Risorgimento: Porovnání verzí

 

Mezi těmito státy se po revolucích na konci čtyřicátých let začalo prosazovat [[Sardinské království]], jež bylo oproti ostatním státním celkům značnou výjimkou. Zdejšímu králi [[Viktor Emanuel II.|Viktoru Emanuelovi II.]] se nepodařilo zrušit ústavu, takže Sardinské království představovalo v oblasti Itálie jedinou konstituční monarchii. Zde se ujal postu předsedy vlády [[Camillo Benso Cavour]], jenž zavedl v zemi rozsáhlé reformy a zlepšení infrastruktury, čímž dosáhl citelného hospodářského oživení. Ve spojenectví s francouzským císařem [[Napoleon III.|Napoleonem III.]] se Sardinskému království podařilo roku 1859 během [[druhá italská válka za nezávislost|druhé italské války za nezávislost]] opakovaně porazit rakouská vojska a v následujících letech získat podstatnou část území na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]], takže roku 1861 byl vyhlášen vznik [[Italské království|Italského království]]. Poslední dvě oblasti, Benátsko a území kolem [[Řím]]a zvané [[Lazio]], získal italský stát až později. Benátky s okolím roku 1866, Řím a Lazio roku 1870, čímž bylo risorgimento završeno.

 

== Pozadí ==