Druhá bitva u Helgolandské zátoky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m New |
m typo |
||
Řádek 39:
Poté začal německý svaz, ke kterému se už připojil i ''Königsberg II'', rovněž ustupovat. Britové, neobratně manévrující kvůli obavám z minových polí a mající špatný přehled díky kouřové cloně, mezitím zastavili svou beztak nepřesnou palbu. Když situaci pochopili, pokračovali v pronásledování a palbě. K útočníkům se přidal i bitevní křižník ''Repulse'', který díky své vysoké rychlosti dohnal hlavní svaz. V té době došlo k prvním zásahům. Lehký křižník ''Cardiff'', po zásahu třemi granáty ráže 150 mm, zachvátil požár. Krátce po 9 hodině zasáhl granát ráže 381 mm z ''Repulsu'' křižník ''Frankfurt'' a jeden ráže 152 mm zasáhl vlajkový ''Königsberg II''. Němci pokládali stále nové kouřové clony, které ztěžovaly palbu.
Boj se v té době přesunul do oblasti, kde mělo být staré britské minové pole z roku [[1915]] a proto se část britských sil z boje odpoutala. Pokračovaly obě eskadry lehkých křižníků a ''Repulse''. To už se ale střetnutí chýlilo ke konci, protože se do boje připojily bitevní lodi ''Kaiserin'' a ''Kaiser'', které záhy lehce poškodily lehké křižníky ''Calypso'' a ''Caledon''. Britské lodě před desátou hodinou
==Závěr==
Druhá bitva u Helgoladské zátoky byla velkým neúspěchem Britů, kteří přes soustředění značných sil nedovedli zničit mnohem slabší německý svaz a utrpěli i o něco ztráty. Problémem bylo, že britští velitelé neměli aktuální informace o poloze minových polí v oblasti, což mělo negativní vliv na jejich taktiku. Navíc palba britských lodí byla již tradičně velice nepřesná. Britové
| |||