Václav Vilém Štech: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
doplnění textu a odkazů, odnětí šablony pahýl
Řádek 11:
}}
 
'''Václav Vilém Štech''' ([[31. březen|31. března]] [[1885]], [[Slaný]] – [[24. červen|24. června]] [[1974]], [[Praha]]) byl český historik umění, teoretik, kritik a publicista, profesor [[Akademie výtvarných umění v Praze]].
== CitátŽivot ==
Byl synem spisovatele a dramatika [[Václav Štech|Václava Štecha]]. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval v letech 1904-1910 dějiny umění (prof. B. Matějka), historii (prof. J. Pekař, J. Šusta) a estetiku (prof. O. Hostinský) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studia ukončil obhajobou rigorózní práce roku 1910.<ref>Poznámky k problému formy ve výtvarném umění, 1910</ref>n Roku 1912 pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Sorbonně v Paříži. Od roku 1904 byl členem Klubu Za starou Prahu.
 
V letech 1910-1918 byl odborným asistentem ředitele Muzea hlavního města Prahy. Roku 1918 byl členem čs. delegace na mírové konferenci v paříži a pak do roku 1924 působil jako ministerský tajemník na Ministerstvu školství a národní osvěty v referátu péče o současné umění. V letech 1916-1924 byl také redaktorem edice Umělecké památky nakladatelství F. Topič.
Byl synem spisovatele a dramatika [[Václav Štech|Václava Štecha]]. Zabýval se uměním pravěku a též všemi obdobími dějin českého umění. Dalšími oblastmi jeho zájmu byla [[teorie umění]], díla [[Michelangelo Buonarroti|Michelangela]], [[Rembrandt]]a, [[Matyáš Bernard Braun|M. B. Brauna]] atp.
 
V letech 1924-1930 přednášel nauku o slohu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1927 se habilitoval jako docent.<ref>habilitační spis: Michelangelo. Poznámky o renesanční prostorové kompozici, Praha 1927</ref> Od roku 1930 do roku 1939 působil jako mimořádný profesor dějin umění AVU. V letech 1931-1934 byl redaktorem edice Umění v obrazech.
== Citát ==
 
Na počátku války byl zatčen a do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.
 
