Vittore Carpaccio: Porovnání verzí

[[Soubor:Leone marciano andante - Vittore Carpaccio - Google Cultural Institute.jpg|thumb|The Lion of Saint Mark|winged lion of Mark the Evangelist v Dóžecím paláci.]]

Nejznámnější umělcovo dílo je cyklus devíti obrazů ''The Legend of Saint Ursula ([[Svatá Voršila (obrazový cyklus)|Legenda o svaté Uršule]])''. Carpacciův poněkud konzervativní styl byl jen málo ovlivněn trendy [[Renesanční malířství|renesančního]] [[Humanismus|humanismu]], které během jeho života přetvářely italskou renesanční malbu. Ovlivněn byl stylem [[Antonello da Messina|Antonella da Messiny]] a raným [[Nizozemsko|nizozemským]] uměním. Mnoho jeho nejlepších prací zůstává v [[Benátky|Benátkách]]. To je pravděpodobně důvodem, že je jeho umění ve srovnání s jinými benátskými umělci jako je [[Giovanni Bellini]] nebo [[Giorgione]] ve světě spíše opomíjeno. Maloval pro benátské ''[[Scuola Vaticana di Paleografia, Diplomatica e Archivistica|Scuoly]]'' cykly obrazů ze života svatých, jejichž výjevy zasazoval do prostředí svého rodného města. Až do konce života zůstal malířem [[Italská renesance|Quatrocenta]], spojujícím bohatou narativní fantazii s jemným dekorativním smyslem a půvabným vyprávěním o soudobých mravech a zvycích se vzpomínkami z dalekých cest. Do krajinných pozadí svých obrazů se zálibou umisťoval fantaskní renesanční architektury. Jeho obrazy okouzlují prostým a naivním vyprávěním, něžným koloritem a magickým osvětlením, rozlišujícím různé denní doby. Nejstarší samostatné práce Carpaccia jsou ''Salvator Mundi'' v ''Collezione Contini Bonacossi'' a ''Pieta'', nyní v ''[[Palác Pitti|Palazzo Pitti]]''. Tyto práce jasně ukazují vliv [[Antonello da Messina|Antonella da Messiny]] a [[Giovanni Bellini|Giovanni Belliniho]], zejména v používání světla a barev, stejně jako vliv uměleckých škol Forlì a [[Ferrarská škola|Ferrara]]. V roce 1490 začal Carpaccio práci na jeho slavném cyklu devíti obrazů ''Legenda o Sv. Uršule'' pro benátskou ''Scuola'', které jsou nyní v benátské galerii umění ''Gallerii dell'Accademia''. Námět cyklu, který si u umělce objednala rodina Loredano, byl příběh z knihy ''Golden Legend (Zlatá legenda)'' Jacopa da Varagine. Práci na cyklu dokončil v roce 1491 malbou ''Glory of St. Ursula'', který se stal oltářním obrazem. Většina hlavních děl Carpaccia je právě taková: velkoplošné oddělitelné nástěnné malby určené pro sály benátské ''Scuole Grandi'', což byly doslovně "velké školy", množné číslo: Scuola Grande. Byly to instituce bratrství nebo sodality v Benátkách v Itálii. Byly založeny již ve 13. století jako charitativní a náboženské organizace pro laiky. Tyto instituce měly hlavní roli v historii a vývoji hudby. Uvnitř těchto Scuole se formovaly na počátku 16. století první skupiny hráčů se skloněnými nástroji s názvem ''Violoni''. O tři roky později se Carpaccio podílel na výzdobě ''Scuola Grande di San Giovanni Evangelista'', pro kterou namaloval ''Miracle of the Relic of the Cross at the Ponte di Rialto ( Zázrak relikvie v Ponte di Rialto)''

