Satemové a kentumové jazyky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m akuzativ a drobnosti značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 12:
Je však otázkou, jaká byla původní výslovnost. Zde se vyšlo z faktu, že každá hláska má své místo tvoření v mluvidlech, a navíc se předpokládá, že při vývoji jazyků se toto místo postupně přesouvá, ale že neskáče na odlehlé místo v rámci mluvidel. Víceméně jen lingvistickým konsensem byla v 19. století stanovená za výchozí hlásku palatální velára [k<sup>j</sup>] (horním indexem j označuje [[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]] palatizovanou, změkčenou výslovnost). Palatální veláry jsou změkčené souhlásky vznikající na hranici měkkého, zadního a tvrdého, předního patra; latinsky velum a palatum<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=5.2.5 Pasivní artikulační orgány|periodikum=is.muni.cz|url=http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s05.html|datum přístupu=2016-09-04}}</ref>. Vadou na krase této teorie je fakt, že žádný známý jazyk číslovku 100 takto nevyslovuje.
U satemových jazyků se předpokládá, že původní indoevropské palatální veláry typu k<sup>j</sup>, g<sup>j</sup>, ch<sup>j</sup> se vyslovovaly stále měkčeji, až se přeměnily
=== Slabiny této teorie ===
| |||