Od roku 1945 byl řádným profesorem dějin umění na AVU v Praze a profesorem ČVUT. Spolupracoval s Českým rozhlasem od počátku jeho vysílání a připravoval populárně naučné programy v České televizi (Procházky Prahou v 60. letech)
=== ReferenceOcenění ===
* 1956 Cena Antonína Matějčka
* 1959 [[Řád práce]]<ref>http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/upload/rpr.pdf. Udělen řád s číslem 1280.</ref>
* 1967 Státní cena
== OdkazyDílo ==
Zabýval se teoretickými otázkami uměleckého slohu a všemi obdobími dějin českého umění. Publikoval články v časopisech i souborné publikace zejména o svých současnících (Gutfreund, Myslbek, Aleš, Kuba, V. Beneš, A. Slavíček Španiel, Kosárek, Navrátil, ad.). Věnoval se Obrazárně Pražského hradu a Moderní galerii a publikoval průvodce historickými sídly (Praha, Bechyně, Červený Kameň). Dalšími oblastmi jeho zájmu byla italská renesance a díla [[Michelangelo
Buonarroti|Michelangela Buonarroti]], [[Rembrandt]]a, Piero della Francesca, český barok [[Matyáš Bernard Braun|M. B. Brauna]] a rodiny Brokofů. Články v časopisech publikoval také pod pseudonymy Jan Hoch, Karel Novák, Karel Sylvester, Karel Zahora nebo Václav Prokop.
=== Bibliografie (výběr) ===
* Drážďany. Ilustrovaný průvodce, Praha 1906
* Zmizelá Praha 1., Václav Poláček, Praha 1913, (s V. Vojtíškem, Z. Wirthem)
* O projevu výtvarnou fomou, Jan Laichter, Praha 1915
* Mistr Jan Hus ve výtvarném umění, Praha 1916, 1924
* Pražská domovní znamení, Praha 1916, SNKLHU Praha 1955
* Josef V. Myslbek, Jan Štenc, Praha 1922, Praha 1941, Praha 1954 (též něm., angl.)
* Moderní český dřevoryt, Praha 1933
* Z obrazárny pražského hradu, Praha 1933
* Procházka Moderní galerií, Praha 1934
* Sochaři pražského baroku, Státní grafická škola / Střední průmyslová škola grafická / Vyšší škola uměleckého průmyslu, Praha 1935
* Pod povrchem tvarů, Václav Petr, Praha 1941
* Skutečnost umění (Úvaha o příčinách, způsobech a smyslu tvorby), Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha 1946
* Zmizelá Praha 1. (Staré a Nové Město s Podskalím ), Václav Poláček, Praha 1946 (s V. Vojtíškem, Z. Wirthem), 2. vyd. 2001
* Čtení o Antonínu Slavíčkovi, Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha 1947
* Krásy plná, slávou i kletbou bohatá... Praho!, Družstevní práce, Praha 1948 (s J. Ehmem)
* Národní umělec Ludvík Kuba, Vydavatelství ministerstva informací, Praha 1949
* Z obrazárny Pražského hradu. České malířství 19. století, Praha 1950
* Alšova "Vlast", Osvěta, státní osvětové nakladatelství, n.p., Praha 1952
* Aleš a Slovensko, Tvar, Bratislava 1952
* České dějiny v díle Mikoláše Alše, Orbis, Praha 1952
* J. V. Myslbek, Orbis, Praha 1952
* Dílo Otakara Španiela, Praha 1954
* Rembrandt: Kresby a grafika, SNKLHU Praha 1955
* Donatello, NČVU Praha 1956
* Rozprava o reliefu, NČVU Praha 1958
* Adolf Kosárek, SNKLHU Praha 1959 (s. L. Halasovou Rejlovou)
* Die Barockskulptur in Böhmen, Artia Praha 1959
* Umění? (Proč a k čemu?), SNKLHU Praha 1960
* Italská renesanční plastika, SNKLHU Praha 1960
* Čtení o Antonínu Slavíčkovi, SNKLHU Praha 1961
* Piero Della Francesca, NČVU Praha 1962
* Antonín Slavíček Antonínu Hudečkovi (Dopisy), NČVU Praha 1964
* Rembrandt, Odeon Praha 1966
* Vincenc Beneš, NČVU Praha 1967 (s L. Hlaváčkem)
* V zamlženém zrcadle (První díl), Československý spisovatel, Praha 1967, 1969
* Dohady a jistoty (Výbor studií a článků), NČVU Praha 1967
* Za plotem domova (Druhý díl vzpomínek), Československý spisovatel, Praha 1970
* Procházky Prahou, Nakladatelství Olympia, Praha 1972
* Vojtěch Sedláček, Odeon Praha 1977
=== LiteraturaPřeklady ===
* H. Wölfflin, Klasické umění, Praha 1912
* É. Bernard, Vzpomínky na Paula Cézanna, Praha 1917 (s F. Žákavcem)
==== Citát ====
{{Citace|Byla rozkoš poslouchat Štecha, když se rozhovořil o Itálii. Znal kdeco. Kdejaký kostel i kostelík a v římských svatých a světicích se vyznal možná lépe než vatikánský kanovník. Znal jejich podoby, ať už byli namalováni olejem na plátně, nebo zpodobeni v mozaice a v kameni… Paměť pana profesora Štecha byla závratná. Až do pozdních svých let pamatoval všechno. |[[Jaroslav Seifert]]<ref>{{Citace monografie | jméno = Jaroslav | příjmení = Seifert | odkaz na autora = Jaroslav Seifert | titul = Všecky krásy světa | místo = Praha | vydavatel = Československý spisovatel | rok = 1982 | strany = 307–8}}</ref>}}
Dle vzpomínek Štechova asistenta F. Dvořáka V. V. Štech neuznával malíře J. Čapka a Emila Fillu. O jejich obrazech prohlašoval, že nejsou žádným uměním.
 
== OceněníReference ==
* 1959 – [[Řád práce]]<ref>http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/upload/rpr.pdf. Udělen řád s číslem 1280.</ref>
 
== Odkazy ==
 
=== Reference ===
<references />
== Literatura ==
 
* Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1472-1473, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | jméno = Alexander | příjmení = Buchner | titul = Opera v Praze | vydavatel = Panton | místo = Praha | rok = 1985 | strany = 106, 235}}
* {{Citace monografie | jméno = František | příjmení = Černý | odkaz na autora = František Černý (divadelní historik) | titul = Hana Kvapilová | vydavatel = Orbis | místo = Praha | rok = 1960 | strany = 311}}
Řádek 36 ⟶ 88:
* CS Magazín cz. Článek Lenky Plavcové, říjen 2010. Vzpomínky F. Dvořáka. Spousta dosud nepublikovaných údajů o V. V. Štechovi.
 
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jk01131204}}
* [http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=5742 Informační systém abART: Štech Václav Vilém]
* {{Wikicitáty|osoba=Václav Vilém Štech}}
* [http://pamatky.slany.cz/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=15&Itemid=33 V. V. Štech na stránkách Městského úřadu Slaný]
* https://vimeo.com/67475291?ref=fb-v-share Václav Vilém Štech vzpomíná na Žižkov
 
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Umění}}