Východní fronta (první světová válka): Porovnání verzí

m (Editace uživatele 91.103.167.48 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JAnDbot)
Značky: editace z Vizuálního editoru možný vandalismus školní IP
| poznámky =
}}
'''Východní fronta''' byla [[válečná fronta|fronta]], která probíhala během [[první světová válka|první světové války]] ve [[východní Evropa|východní]] a [[střední Evropa|střední Evropě]]. Střetla se na ní vojska [[Německé císařství|Německého císařství]], [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a [[Bulharské carství|Bulharského carství]] proti vojskům [[Ruské impérium|Ruského impéria]] (později [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]]) a [[Rumunské království|Rumunského království]]. Geografickým protějškem Východní fronty byla [[Západní fronta (první světová válka)|Západní fronta]].
 
 
== Průběh bojů ==
=== 1914 - přelom 1915/1916 ===
Válka na počátku války na Východní frontě probíhala především na historickém území [[Halič]]e (část dnešního Polska a Ukrajiny), v Kongresovém Polsku (ruský zábor Polska), ve Východním Prusku (dnes Polsko a ruská enkláva Kaliningradská oblast) a přilehlých oblastech Ruska (dnes Litva) a rovněž na území [[Bukovina (země)|Bukoviny]] (dnes součást Rumunska a Ukrajiny). Ruská armáda na počátku války překvapivě poměrně rychle zmobilizovala. Podnikla útok na Východní Prusko. V srpnu 1914 však [[německá armáda]] Rusy porazila v [[Bitva u Tannenbergu|bitvě u Tannenbergu]], ležícím ve Východním Prusku (dnes vesnice Stebark na území Polska).
 
V jižní části východní fronty udeřila rakousko-uherská a německá armáda na ruskou Kongresovku. V srpnu 1914 došlo k bitvě u Krašniku, kde byla ruská armáda poražena [[Rakousko-uherská armáda|rakousko-uherskou armádou]]. Situace se obrátila v [[bitva o Halič|bitvě o Halič]], ruská armáda postoupila do Karpat, na hranice se Slovenskem a do západního Haliče (historické Malopolsko), v ohrožení se nalezly Slovensko a Slezsko a hrozil vpád do Maďarska a Čech. Rusové v té době získali také značnou část Bukoviny, až k západnímu pohraničí v okolí obce Kirlibaba (Cârlibaba). Odtud byli od začátku roku 1915 postupně vytlačováni zpět na východ.{{Zdroj?}}
 
Nejtěžší boje probíhaly v Kongresovém Polsku. Hned na počátku války se německé jednotky dopustily válečných zločinů v nebráněném hraničním 65 tisícovém městě Kališ (Kalisz), které z velké části bezdůvodně srovnaly se zemí, vyrabovaly a povraždily mnoho jeho obyvatel.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Drewicz
| jméno = Maciej
| odkaz na autora =
| titul = Wypadki kaliskie 1914. Reinterpretacja obrazu zdarzeń
| vydavatel = Kaliskie Towarzystwo Przyjaciół Nauk
| místo = Kalisz
| rok = 2014
| počet stran = 155
| strany =
| isbn = 978-83-62689-26-2
}}</ref> Německé jednotky pronikly na počátku války jižní částí tohoto území až k řece Visle u Ivanogrodu (dnes Deblin) a odtud se pokusily dobýt Varšavu. Ruské oddíly provedly protiútok a zatlačily německou armádu zpět, téměř na výchozí pozice. Následovala druhá německá ofenzíva namířená proti ruským vojskům v okolí města Lodž. Po německém vítězství a dobytí Lodži se fronta stabilizovala na řece Bzuře, kde až do konce roku 1915 probíhaly těžké zákopové boje (u města Bolimov byl poprvé na východní frontě použit bojový plyn). V severní Kongresovce probíhaly těžké boje až do konce roku 1915 v okolí města Přasnyš a Augustov.
 
