Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Autoritní data}} nad {{DEFAULTSORT}}; kosmetické úpravy
Chupito (diskuse | příspěvky)
Aktualizace, doplnění údajů o soudním procesu
Řádek 16:
| url = http://www.blisty.cz/art/27160.html
| issn = 1213-1792
}}</ref> se zaměřením na [[Literatura faktu|literaturu faktu]]{{Doplňte zdroj}} o období [[druhá světová válka|druhé světové války]] a [[nacistické Německo]]. V roce 2000 prohrál [[občanské právo|občanskoprávní]] spor s historičkou [[Deborahnacistického Lipstadt]]ovou a jejím nakladatelstvím [[Penguin BooksNěmecka]], která ho označila za [[Popírání holocaustuRasismus|popírače holocausturasista]], [[Antisemitismus|antisemituantisemita]] a falšovatele dějin.<ref>http://www.hdot.org/en/trial</ref> V Rakousku byl Irving odsouzen a uvězněn pro [[zpochybňováníZpochybňování holokaustu|popírač holocaustu]], je ''[[persona non grata]]'' v Německu, Rakousku, Itálii a Kanadě. Mezi jiným zpochybňoval také existenci [[plynová komora|plynových komor]] v Osvětimi,<ref name = Guardian>{{Citace elektronického periodika
|titul=The ruling against David Irving|periodikum=[[The Guardian]]|datum přístupu=2009-02-22|url=http://www.guardian.co.uk/uk/2000/apr/11/irving1}}</ref> na což později (na základě studia [[Sovětský svaz|sovětských]] archivů) přehodnotil svůj názor.{{Doplňte zdroj}}
 
Je autorem zhruba 30 knih, mezi jinými ''Zkáza Drážďan'' (1963), ''Hitlerova válka'' (1977), ''Churchillova válka'' (1987), ''Rommel - liška pouště'' (1999). Většinu knih napsal v [[angličtina|angličtině]], některé v [[němčina|němčině]].
 
V roce 2000 žaloval u britského soudu pro urážku na cti historičkou [[Deborah Lipstadt]]ovou a její nakladatelství [[Penguin Books]], protože ho ve své knize označila za [[Popírání holocaustu|popírače holocaustu]], [[Antisemitismus|antisemitu]] a falšovatele dějin.<ref>http://www.hdot.org/en/trial</ref> Soud na základě podrobného studia Irvingových knih jednoznačně rozhodl, že David Irving záměrně zkresluje historické prameny, aby dokázal svoje sporné teze. dále rozhodl, že David Irving skutečně popírá holocaust, nemá pravdu, když popírá existenci plynových komor v [[Auschwitz|Osvětimi-Birkenau]], tzv. [[Leuchterova zpráva]] není věrohodným důkazem neexistence vraždění plynem v osvětimském táboře, manipuluje s fakty, falšuje je a uzpůsobuje svým ideologickým východiskům, ve vylíčení bombardování Drážďan používal falešné statistiky, lživě interpretoval výpovědi svědků, byl ve spojení s pravicovými radikály a vystupoval na jejich shromážděních.
 
V Rakousku byl Irving odsouzen a uvězněn pro [[zpochybňování holocaustu]], je ''[[persona non grata]]'' v Německu, Rakousku, Itálii, Kanadě a Austrálii. Mezi jiným zpochybňoval také existenci [[plynová komora|plynových komor]] v Osvětimi,<ref name="Guardian">{{Citace elektronického periodika
| titul = The ruling against David Irving
| periodikum = [[The Guardian]]
| url = http://www.guardian.co.uk/uk/2000/apr/11/irving1
| datum přístupu = 2009-02-22
|titul=The ruling against David Irving|periodikum=[[The Guardian]]|datum přístupu=2009-02-22|url=http://www.guardian.co.uk/uk/2000/apr/11/irving1}}</ref> na což později (na základě studia [[Sovětský svaz|sovětských]] archivů) přehodnotil svůj názor.{{Doplňte zdroj}}
 
== Život ==
Řádek 25 ⟶ 33:
David Irving se narodil roku [[1938]] v britském [[Hutton]]u. Jeho otec byl důstojníkem [[Royal Navy|královského námořnictva]], matka ilustrátorka. Po dokončení střední školy začal studovat přírodní vědy nejprve na [[Imperial College London]] a posléze na [[Londýnská univerzita|Londýnské univerzitě]]. Svá vysokoškolská studia však nikdy nedokončil. Historii nikdy nestudoval, v tomto oboru je autodidaktem. Jako student se účastnil činnosti britských [[Konzervativní strana (Spojené království)|konzervativců]] a v roce [[1959]] působil jako redaktor satirického časopisu [[Carnival Times]], ve kterém se mimo jiné zastával [[apartheid]]u v [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]]. Po ukončení studia pracoval rok jako dělník v [[Severní Porýní-Vestfálsko|Severním Porýní-Vestfálsku]] v železárnách koncernu [[Thyssen]]. Naučil se tam perfektně [[němčina|německy]], tyto znalosti využil ve své pozdější činnosti. Potom se odstěhoval do [[Španělsko|Španělska]], kde pracoval jako úředník na letecké základně.
 
