Fridrich II. Štaufský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Římskoněmeckým králem: napřímení odkazu |
m →Římskoněmeckým králem: napřímení odkazu |
||
Řádek 62:
{{Citát|Když Fridrich obdržel zprávu o své volbě, chudý a otrhaný jako žebrák dorazil přes moře do Říma, byl Římany přijat se ctí a získal od papeže potvrzení své volby. Když byl pak veden obyvateli města Pavie, aby ho předali Cremoňanům, kteří mu vyjeli vstříct a měli ho vézt dál, Miláňané, kteří patřili k Otovi, na ně zaútočili mezi Pavií a Lodi u řeky jménem Lambro a zabili a zajali v prudkém boji řadu Pavijských. Fridrich však unikl na neosedlaném koni, přebrodil řeku, na druhé straně ho uvítali čekající Cremoňané a dopravili ho do Cremony.|[[Tomáš Tuscus]]<ref>''Fridrich II.'', s. 52.</ref>|200}}
Přes uvedené problémy pokračoval Fridrich dále na sever přes [[Mantova|Mantovu]], [[Verona|Veronu]] a [[Trento|Trident]]. Protože [[Brennerský průsmyk]] byl obsazen jeho nepřáteli musel volit přechod Alp po namáhavějších horských cestách. Nápomocni mu v tom byli biskupové z Tridentu a Churu, a také opat z [[Klášter Sankt Gallen|klášter v Sankt Gallen]]. Po přechodu Alp dorazil do [[Kostnice (město)|Kostnice]] odkud pokračoval do [[Basilej]]e. Zde vydal 26. září 1212 [[Zlatá bula sicilská|Zlatou bulu sicilskou]] pro své nejmocnější říšské spojence [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]] [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]] a [[Seznam vládců Moravy|moravského markraběte]] [[Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]].<ref>''Fridrich II.'', s. 53–54.</ref>{{#tag:ref|Protože se jednalo o celkem tři listiny, byl by přesnější název Zlaté buly sicilské. Fridrich je totiž sice vydal jako římský král, ale přivěsil na ně pečeť království obojí Sicílie, protože říšskou pečeť neměl zatím k dispozici.|group=pozn.}} Tento závažný dokument zajistil českému království výsadní postavení v rámci [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], jeho panovníkovi pak dědičný královský titul; český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]] až na účast na říšských sněmech.{{#tag:ref|Význam Zlaté buly sicilské pro české krále v nedávné době zpochybnil [[Martin Wihoda]]: „Právě pro volební hlas a tím i podíl zemské reprezentace na správě království se Přemyslovci snažili na zlatou bulu zapomenout. Dozajista ne náhodou ani jediný z českých králů přemyslovské krve nepožádal o její konfirmaci.“<ref name="Wihoda">''Zlatá bula sicilská''</ref>|group=pozn.}} Z Basileje pokračoval Fridrich na sever do [[Haguenau]]. Dne 5. listopadu byl Fridrich ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] v opakované formální volbě znovu zvolen římskoněmecký, králem a 9. listopadu byl v [[Mohuč]]i korunován [[Seznam mohučských biskupů a arcibiskupů|zdejším arcibiskupem]] Sigfriedem II. z Eppsteinu. Během cesty na sever Fridrich vydával privilegia svým přívržencům mezi které patřili [[Seznam lotrinských vévodů|hornolotrinský vévoda]] Fridrich, [[Seznam rakouských markrabat a vévodů|rakouský vévoda]] [[Leopold VI. Babenberský|Leopold VI.]], Berthold V. ze Zähringenu, mohučský arcibiskup a biskup z Wormsu.<ref>''Fridrich II.'', s. 55–56.</ref> V druhé polovině listopadu 1212 se Fridrich ve [[Vaucouleurs]] sešel s francouzským následníkem trůnu [[Ludvík VIII.|Ludvíkem]] a uzavřeli zde přátelství. Fridrich se zavázal, že bez souhlasu francouzského krále neuzavře mír s Otou Brunšvickým. Za to získal od Francouzů 20 000 stříbrných marek.<ref>''Fridrich II.'', s. 65.</ref>
Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v zápase o říšskou korunu mezi Otou a Fridrichem se paradoxně neodehrálo v Říši a Fridrich sám se na něm nijak nepodílel. Jednalo se o [[Bitva u Bouvines|bitvu u Bouvines]], kde 27. července 1214 stanuly proti sobě na jedné straně armáda francouzského krále [[Filip II. August|Filipa II. Augusta]] a na druhé straně spojené anglické, flanderské a říšské vojsko v čele s císařem Otou IV. Brunšvickým.{{#tag:ref|Anglický král [[Jan Bezzemek]] se bitvy osobně nezúčastnil a anglickým oddílům velel jeho nevlastní bratr Vilém ze Salisbury. Flanderské vojsko vedl hrabě [[Ferdinand Portugalský|Ferrand]] podporovaný hrabětem z Boulogne [[Renaud z Dammartinu|Renaudem z Dammartinu]]. S Otou Brunšvickým se zúčastnili bitvy i [[Seznam holandských hrabat|holandský hrabě]] [[Vilém I. Holandský|Vilém]] a [[Brabantské vévodství|brabantský vévoda]] [[Jindřich I. Brabantský|Jindřich]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Duby | titul = Neděle u Bouvines 27. červenec 1214 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 221 | isbn = 80-7203-164-3 | strany = 38–39}}</ref>|group=pozn.}} Příčinou bitvy byl především spor o anglická léna ve Francii mezi Filipem II. a Janem Bezzemkem. Otova účast souvisela s tím, že byl synovcem anglického krále, ale byla motivována i osobně. Francouzský král stál totiž ve sporu o říšský trůn na straně Fridricha.<ref>''Fridrich II.'', s. 64–65.</ref>
| |||