Na jihu východní fronty Rusové nicméně od listopadu 1914 úspěšně obléhali pevnost [[Pevnost Przemyśl|Przemyśl]], kterou nakonec v březnu roku 1915 získali. Zvrat v Haliči nastoupil po nové německo-rakousko-uherské ofenzívě a [[Bitva u Gorlice|bitvě u Gorlic]] v červnu roku 1915, kde došlo k protržení fronty. Tehdy Rusové opustili i Przemyśl.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Černý
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Moje záznamy ze světové války 1914–1918
| url =
| vydavatel = NZB
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 159
| kapitola =
| strany = 43–56
| isbn = 978-80-904272-8-0
| jazyk =
}}</ref>
 
=== Přelom 1915/1916 - 1917 ===
Koncem roku 1915 se situace v Polsku stala pro Rusy neudržitelná. Fronta se nebezpečně vypínala na západ a hrozilo, že Němci v Polsku odříznou značnou část ruské armády. Ruský generální štáb rozhodl, že Polsko vyklidí. Bohužel rychle postupující Němci zatlačili ruskou armádu dál, než to bylo původně zamýšleno. Fronta se na konci 1915 a na počátku 1916 stabilizovala v lépe udržitelných pozicích a zákopy se táhly od hranic s Rumunskem přes střední Ukrajinu, střední Bělorusko a střední Lotyšsko k Baltskému moři. V této podobě se fronta udržela až do roku 1917.
 
V červnu 1916 zahájili Rusové podle očekávání ofenzívu, vedenou generálem Brusilovem (tzv. [[Brusilovova ofenzíva]]).<ref>http://nakladatelstvi-nzb.abchistory.cz/_0010-frantisek-cerny--moje-zaznamy-ze-svetove-valky-1914-1918.htm</ref> Díky této velice úspěšné ofenzívě Rusko dobylo Bukovinu a část Haliče.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Černý
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Moje záznamy ze světové války 1914–1918
| url =
| vydavatel = NZB
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 159
| kapitola =
| strany = 68–124
| isbn = 978-80-904272-8-0
| jazyk =
}}</ref> V témže roce do války přistoupilo Rumunsko, které se připojilo k bojům proti Německu a Rakousku-Uhersku. O rok později, už po [[Únorová revoluce|únorové revoluci]], proběhla ruská [[Kerenského ofenzíva]], která však byla odražena. Ruská armáda musela ustoupit, při čemž ztratila i velkou část území dobytého při Brusilovově ofenzívě roku 1916.
 
=== 1917-1918 ===
Boje na východní frontě ustaly až v roce 1917, z důvodu revolucí, které se začaly projevovat v Rusku; bolševická revoluce v čele s Leninem (komunismus, bolševici slibují ukončení války) a hnutí za abdikaci cara Mikuláše II. Dne 7. listopadu 1917 proběhla v Rusku [[Říjnová revoluce]], která odstranila vládu vzešlou z únorové revoluce. 26. listopadu zahájili představitelé bolševiků jednání o míru s Německem.<ref name="pacner33">{{Citace monografie
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
| odkaz na autora = Karel Pacner
| titul = Osudové okamžiky Československa
| vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 720
| strany = 33-37
| isbn = 978-80-7243-597-5
}}</ref> Podmínky ústředních mocností však byly velmi tvrdé, a tak zprvu nebyla dohoda uzavřena. V únoru 1918 zahájily Centrální mocnosti nový všeobecný útok proti Rusku.<ref name="pacner33" /> 3. března, po ztrátě Pobaltí, Běloruska, Ukrajiny a části Finska, podepsalo Rusko [[Brestlitevský mír]] a přestalo válčit. To umožnilo Německu přesunout vojsko na [[Západní fronta (první světová válka)|Západní frontu]].<ref name="pacner37">Pacner 2012, s. 37-40</ref> Osamocené Rumunsko v roce 1918 kapitulovalo.
 
== Mapy ==
Anonymní uživatel