|
'''Hypertext''' je způsob strukturování textu, který není lineární. Obsahuje tzv. [[hyperlink]]y neboli česky (hypertextové) [[Uniform Resource Locator|odkazy]]. Rovněž odkazuje i na jiné informace v systému a umožňuje snadné publikování, údržbu a vyhledávání těchto informací. Nejznámějším takovým systémem je [[World Wide Web]].
Vandal lažek
== Historie ==
Pravděpodobně první popis této myšlenky přišel v roce [[1945]], kdy [[Vannevar Bush]] napsal článek v ''The Atlantic Monthly'' nazvaný „As We May Think“ o zařízení budoucnosti, které nazval „'''Memex'''“. Popsal tento přístroj jako elektronicky připojený do knihovny a schopný zobrazovat knihy a filmy z knihovny a také automaticky sledovat odkazy.
Memex uměl více než sledovat odkazy. Byla to pomůcka také pro vytváření odkazů. Použitá technologie byla kombinace elektromechanických ovladačů a mikrofilmových kamer a čteček, integrovaných v jednom velkém stole. Většina mikrofilmů knihovny by byla součástí stolu, s možností přidávat nebo vyměňovat cívky mikrofilmů. Mohl by být také používán bez spojení, s generováním informací na mikrofilm, snímáním fotografií z papíru nebo průhledné dotykové obrazovky. Memex byl více než hypertextový stroj, byl to předchůdce personálního počítače, založený na mikrofilmu.
Článek z listopadu 1945 v Life magazínu, který ukázal první ilustrace, jak by mohl [http://sloan.stanford.edu/MouseSite/Secondary.html Memex desk] vypadat, ukázal také ilustrace kamery připevněné na hlavě pro experimentující vědce, a obrázky psacího stroje s rozeznáváním hlasu a s čtením textu pomocí hlasové syntézy. Celkově byl Memex pravděpodobně prvním praktickým popisem něčeho, co dnes nazýváme „kancelář budoucnosti“.
Bushův teoretický koncept uskutečnil v praxi [[Douglas Engelbart]], když počátkem šedesátých let vytvořil první hypertextový systém fungující v síťovém prostředí.
Počítačový vědec [[Ted Nelson]] poprvé použil slovo '''hypertext''' v roce [[1965]]. Nelson chápal hypertext především jako nové médium, jež rozšiřuje možnosti kreativní práce s textem. Popsal hypertext jako nesekvenční, nelineární [text] s rozvětvenou strukturou, která se skládá z textových bloků propojených (prolinkovaných) různými spojeními a nabízí čtenáři různé čtecí trasy. Své vize se snažil realizovat v celoživotním projektu [XANADU], jehož cílem bylo vytvořit totální hypertext – docuversum (složenina slov document a universum), který by shromažďoval a propojoval všechny existující texty. Projekt nebyl nikdy dokončen.<ref name="kobikova3637">Kobíková, Zuzana. Hypertext. Revue pro média (čtvrtletní tematická příloha časopisu Host) 2003, č. 5, s. 36-37.</ref>
Nelsonova práce, mnoho dalších počátečních hypertextových systémů a populární „HyperCard“ aplikace dodávaná s počítači [[Macintosh]], byly rychle zastíněny úspěchem [[World Wide Web]]u, navrženým [[Tim Berners-Lee|Timem Berners-Lee]], i když mu chyběly některé vlastnosti původních systémů, jako jsou [[typed link]]s, [[transclusion]] a [[source tracking]].
Profesor Brownovy University, autor knihy ''Hypertext 2.0.'', [http://www.victorianweb.org/cv/landow_ov.html George P. Landow], chápe hypertext jako praktické naplnění mnoha aspektů poststrukturalistické i postmoderní koncepce otevřeného textu (opuštění paradigmat centra a okraje, hierarchie, linearity). Tím se hypertext odlišuje od tištěných médií, pro která je typická linearita, kontinuálnost a hierarchie, která vyplývá z jejich trojrozměrné povahy. Způsob četby představuje základní odlišnost textu klasického od hypertextu, který předpokládá multisekvenční čtení. V hypertextu čtenář označuje kurzorem link (na Internetu nejčastěji podtržený a podsvícený text), který nese metaobsah (hypertextovou adresu jiného dokumentu), aktivuje jej a na obrazovce se objeví obsah odkazovaného materiálu.<ref name="kobikova3637" /><br />
== Podstata hypertextu ==
|
