Barmská kočka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
- uprava |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 13:
| barva vaječné skořápky =
| EMS kód = BUR
| hmotnost =
| hmotnost samce =
| hmotnost samice =
Řádek 43:
| ročník = 2013
| číslo = 8
| strany =
| issn = 1211-6270
}}</ref><ref name="BCC">{{Citace elektronické monografie
Řádek 74:
Ovšem díky pokračujícímu křížení se siamskými kočkami, které byly využívány pro rozšíření genofondu, byl původní typ vážně ohrožen. Největší severoamerická organizace sdružující chovatele koček, CFA, proto v roce 1947 pozastavila registraci barmských koček a požadovala tři po sobě jdoucí generace čistokrevných (barmských) koček (bez kříženců) k uznání rodokmene (chovné linie).<ref name="CFA2" /> Toho se podařilo dosáhnout až v roce 1957, kdy byla registrace barmských koček v CFA obnovena.<ref name="CFA2" /> V roce 1958 vypracoval nepřidružený klub United Burmese Cat Fanciers (UBCF) první jednoduchý plemenný standard pro posuzování barmských koček napříč jednotlivými organizacemi. Tento standard se od doby svého přijetí v podstatě nezměnil. Zmíněný standard se používá napříč americkými organizacemi, zatímco evropské organizace udržují svůj vlastní standard. V nedávné době [[The International Cat Association]] (TICA) a CFA začaly s pořádáním vlastních výstav v Evropě, kde se posuzuje dle amerického standardu. Již v počátcích chovu barmských koček bylo zřejmé, že Wong Mau byla sama z genetického hlediska křížencem mezi siamskou a barmskou kočkou. Tito kříženci byly posléze dále odděleně šlechtěni a dnes jsou známi jako tonkinésky (tonkinské kočky).
Historie tohoto plemene se v Anglii odvíjela zcela jinak. S novým chovem barmských koček se v Británii nezačalo dříve než v roce 1949, kdy Lilian Franceová dovezla první barmské kočky z USA.<ref name="BCC" /> Do roku 1952 byly v Británii odchovány potřebné tři generace a barmské kočky byly oficiálně uznány britskou chovatelskou organizací [[Governing Council of the Cat Fancy]] (GCCF) pod číslem 27.<ref name="BCC" /> Do konce 60. let 20. století byl genový fond barmských koček chovaných v Británii velmi úzký, většina zdejších koček byla potomkem šesti původních importů z USA (dovezených postupně mezi roky
V roce 1955 se v Anglii narodila první modrá barmská kočka.<ref name="BCC" /> Během následujících let se podařilo vyšlechtit barmské kočky v barvě červené a krémové.<ref name="BCC" /> Mnoho úsilí bylo věnováno odkřížení proužků z kožichu koček a také polemice, které nové barvy budou ještě zahrnovány mezi barmské kočky. V Americe se koncem 60. let objevily barmské kočky v barvě šampaňského (v Británii označované jako čokoládové), ale jejich odchov byl zdržován neochotou tamních klubů připustit, že barmské kočky mohou být i v jiné barvě než hnědé.<ref name="BCC" /> Počátkem 70. let se podařilo odchovat první lilová koťata.<ref name="BCC" /> Zároveň se základními barvami se objevily i želvovinové variety – barmská kočka modře želvovinová, hnědě želvovinová, čokoládově želvovinová a lilově želvovinová. V roce 1979 byly americkou organizací CFA uznány barvy čokoládová (šampaňská), modrá a lila (platinová) jako samostatné plemeno, známé jako malajská kočka.<ref name="CFA2" /><ref name="NK2" /> V roce 1984 bylo toto rozdělení zrušeno a kočky v těchto barvách jsou od té doby v CFA registrovánÿ jako barmské kočky, pouze jsou posuzovány v jiné divizi.<ref name="CFA2" /> Barmské kočky v barvách skořicová, plavá, karamelová a meruňková byly odchovány až na přelomu tisíciletí na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]] v programu iniciovaném genetikem doktorem Rodem Hitchmoughem. Barmské kočky v těchto barvách zatím mají jen velmi omezené uznání (např. právě Nový Zéland<ref name="NZ" />).
| |||