V první dekádě 16. století se Carpaccio pustil do prací, pro které je ceněn jako nejvýznamnější malíř své doby. Od 1502 do 1507 vytvořil další pozoruhodnou sérii panelů pro ''Scuola di San Giorgio degli Schiavoni'', která sloužila jedné z benátských přistěhovaleckých komunit ''Schiavone | Schiavoni'', což v dialektu znamená ''Slované''. Na rozdíl od poněkud staromódního užívání sekvence ''Narrative art # Continuous Narrative | Continuous Narration'' uplatněné v cyklu o Svaté Uršule, kde se hlavní postavy objevují na každém plátně, každý obraz v cyklu ''Schiavoni'' se soustřeďuje vždy na jednu epizodu v životě tří patronů Dalmácie: Sv. Jerome ([[Svatý Jeroným]]), St. George ([[Svatý Jiří]]) a St. Trifon ([[Trifon Zarezan]]). Styl těchto prací je považován za orientální, protože nabízejí důkazy o nové fascinaci [[Levanta|Levantem]]:zřetelně středozápadně vyhlížející krajina přejímá rostoucí roli v obrazech jako pozadí náboženských scén. Navíc několik scén se zabývá přímo interkulturními otázkami, jako je překlad a konverze.

 

Například, Sv. Jerome, přeložil ve čtvrtém století [[Bible|Bibli]] z řečtiny do latiny, překlad je znám jako [[Vulgata]]. Příběh Svatého Jiří a draka se zabýval tématem [[Konverze (náboženství)|konverze]] a nadřazeností křesťanství. Podle ''Zlaté Legendy'' Jiří, křesťanský rytíř, zachraňuje princeznu (Libye), která byla obětována drakovi. Princezna je zděšená, že její pohanská rodina jí vydá drakovi. Jiří draka přemůže, přivede jej do města a přinutí rodinu draka pokřtít. (Jacobus de Voraigine, Zlatá legenda: Čtení o Svatých). Příběh svatého Jiří byl nesmírně populární během renesance a téma konfrontace mezi rytířem a drakem bylo častým uměleckým námětem. Méně častým bylo zobrazení okamžiku křtu. Přestože námět křtu nebyl obvyklý v historii zobrazování Sv. Jiří , obraz '' St. George Baptizing Selenites (Svatý Jiří křtí [[Selenité|Selenity]])'' nabízí dobrý příklad toho, jaký typ námětů byl v té době populární v Benátkách: velká pozornost je věnovány orientálnímu ošacení. Klobouky jsou zvláště významné při zobrazení exotických postav. Stojí za povšimnutí , že na obraze ''Křtu'' jeden z nedávných konvertitů ostentativně odložil na zemi svůj složitý červenobílý turban, aby získal svátost křtu. Fortini Brown tvrdí, že tento zvýšený zájem o exotická východní témata byl důsledkem zhoršujících se vztahů mezi Benátkami a osmanskými Turky: ''protože zhoršující se vztahy se stávaly stále větší hrozbou, stávaly se také větší posedlostí''. Carpacciův reliéf na fasádě bývalé albánské školy v Benátkách odráží tuto posedlost, neboť připomíná dvě obléhání [[Skadar|Shkodry]] v letech 1474 a 1478, z nichž druhé obléhání sultán [[Mehmed II.]] řídil osobně.

[[File:Vittore Carpaccio - Ritratto femminile - Collezione privata.jpg|thumb|''Portrait of a Woman (Carpaccio)|Portrét ženy'' (c. 1510)]]

Z let 1504-1508 je cyklus "Život Panny" pro Skula degli Albanesi, z velké části malován asistenty a nyní rozdělen mezi Accademia Carrara v Bergamu, Pinacoteca di Brera v Milaně a v Ca' d'Oro v Benátkách. Zdá se, že v pozdějších letech byl Carpaccio ovlivněn Cima da Conegliano, o čemž svědčí obraz ''Smrt Panny Marie'' z roku 1508, dnes ve Ferraře. V roce 1510 Carpaccio dokončil obrazy ''Lamentation on the Dead Christ'' a ''The Meditation on the Passion'', kde pocit hořkého smutku, který v těchto dílech našel Andrea Mantegna je podpořen rozsáhlým použití alegorické symbolizace. Ze stejného roku je ''Young Knight in a Landscape (Mladý rytíř v krajině)'', nyní v Thyssen-Bornemisza Collection v Madridu.

In 1516, he painted a Sacra Conversatione painting in then Venetian town of Capodistria (now Koper in Slovenia), which is hanging in its Cathedral of the Assumption. Carpaccio created several more works in Capodistria, where he spent the last years of his life and also died.[5]