O jejich náboženství toho není mnoho známo. Někteří archeologové se domnívají, že první Pelištejci uctívali tytéž bohy, jako Mykéňané. [[Starý zákon]] uvádí, že se časem přizpůsobili kanaánskému [[náboženství]] a uctívali zvláště boha [[Dagon]]a (mořského boha – „rybáře“) ([[kniha Soudců]] 16, 23).
Byli zdatní válečníci, kteří ovládali v době izraelských soudců celou pobřežní pláň. V bilickýchbiblických záznamech vystupují jako trvalí nepřátelé Izraelitů, kteří svou vojenskou mocí (válečné vozy se železnými kosami) budili respekt a dařilo se jim po nějaký čas nad izraelskými kmeny i přímo vládnout (k tomu napomáhal i zákaz výroby železných nástrojů a zbraní<ref group="p">Podobné omezení uložil [[Latinové|Latinům]] v Rumě ([[Řím]]ě) [[Etruskové|etruský]] král [[Lars Porsenna]] na konci [[6. století př. n. l.]]</ref>, který Pelištejci na Izraelity uvalili). Byli poraženi teprve králem [[David (král Izraele)|Davidem]], podrželi si však jistou míru autonomie. Jejich podmanění trvalo i za vlády krále [[Šalomoun]]a. Krátce po jeho smrti a rozpadu dosud jednotného izraelského království na dvě části, se Pelištejcům podařilo obnovit vlastní státnost a následující staletí vyplňovaly stálé střety (se střídavým úspěchem) s oběma izraelskými královstvími. Nakonec si většinu oblasti podrobili [[Asýrie|Asyřané]]; Gazu zničil zase [[Starověký Egypt|Egypt]]. Pelištejci definitivně zmizeli z historie během [[4. století př. n. l.]] po [[Babylonie|babylonské]] a následné [[Perská říše|perské]] invazi.
