Dřevoryt: Porovnání verzí

[[Soubor:Bewick Thomas Barn Owl Tyto alba.png|náhled|Dřevoryt T. Bewicka]]

== Historie ==

Roku 1771 vypsala Society of the Art v Londýně soutěž o nejlepší původní dřevoryt. Jejím vítězem se stal mladý [[mědiryt]]ec Thomas Bewick, který pracoval mědiryteckými rydly a jako matrici užil vyhlazenou zimostrázovou destičku, uříznutou napříč kmene. Po vynálezu se technika velice rychle rozšířila po Evropě. Na rozdíl od ''[[dřevořez]]u'', kde matrice může být zhotovena i z měkčího dřeva (lípa, topol) a je nařezána podél let jako prkno, umožňuje dřevoryt bohatší modelaci a stínování obrazu. Dlouhou dobu byla tato technika užívána jako reprodukční a až do vynálezu fotografické reprodukce na kovovém štočku byla hlavním prostředkem pro tisk knižních a časopiseckých ilustrací.<ref name= Marco>Marco J, 1981, s. 157</ref>

Dřevoryt je obvykle výsledkem spolupráce malíře a často anonymního reprodukčního rytce, který kresbu převede do dřevorytu.

== Evropští dřevorytci - xylografové ==

=== Francie ===

Pro známé ilustrátory (Honoré Daumier, Gustave Doré) pracovali rytci Henri Monier, Paul Gusman, Oisano, François a Stéphane Pannemakerové nebo Héliodore Pisan. Slavné ilustrace k Dantovu Peklu nebo k Bibli pro ně kreslil [[Gustav Doré]].<ref name= Marco /><ref>Krejča A, 1981, s. 39</ref>. K obnovení zájmu o techniku dřevorytu a dřevořezu v Evropě přispěla popularita "znovuobjevených" japonských dřevořezů v 19. století,<ref>Marco Jindřich, 1981, s. 222</ref> které ovlivnily období secese dekorativními motivy, ornamentálností, plošností, kaligrafií, symbolikou a lineární zkratkou. Moderní umění využilo kontrastů černé a bílé s&nbsp;vynecháním přechodových polostínů a celkovou plošnost zobrazení. Dřevorytem se zabývali ve Francii např. [[Félix Vallotton]], [[Maurice de Vlaminck|Maurice Vlaminck]], Alphonse Legros, Nor [[Edvard Munch]] nebo Čech [[František Kupka]],