Vittore Carpaccio: Porovnání verzí

[[Soubor:Leone marciano andante - Vittore Carpaccio - Google Cultural Institute.jpg|thumb|The Lion of Saint Mark|Okřídlený lev Marka Evangelisty v Dóžecím paláci.]]

Nejznámnější umělcovo dílo je cyklus devíti obrazů ''The Legend of Saint Ursula ([[Svatá Voršila (obrazový cyklus)|Legenda o svaté Uršule]])''. Carpacciův poněkud konzervativní styl byl jen málo ovlivněn trendy [[Renesanční malířství|renesančního]] [[Humanismus|humanismu]], které během jeho života přetvářely italskou renesanční malbu. Ovlivněn byl stylem [[Antonello da Messina|Antonella da Messiny]] a raným [[Nizozemsko|nizozemským]] uměním. Mnoho jeho nejlepších prací zůstává v [[Benátky|Benátkách]]. To je pravděpodobně důvodem, že je jeho umění ve srovnání s jinými benátskými umělci jako je [[Giovanni Bellini]] nebo [[Giorgione]] ve světě spíše opomíjeno. Maloval pro benátské ''[[Scuola Vaticana di Paleografia, Diplomatica e Archivistica|Scuoly]]'' cykly obrazů ze života svatých, jejichž výjevy zasazoval do prostředí svého rodného města. Až do konce života zůstal malířem [[Italská renesance|Quatrocenta]], spojujícím bohatou narativní fantazii s jemným dekorativním smyslem a půvabným vyprávěním o soudobých mravech a zvycích se vzpomínkami z dalekých cest. Do krajinných pozadí svých obrazů se zálibou umisťoval fantaskní renesanční architektury. Jeho obrazy okouzlují prostým a naivním vyprávěním, něžným koloritem a magickým osvětlením, rozlišujícím různé denní doby. Nejstarší samostatné práce Carpaccia jsou ''Salvator Mundi'' v ''Collezione Contini Bonacossi'' a ''Pieta'', nyní v ''[[Palác Pitti|Palazzo Pitti]]''. Tyto práce jasně ukazují vliv [[Antonello da Messina|Antonella da Messiny]] a [[Giovanni Bellini|Giovanni Belliniho]], zejména v používání světla a barev, stejně jako vliv uměleckých škol Forlì a [[Ferrarská škola|Ferrara]]. V roce 1490 začal Carpaccio práci na jeho slavném cyklu devíti obrazů ''Legenda o Sv. Uršule'' pro benátskou ''Scuola'', které jsou nyní v benátské galerii umění ''Gallerii dell'Accademia''. Námět cyklu, který si u umělce objednala rodina Loredano, byl příběh z knihy ''Golden Legend (Zlatá legenda)'' Jacopa da Varagine. Práci na cyklu dokončil v roce 1491 malbou ''Glory of St. Ursula'', který se stal oltářním obrazem. Většina hlavních děl Carpaccia je právě taková: velkoplošné oddělitelné nástěnné malby určené pro sály benátské ''Scuole Grandi'', což byly doslovně "velké školy", množné číslo: Scuola Grande. Byly to instituce bratrství nebo sodality v Benátkách v Itálii. Byly založeny již ve 13. století jako charitativní a náboženské organizace pro laiky. Tyto instituce měly hlavní roli v historii a vývoji hudby. Uvnitř těchto Scuole se formovaly na počátku 16. století první skupiny hráčů se skloněnými nástroji s názvem ''Violoni''. O tři roky později se Carpaccio podílel na výzdobě ''Scuola Grande di San Giovanni Evangelista'', pro kterou namaloval ''Miracle of the Relic of the Cross at the Ponte di Rialto ( Zázrak relikvie v Ponte di Rialto)''

V první dekádě 16. století se Carpaccio pustil do prací, pro které je ceněn jako nejvýznamnější malíř své doby. Od 1502 do 1507 vytvořil další pozoruhodnou sérii panelů pro ''Scuola di San Giorgio degli Schiavoni'', která sloužila jedné z benátských přistěhovaleckých komunit ''Schiavone | Schiavoni'', což v dialektu znamená ''Slované''. Na rozdíl od poněkud staromódního užívání sekvence ''Narrative art # Continuous Narrative | Continuous Narration'' uplatněné v cyklu o Svaté Uršule, kde se hlavní postavy objevují na každém plátně, každý obraz v cyklu ''Schiavoni'' se soustřeďuje vždy na jednu epizodu v životě tří patronů Dalmácie: Sv. Jerome ([[Svatý Jeroným]]), St. George ([[Svatý Jiří]]) a St. Trifon ([[Trifon Zarezan]]). Styl těchto prací je považován za orientální, protože nabízejí důkazy o nové fascinaci [[Levanta|Levantem]]:zřetelně středozápadně vyhlížející krajina přejímá rostoucí roli v obrazech jako pozadí náboženských scén. Navíc několik scén se zabývá přímo interkulturními otázkami, jako je překlad a konverze.

 

[[File:Vittore Carpaccio - Ritratto femminile - Collezione privata.jpg|thumb|''Portrait of a Woman (Carpaccio)|Portrét ženy'' (c. 1510)]]

Jako Gentile Bellini maloval Carpaccio výpravné obrazy s obšírným líčením soudobého benátského života; v pozdních dílech na něho působila citová vroucnost [[Giovanni Bellini|Giovanniho Belliniho]], s nímž 1507 pracoval na výzdobě ''Sala del Maggior Consiglio'' v [[Dóžecí palác (Benátky)|dóžecím paláci]] (obrazy zničeny při katastrofálním požáru 1577).

V letech 1511 až 1520 dokončil pět panelů o životě Sv. Stephena pro ''Scuola di Santo Stefano''. Svá pozdní díla většinou vytvářel ve spolupráci se svými syny, Benedettem a Pierem. Jedním z jeho žáků byl Marco Marziale.