
| rodné jméno = Irène Curie
| datum narození = {{Datum narození|1897|9|12}}
|
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1956|3|17|1897|9|12}}
| místo úmrtí = [[Paříž]],
|
| alma mater = [[Pařížská univerzita]]
| pracoviště = [[Pařížská univerzita]]
| obor = [[chemie]], [[fyzika]]
| ocenění = [[Nobelova cena za chemii]] (1935)
}}
'''Irène Joliot-Curie''' ([[12. září]] [[1897]] [[Paříž]] – [[17. březen|17. března]] [[1956]] Paříž) byla francouzská vědkyně, dcera [[Marie Curie-Skłodowská|Marie]] a [[Pierre Curie|Pierra Curie]]. Roku [[1935]] obdržela společně se svým manželem, [[Frédéric Joliot-Curie|Frédéricem Joliot-Curie]] [[Nobelova cena za chemii|Nobelovu cenu za chemii]].
Studovala na Fakultě přírodních věd na [[Sorbonna|Sorboně]], ale její studium bylo přerušeno [[První světová válka|1. světovou válkou]], během níž pracovala jako sestra u [[Rentgenové záření|rentgenu]]. Po
== Život ==
V roce [[1926]] se provdala za [[Frédéric Joliot-Curie|Frédérica Joliota-Curie]] a spolupracovala s ním na výzkumu přírodní a umělé [[Radioaktivita|radioaktivity]], [[Transmutace částic|transmutaci částic]] a [[
▲V roce [[1926]] se provdala za [[Frédéric Joliot|Frédérica Joliota]] a spolupracovala s ním na výzkumu přírodní a umělé [[Radioaktivita|radioaktivity]], [[Transmutace částic|transmutaci částic]] a [[Nukleární fyzika|nukleární fyziky]]. V roce 1927 se jim narodila dcera Hélène a v roce 1932 syn Pierre. V roce 1935 se podělili manželé o Nobelovu cenu za chemii. Irène se v roce 1937 stala profesorkou na Přírodovědecké fakultě v [[Paříž]]i. Vedla katedru nukleární fyziky na [[Sorbonna|Sorboně]]. Předtím, v roce 1936 ji vláda Francie jmenovala tajemnicí pro vědecký výzkum a získala i řád důstojnice [[Řád čestné legie|čestné legie]]. Její práce z roku 1938 na výzkumu aktivity [[neutron]]ů těžkých kovů znamenala důležitý krok k objevu jaderné fúze. Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] od roku 1946 byla ředitelkou Radiového institutu.
Angažovala se v politice jako aktivistka za mír, hájila práva žen. Stala se členkou Comité National de l'Union des Femmes Françaises (Národní výbor Svazu francouzských žen) a Světové rady míru.
|