Jan Masaryk: Porovnání verzí

Narodil se 14.&nbsp;září 1886 ve [[Vila Osvěta|Vlčkově vile „Osvěta“]] nad [[Nusle|Nuselským údolím]] na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském [[Reálné gymnázium|reálném gymnáziu]] (v&nbsp; dnešní Hellichově ulici) se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]]. V&nbsp;roce 1906 se nedostavil k&nbsp;maturitě a odcestoval do [[Spojené státy americké|USA]]. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop [[Charles R. Crane|Charles&nbsp;R. Crane]], přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v&nbsp;[[New York]]u a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v&nbsp;Bridgeportu ve státě Connecticut.<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;38</ref> Jeho pracovní morálka však byla špatná.<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;42</ref> Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve [[Vineland]]u ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována [[hebefrenie]] (mírnější forma [[schizofrenie]]). V&nbsp;roce 1913 se vrátil do Čech. V&nbsp;letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize [[rakousko-uherská armáda|rakousko-uherské armády]] v&nbsp;[[Halič]]i a v&nbsp;[[Uhersko|Uhrách]] a později v&nbsp;Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v&nbsp;hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy.<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;51</ref>

V&nbsp;roce 1925 se stal čs. vyslancem v&nbsp;[[Londýn]]ě. Neměl snadný úkol, Britové tehdy ČSR považovali za umělý a nestabilní stát. Masaryk měl charisma a byl schopný řečník a zábavný společník, ovšem tyto vlastnosti mu málo prospěly, pokud si měl získat přístup do vysokých konzervativních kruhů. V roce 1938 za mnichovské krize pak musel tyto nedostatky pracně dohánět.<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;98–109</ref> 25. září 1938 předal Masaryk Chamberlainovi oficiální nótu, učiněnou sice jménem čs. vlády, ale koncipovanou na základě instrukcí prezidenta Beneše. Touto nótou se pokoušel ještě na poslední chvíli, ovšem bezúspěšně, zvrátit britskou politiku [[Appeasement|appeasementu]].<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;136–140</ref>

Po válce se Masaryk smířil s&nbsp;orientací Československa na [[Sovětský svaz]]. Nová orientace na Východ byla způsobena zklamáním ze „zrady“ západních spojenců v Mnichově i špatnou zkušeností s německým sousedem a stále živými vzpomínkami na [[Protektorát Čechy a Morava|německou okupaci]].<ref>P. Kosatík, M. Kolář a J. Brabec ''Jan Masaryk – Život'', 1998, 1. díl dvoudílného dokumentu.</ref> 21.&nbsp;března 1945 v&nbsp;Moskvě v&nbsp;rozhovoru s&nbsp;Klementem Gottwaldem vyjádřil loajalitu a ochotu přizpůsobit zahraniční politiku politice SSSR.<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;221</ref> 30.&nbsp;července 1945 se Masaryk vrátil z&nbsp;exilu do Prahy.<ref>Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;230</ref> Ministrem zahraničí zůstal i ve třech poválečných vládách [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] (ve druhé Fierlingerově a v&nbsp;první a druhé Gottwaldově).

Po nějakou dobu doufal v&nbsp;úlohu ČSR coby „mostu mezi Východem a Západem“ a v&nbsp;demokratizaci SSSR. Byl ovšem zklamán nekompromisními sovětskými požadavky projevenými především v&nbsp;červenci 1947 [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovým]] nesouhlasem s&nbsp;účastí Československa na [[Marshallův plán|Marshallově plánu]]. Tehdy měl Masaryk po návratu z&nbsp;Moskvy v&nbsp;červenci 1947 spontánně pronést k&nbsp;[[Ivan Herben|Ivanu Herbenovi]] větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ Zmiňuje to aspoň [[Ladislav Karel Feierabend]] ve svých pamětech.<ref>Ladislav Karel Feierabend: ''Politické vzpomínky&nbsp;III'', Brno : Atlantis, 1996, s.&nbsp;356</ref> Ministr spravedlnosti [[Prokop Drtina]] výrok nepotvrdil a vyjádřil se k&nbsp;němu: „Jestli to tak skutečně chápal, pak měl dle mého mínění z&nbsp;toho vyvodit důsledky“.<ref>Prokop Drtina: ''Československo, můj osud,'' sv.&nbsp;II, kniha&nbsp;2, str.&nbsp;347, Praha 1992; cit. dle Pavel Kosatík, Michal Kolář: ''Jan Masaryk – Pravdivý příběh'', 1998, s.&nbsp;269</ref> Jisté je jen, že Masaryk ze svého úřadu neodstoupil. Snažil se být loajální k&nbsp;Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace.

Dne [[5. leden|5.&nbsp;ledna]] [[1925]] se Jan Masaryk oženil s&nbsp;Frances Craneovou (celým jménem Frances Anita Crane Leatherbee, 1887–1954), dcerou podnikatele [[Charles R. Crane|Charlese&nbsp;R. Cranea]] (1858–1939) a sestrou [[Richard Crane (diplomat)|Richarda Cranea]] (12.&nbsp;8. 1882 – 3.&nbsp;10. 1938), [[Velvyslanec Spojených států amerických v Československu|amerického velvyslance v&nbsp;Praze]]. Frances měla z&nbsp;prvního manželství tři děti (Charles Leatherbee, Robert Leatherbee Jr. a Richard Crane Leatherbee). Bezdětné manželství s Masarykem ovšem skončilo během pěti let, v&nbsp;roce [[1931]] se rozvedli. Masaryk se dlouho stýkal s&nbsp;americkou spisovatelkou a hudební kritičkou [[Marcia Davenportová|Marcií Davenportovou]] (9.&nbsp;6. 1903 – 16.&nbsp;1. 1996) a slíbil jí, že pokud odejde do exilu, ožení se s&nbsp;ní.<ref>Marcia Davenportová: ''Jan Masaryk – Poslední portrét'', Praha 1991, s.&nbsp;86, 90</ref>

Nad ránem 10. března 1948 byl Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v&nbsp;[[Černínský palác|Černínském paláci]]. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z&nbsp;okna vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z&nbsp;okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu a z&nbsp;této římsy spadl.