Verze z 12. 10. 2017, 10:03 editovat JiriMatejicek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 815 editací m +obr. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 1. 2018, 12:31 editovat zrušit editaci Uacs451 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 13 134 editací m akademické tituly sem nedáváme a tohle ano? Přejít na další porovnání →
Řádek 9: \| citát = <!-- nepovinný; pro kompatibilitu existuje i "motto"--> }} ~~[[Národní umělec]]~~ '''Miloš Kopecký''' ([[22. srpen\|22. srpna]] [[1922]] [[Praha]] – [[16. únor]]a [[1996]] [[Praha]]) byl [[Česko\|český]] divadelní a filmový [[herec]]. Od roku 1966 do roku 1991 byl ve stálém angažmá v [[Divadlo na Vinohradech\|Divadle na Vinohradech]]. Narodil se do rodiny otci Vladimíru Kopeckému, majiteli kožešnictví, a matce Martě Kopecké (rozené Grimmové), jež byla modelkou a před svatbou se vyučila kloboučnicí. Řádek 19: Začínal ve [[Větrník (divadlo)\|Větrníku]], následovalo [[Divadlo ABC\|Divadlo satiry]] a pak činohra [[Národní divadlo\|Národního divadla]]. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, odešel do [[Švandovo divadlo na Smíchově\|Realistického divadla]], hrál v [[Městská divadla pražská\|Městských divadlech pražských]]. Krátce byl i členem KSČ, v roce [[1954]] byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v [[Hudební divadlo Karlín\|karlínském hudebním divadle]] a v roce [[1965]] nastoupil do angažmá [[Divadlo na Vinohradech\|Divadla na Vinohradech]]. Vystupoval často ve [[film]]u i v [[Televizní vysílání\|televizi]], většinou hrál [[komedie\|komediální]] padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (''[[Pyšná princezna]]''), pistolníka Hoga Foga (''[[Limonádový Joe aneb Koňská opera\|Limonádový Joe]]''), Barona Prášila (''[[Baron Prášil (film, 1962)\|Baron Prášil]]''), polního kuráta Katze (''[[Dobrý voják Švejk (film, 1956)\|Dobrý voják Švejk]]''), pana [[Petr Vok\|Petra Voka z Rožmberka]] (''[[Svatby pana Voka]]''), [[Jan Lucemburský\|Jana Lucemburského]] (''[[Slasti otce vlasti]]''), Dr. Štrosmajera (''[[Nemocnice na kraji města]]'') a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál [[Československá televize\|Československé televize]] ''[[Krok do neznáma]]''. Objevný byl jeho Harpagon v [[Moliere\|Molierově]] ''[[Lakomec\|Lakomci]]'', kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí [[stihomam]]em, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl [[William Shakespeare\|Shakespearův]] ''[[Richard III.]]'' Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho maniodepresivní psychózy {{Doplňte zdroj}}. == Biografie == V roce [[1945]] se poprvé oženil se [[~~Stela~~Stella Zázvorková\|~~Stelou~~Stellou Zázvorkovou]], se kterou měl dceru Janu. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje) a následovalo sedm let života u Mileny Le Breux a románek s [[Věra Chytilová\|Věrou Chytilovou]]. Třetí manželkou byla Jana Lichtenbergová a poslední v roce [[1966]] tanečnice Jana Křečková. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonitou manželkou. Trpěl [[Bipolární afektivní porucha\|maniodepresivní psychózou]]. Při atacích této nemoci se hlavně opíral o svou poslední choť. Miloval [[šachy]], hrával je především se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho další herecké kolegy a přátele patřili [[Miroslav Horníček]], [[Rudolf Hrušínský]], [[Vlastimil Brodský]] a [[Jiří Kodet]]. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o [[politika\|politiku]], [[Filosofie\|filozofii]] a miloval psaní dopisů (pozn. především jeho srdci nejbližšímu příteli, Jaroslavu Pastrňákovi, resp. Jerry Pasternakovi do USA). V roce [[1977]] podepsal [[Anticharta\|Antichartu]].<ref>http://www.lidovky.cz/anticharta-za-nove-tvurci-ciny-ve-jmenu-socialismu-a-miru-pm0-/redakce.aspx?c=A070108_122257_ln_redakce_hrn</ref> Dne 5. května 1987 vystoupil Miloš Kopecký na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Miloš Kopecký, tehdy již národní umělec, se stal prvním umělcem v socialistickém Československu, který se odhodlal říci nahlas komunistům v čele strany a státu, aby odešli z funkcí. Stalo se tak už dva a půl roku před pádem režimu, kdy se ještě většina ostatních Čechů a Slováků bála vyjádřit svobodně názor. [http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/mko_pn4s.htm Nahrávku] se tehdy podařilo zachránit a dopravit do mnichovského rádia RFE.

Miloš Kopecký: Porovnání verzí