Při svém pobytu v Německu se začal zajímat o německé dějiny a na toto téma v letech [[1959]] až [[1961]] publikoval v Británii několik článků.{{Fakt/dne|20101231132410}} V roce [[1962]] napsal pro německý pravicový časopis ''Neue Illustrierte'' řadu 37 článků zabývajících se [[bombardování Drážďan|bombardováním Drážďan]] {{Cizojazyčně|de|Wie Deutschlands Städte starben}} ({{Vjazyce|cs}}: ''Jak umírala německá města'') . Z nich také vycházel ve své první knize ''The Destruction of Dresden'' (vyšlo [[1963]], česky ''Zkáza [[Drážďany|Drážďan]]''), zabývající se především oprávněností spojeneckých náletů na Německo a [[sasko]]u metropoli ke konci války. V prvním vydání knihy Irving uvádí 100 - 250 tisíc obětí bombardování [[Drážďany|Drážďan]], což je mnohem více, než do té doby publikované relevantní prameny. V dalších vydáních knihy snížil tento údaj na 50 - 100 tisíc obětí, přičemž dnesoficiálně uznávaný odhad počtu obětí se pohybuje mezi 25 až 35 tisíc obětí.{{Fakt/dne|20101231132410}} <!--zajímá mě ten "dnes uznávaný odhad" - mimochodem, co má znamenat do "dnes"?-->
 
Po úspěchu knihy o bombardování Drážďan se Irving rozhodl věnovat Adolfu Hitlerovi. Jeho pověst mu usnadnila přístup k Hitlerově sekretářce Christině Schröderové, pobočníkovi Otto Günschemu a dalším lidem z Hitlerova okolí. Od nich pak získal řadu informací a dokumentů, současně byl jimi fascinován.<ref name=":0" />
 
V listopadu [[1963]] se do jeho [[londýn]]ského bytu vloupal aktivista [[Gerry Gable]] se svými komplici, protože tam chtěl uloupit kompromitující materiály. V lednu [[1964]] byl Gable zatčen, ke svému skutku se přiznal a byl za něj následně i odsouzen.<ref>{{Citace periodika | periodikum = Daily Telegraph, January 17}}</ref>
Řádek 33 ⟶ 43:
V dalších letech vydal řadu knih, k nimž patří [[biografie]] [[Erwin Rommel|Erwina Rommela]], [[Joseph Goebbels|Josepha Goebbelse]], [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]], [[Winston Churchill|Winstona Churchilla]], [[Erhard Milch|Erharda Milcha]], knihu Hitlerova válka (''Hitler´s war''), v níž se snažil o vylíčení průběhu války z pohledu Hitlera a zpochybnil v ní představu Hitlera jako všemocného diktátora nezávislého na svém okolí, a ''Nuremberg: The Last Battle'' (''Norimberk: Poslední bitva''), kde vylíčil průběh [[Norimberský proces|Norimberského procesu]] a snažil se mimo jiné zodpovědět otázku, kdo poskytl Göringovi ampuli s jedem.{{Fakt/dne|20101231132410}}
 
Od devadesátých let příležitostně spolupracuje s kalifornským [[Institute for Historical Review]], organizací zaměřenou na vydávání publikací, popírajících holocaust.
 
== David Irving a holocaust ==
[[Soubor:Irving.Wien-trial.jpg|náhled|David Irving během soudního procesu ve [[Vídeň|Vídni]]]]
V poslední letech se dostaly do zájmu médií a veřejnosti jeho názory na [[holokaust]]. Již ve své knize ''Hitlerova válka'' zastávalprosazoval názor, že Hitler konečné řešení židovské otázky nenaplánoval a do roku [[1943]] ani o jeho realizaci nevěděl. Ke konci osmdesátých let a na počátku let devadesátých zastával názor, že v [[Osvětim]]i neexistovaly [[plynová komora|plynové komory]], který však na základě svého studia [[Sovětský svaz|sovětských]] archivů přehodnotil.{{Fakt/dne|20110727194415}}
 
V roce 1988 Irving ochotně přijal falešné důkazy [[Leuchterova zpráva|Leuchterovy zprávy]], popírající existenci plynových komor, která tímto potvrzovala jeho pohled na druhou světovou válku, a poskytovala vysvětlení jeho tezi, že [[Adolf Hitler]] nebyl informován o [[holokaust]]u. Toto své stanovisko prezentoval na jedenácté konferenci [[Institute for Historical Review]] v říjnu 1992, kde nicméně nepopřel masové vraždění Židů popravčími četami na okupovaném sovětském území, dle jeho tvrzení bez vědomí Hitlera.<ref name="encyclopedia">{{Citace sborníku
Řádek 61 ⟶ 71:
| jazyk = angličtina}}</ref>
 
Ze strany svýchvětšiny některých odpůrcůhistoriků{{kdo?}} je označován za antisemitu a popírače holocaustu. Irvingovo dílo hodnotí relativně pozitivně některé radikálně pravicové, [[neonacismus|neonacistické]] či [[antisemitismus|antisemitské]] organizace, což je často používáno ze strany jeho odpůrců jako politický argument proti Irvingovi.
 
