Claude Lorrain: Porovnání verzí

Nejstarší biografie Clauda Lorraina pochází od [[Německo|německého]] uměleckého historika a barokního malíře [[Joachim von Sandrart|Joachima von Sandrart]] (1606–1688). Teutsche Academie, německá akademie umění architektury, sochařství a malířství se odvolává na komplexní slovník umění Joachima von Sandrarta z roku 1675. Další informace pocházejí od italského uměleckého historika [[Filippo Baldinucci|Filippa Baldinucciho]] (1624–1697). Oba poznali Lorraina osobně, ovšem v rozmezí 50 let, na počátku jeho kariéry a krátce před jeho smrtí. Sandrart ho dobře poznal a nějakou dobu s ním žil, zatímco Baldinucci s ním pravděpodobně nebyl intimní a získal hodně z jeho informací od synovce Clauda, ​​kterýkterý s malířem žil. Lorranův náhrobek udává jako rok narození rok 1600, ale současné zdroje ukazují na pozdější datum, tedy kolem let 1604 nebo 1605. Narodil se v malé vesnici Chamagne ve [[Vogézy|Vogézách]], v části vévodství Lorraine jako třetí z pěti synů Jean Gellée a Anne Padose.

| isbn2 = 978-80-7209-907-8}}</ref> Lorraine odcestoval do Říma a nakonec byl zaměstnán nejprve jako sluha a kuchař u [[Agostino Tassi|Agostina Tassiho,]] který jej později přijal jako žáka a učil ho kreslit a malovat. Zatímco podrobnosti o Claudově životě před rokem 1620 zůstávají nejasné, většina moderních učenců souhlasí s tím, že byl mezi lety 1620-22 žákem Walsa a od let 1622/23 do roku 1625 žákem Tassiho. Baldinucci uvádí, že v roce 1625 Claude podnikl plavbu zpět do Lorraine, aby se dále učil u [[Claud Deruet|Claude Derueta]]. Pracoval na pozadí dnes ztracené fresky, ale v roce 1626 nebo 1627 jeho studio opustil. Vrátil se do Říma a usadil se v domě na Via Margutta, poblíž [[Španělské schody|Španělských schodů]] a [[Trinità dei Monti|Trinity dei Monti]], kde zůstal až do konce svého života. Během cesty do Říma se Lorraine krátce zdržel v [[Marseille]], [[Janov (Itálie)|Janově]] a [[Benátky|Benátkách]] a měl možnost studovat přírodu ve Francii, Itálii a [[Bavorsko|Bavorsku]]. Sandrart se setkal s Lorrainem koncem roku 1620. Uvádí, že Lorrain si v té době zvykl na skicování venku, zvláště za úsvitu a za soumraku. Jeho obraz ''Landscape with Cattle and Peasants'' (Krajina s dobytkem a rolníky) z roku 1629 již ukazuje dobře vyvinutý styl a techniku. V příštích letech jeho pověst stále stoupala, o čemž svědčí provize francouzského velvyslance v Římě (1633) a španělského krále (1634-35). Baldinucci uvádí, že obzvláště důležité zakázky dostával od kardinála [[Guido Bentivoglia d'Aragona]] (1579 –1644). Ten byl tak okouzlen dvěma krajinami, které Lorraine pro něho namaloval, že umělce doporučil papeži [[Urban VIII.|Urbanu VIII.]] (1579 - 1644)., pro kterého namaloval Lorraine v letech 1635-38 čtyři obrazy. Od tohoto okamžiku byla jeho umělecká reputace zajištěna. V roce 1650 se Claude přestěhoval do sousedního domu na Via Paolina (dnes Via del Babuino), kde žil až do své smrti. Umělec se nikdy neoženil, ale přijal v roce 1658 osiřelé dítě, Agnese; možná to byla Lorrainova vlastní dcera se stejným jménem. Synové Lorrainových bratrů se přidali k domácnosti v roce 1662 (Jean, syn Denis Gellée) a kolem roku 1680 (Joseph, syn Melchior Gellée). V roce 1663 Claude onemocněl dnou. Nemocí velmi trpěl, jeho stav stal se tak vážným, že pracoval jen s vypětím všech sil, ale podařilo se mu zotavit. Po roce 1670 maloval proto méně, ale po tomto datu byly dokončeny tak důležité obrazy jako: ''Coast View with Perseus and the Origin of Coral'' (1674), ''Ascanius Shooting the Stag of Sylvia'' (1682). Umělec zemřel ve svém domě 23. listopadu 1682. Původně byl pohřben v [[Trinità dei Monti|Trinita dei Monti]], ale jeho pozůstatky byly v roce 1840 přeneseny do [[San Luigi dei Francesi|San Luigi dei Francesi.]].

Claudeův výběr jak stylu, tak tématu vznikl z tradice severního manýrismu krajinomalby v Římě. [[Matthijs Bril]] přišel do Říma z [[Antverpy|Antverp]] kolem roku 1575 a brzy se k němu připojil jeho bratr [[Paul Bril]]. Oba se specializovali na krajinu, zpočátku jako pozadí na velkých freskách, což je směr, kterým se Lorrain zřejmě také vydal o několik desítek let později. Matthijs zemřel ve věku 33 let, ale Paul zůstal aktivní v Římě i po příjezdu Lorraina, ​​ii když žádné setkání mezi nimi nebylo zaznamenáno. [[Hans Rottenhammer]] a [[Adam Elsheimer]] byli další severští krajináři spojovaní s Brilem, který opustil Řím již dávno předtím. Tito umělci představili žánr malého, kabinetního obrazu, často na mědi, kde postavy dominovaly krajině, která byla v popředí velmi často hustě zalesněna. Paul Bril začal malovat větší obrazy, kde velikost a rovnováha mezi prvky a typem zobrazeného prostředí byla blíže Lorrainově práci v budoucnosti. Lorrain svým osobitým stylem přispěl k rozvoji žánrového malířství a k oblibě zobrazovat obyčejné lidi jako postavy z Bible nebo z pohanské antiky. Tuto zálibu ve zpětném přenesení všedního dne do minulosti lze označit jako ''genre historié'' - stejně jako ''portrait historié'', styl oblíbený zejména v [[Nizozemsko|Nizozemí]].