|
== Život ==
RodákNarodil zse v podkrkonošskéhopodkrkonošském ŠkodějovaŠkodějově (dnes část obce [[Příkrý]] v Libereckém kraji) nedaleko Vysokého nad Jizerou jako syn Petra Farského a jeho manželky Anny, porozené Koubkové<ref>http://Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva: katalog.ahmp.cz/pragapublica/Zoomify.action...</ref>. Po ukončení docházky do obecné školy v [[Roprachtice|Roprachticích]] absolvoval za přispění svého strýce, vyšehradského kanovníka Josefa Farského, pražské [[Akademické gymnázium]] (1892–1900). V letech [[1900]]–[[1904]] vystudoval [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|teologickou fakultu Karlovy univerzity]], kněžské svěcení přijal 29. 6. [[1904]]. Následně jako kaplan dva roky (1904–1906) působil v duchovních správách [[Ostrov (okres Karlovy Vary)|Ostrov nad Ohří]] a [[Pernink]], (v současnosti Karlovarský kraj). Vytrvalost, píle a cílevědomá snaha věnovat se soustavné badatelské práci jej přivedly zpátky do Prahy. Na své alma mater získal místo adjunkta ([[1906]]–[[1909]]), 4. 12. [[1909]] byl na základě obhájení disertační práce ''De Divinatione et magia in Sancta Scriptura'' (O božském zjevení a zázracích v Písmu svatém) prohlášen doktorem teologie. Po delším konfliktu s pražským arcibiskupem kardinálem [[Lev Skrbenský z Hříště|Lvem Skrbenským z Hříště]] rezignoval na duchovní stav i na akademickou dráhu. aJiž 24. února 1906 se oženil s Marií Kirschnerovou ze Smíchova, s níž měl dceru Marii (*1911). Roku 1917 bylo manželství rozvedeno (v tehdejším názvosloví ''rozloučeno'')<ref>http://Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva: katalog.ahmp.cz/pragapublica/Zoomify.action...</ref>. Živil se jako středoškolský profesor náboženství, vyučoval na I. a II. reálném gymnáziu v Praze ([[1910]]–[[1914]]), poté na II. reálném gymnáziu v Plzni ([[1914]]–[[1919]]).<br />
Byl dlouhodobým stoupencem idejí [[Modernismus (teologie)|modernismu]], proto se po obnovení činnosti [[Jednota katolického duchovenstva|Jednoty katolického duchovenstva]] (7. 11. 1918) stal jejím členem. Aktivně se zapojil i do činnosti ''Ohniska'', volného sdružení v rámci JKD, které podle svých stanov „''…usilovalo... usilovalo o realizaci církevních reforem až k jejich úplnému provedení''“. Na základě rozhodnutí členské schůze bylo Ohnisko dne 15. 9. [[1919]] rozpuštěno, založen ''Klub reformních kněží'' a Karel Farský zvolen jeho předsedou. Vzhledem k náročnosti výkonu této funkce, vyžadující jeho přítomnost v centru hnutí, opustil Plzeň a nastoupil místo tajemníka v církevním oddělení Ministerstva školství a národní osvěty, kde působil do podzimu roku [[1920]].<br />
Pod jeho vedením proběhly všechny významné vnitrocírkevní události v letech [[1920]]–[[1927]]. Stál u zrodu samostatné reformní a národní Církve československé ([[8. leden|8. 1.]] [[1920]], státního uznání se jí dostalo [[15. září|15. 9.]] [[1920]]), byl členem jejího prvního řídícího grémia ''Církevního výboru'', po jeho přejmenování v srpnu 1920 na ''Ústřední církevní výbor'' pak předsedou. Biskupem západočeským se sídlem v Praze byl zvolen v roce [[1923]], prvním [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchou]] CČS v průběhu I. řádného sněmu (29.–30. 8. [[1924]]). Ve velmi složitých vnějších podmínkách společenských, politických, právních a hospodářských i při vnitřních ideových sporech, ale za nadšené a obětavé podpory laiků, dokázal se svými spolupracovníky položit pevné základy svébytnosti nové církve v rovině věroučné, obřadní, organizační, vzdělávací, osvětové i vydavatelské a navázat první mezinárodní ekumenické kontakty (Stockholm [[1925]], USA [[1925]]–[[1926]]). Důkazem správnosti zvolených postupů byla postupná konsolidace CČS, vzrůstající počet věřících, náboženských obcí i vlastních univerzitně vzdělávaných duchovních, spontánní výstavba nových sborových budov a vybudování vlastní bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích.<br />
Pro Církev československou husitskou zůstává dodnes inspirativní osobní vklad prvního patriarchy – tvůrčí práce liturgická a ideová i příklad jeho neúnavné činnosti kazatelské, misijní, publikační, katechetické a pastorační. Jeho dílo určilo základnu bohoslužebnosti a spirituality CČSH a odráží se znatelně v její věrouce, sociální orientaci i církevních řádech, od založení po celou dobu její existence a působení.<br />
|