Roku [[1995]] prohrál občanskoprávní spor, v němž žaloval historičku [[Deborah Lipstadt|Deboru Lipstadtovou]] pro [[Urážka na cti|urážku na cti]], které se měla podle jeho názoru dopustit tím, že jej ve své knize ''Popírání holocaustu'' označila za popírače holocaustu a antisemitu. Soud jeho žalobu zamítl a ztotožnil se s tvrzením Lipstadtové, že Irving je antisemita a popírač holokaustu, který z vlastních ideologických důvodů opakovaně a úmyslně dezinterpretoval a manipuloval historické prameny.<ref name = Guardian /> Rozsudek pro Irvinga znamenal nejen porážku v soudním sporu, ale též vážné finanční potíže a diskreditaci v očích většiny veřejnosti.<ref name=Indep />
 
Soudní výlohy přesáhly dva a půl miliónu liber. Peníze sháněl prostřednictvím svých webových stránek, ale hlavní zdroj financí představují čtyři tisíce pravidelných finančních dárců, vedle různých neonacistů přispívá i několik arabských šejků.<ref>{{Citace periodika
| titul = David Irving - Reflex.cz
| periodikum = Reflex.cz
| jazyk = cs
| url = http://www.reflex.cz/clanek/causy/73802/david-irving.html
| datum přístupu = 2018-03-02
}}</ref>
 
I přes to, že prohrál i další spor, který znamenal další výdaje, nemělo to za následek jeho očekávaný bankrot. Irving nyní obývá 40-pokojové panské sídlo poblíž města [[Nairn]] ve Skotsku, poskytnuté mu anonymním dárcem<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Cadwalladr
| jméno = Carole
| titul = Antisemite, Holocaust denier … yet David Irving claims fresh support
| periodikum = the Guardian
| url = http://www.theguardian.com/uk-news/2017/jan/15/david-irving-youtube-inspiring-holocaust-deniers
| datum vydání = 2017-01-15
| jazyk = en
| datum přístupu = 2018-03-02
}}</ref>.
 
David Irving byl postupně označen za ''personu non grata'' v řadě zemí ([[Kanada]], [[Německo]], [[Itálie]]).<ref name=Indep>''David Irving: An anti-Semitic racist who has suffered financial ruin'', in ''Independent'', 21. 2. 2006; dostupné: http://web.archive.org/web/20081216075201/http://www.independent.co.uk/news/people/profiles/david-irving-an-antisemitic-racist-who-has-suffered-financial-ruin-467293.html (navštíveno 8. 11. 2008)</ref>
Řádek 101 ⟶ 130:
| url = http://www.rzeczpospolita.pl/dodatki/pierwsza_strona_070519/pierwsza_strona_a_2.html
| jazyk = polsky
}}</ref>
 
V roce 2017 byl zmiňovaném o soudním procesu natočen film ''Denial''.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Cadwalladr
| jméno = Carole
| titul = Antisemite, Holocaust denier … yet David Irving claims fresh support
| periodikum = the Guardian
| url = http://www.theguardian.com/uk-news/2017/jan/15/david-irving-youtube-inspiring-holocaust-deniers
| datum vydání = 2017-01-15
| jazyk = en
| datum přístupu = 2018-03-02
}}</ref>
 
== Kritika Davida Irvinga ==
[[Soubor:Rolf Hochhuth David Irving.jpg|náhled|David Irving (vlevo) a [[Rolf Hochhuth]] v roce [[1966]]]]
JehoSoud kriticipřesvědčivě tvrdíukázal, že Irving ve svých dílech projevujezáměrně snahy zkreslovatzkresluje získaná fakta, účelově vybírá a falšuje zdroje a používá značněmetody, neprofesionálníkteré pracovníjsou metodyv rozporu se standardy práce historika. Oproti většinověoficiálním udávanýma ověřeným údajům a pracím jiných známých historiků prý navyšuje škody způsobené Německu, zveličuje spojenecké válečné zločiny a naopak umenšuje nebo bagatelizuje válečné zločiny [[Nacistické Německo|Třetí říše]].<ref name="gazeta" />
 
Má zakázán vstup na území Německa, Rakouska, Itálie a Kanady.<ref name=Indep />
 
Řada jeho knih vyšla v [[Česko|České republice]], na českém trhu s historickými tituly patřípatřil k nejpřekládanějším autorům.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Zeman
| jméno = Pavel