Ernst Haeckel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Literatura: Titul + online přístup |
Částečné přepracování, rozšíření + zdroje |
||
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
'''Ernst Heinrich Philipp August Haeckel''' ([[16. únor]]a [[1834]] [[Postupim]] – [[8. srpen|8. srpna]] [[1919]] [[Jena]]) byl [[Německo|německý]] [[biologie|biolog]], představitel [[Darwinismus|darwinismu]], profesor na [[Jenská univerzita|jenské univerzitě]]. Ve filozofii byl stoupencem [[Naturalismus (filosofie)|naturalismu]] a [[Monismus|monismu]].
== Život ==
Narodil se v [[Postupim]]i v evangelické rodině [[Prusko|pruského]] právníka a státního úředníka. Absolvoval gymnázium v [[Merseburg]]u, kde ho zaujala hlavně botanika a přírodní vědy. Poté studoval medicínu a přírodní vědy na univerzitách v [[Berlín]]ě a [[Würzburg]]u. Doktorát medicíny získal na [[Humboldtova univerzita|Berlínské univerzitě]] v roce 1857; krátce působil jako praktický lékař. Po cestě do Itálie a na Sicílii, kde se studoval mořské prvoky, se vzdal lékařské praxe a zcela se věnoval přírodním vědám. V roce 1861 se habilitoval na univerzitě v [[Jena|Jeně]] a v roce 1865 se na téže univerzitě stal řádným profesorem [[zoologie]].<ref>''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.'' 10. díl. V Praze: J. Otto, 1896. 1025 s. cnb000277218. S. 721.</ref> I když mu byl nabízen přechod na větší univerzity,<ref>[[Jiřina Popelová|POPELOVÁ, Jiřina]]. ''Rozpad klasické filosofie: (vznik soudobého filosofického schizmatu).'' Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1968. 284 s. cnb000168522. S. 151.</ref> působil na jenské univerzitě až do odchodu na odpočinek v roce 1909.
== Dílo, myšlenky ==
=== Přírodovědecké práce ===
Haeckel se účastnil mnoha expedic s cílem poznat přírodu a její celistvost a bohatost. Jedna z prvních studijních výprav v [[Itálie|italské]] [[Messina|Messině]], jejímž cílem bylo studium podmořského světa, měla rozhodující vliv na jeho vědecké dílo. Svůj výzkum roku 1862 zúročil v dvousvazkové monografii ''Die Radiolarien (Rhizopoda radiata).'' Popsal více než 4000 druhů mořských živočichů,<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 30.</ref> které i kreslil; jeho kresby obsahuje známá kniha ''Kunstformen der Natur'' (1904, Umělecké tvary přírody). Haeckel byl jedním z vůdčích zoologů své doby se zvláštním zaměřením na bezobratlé.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Breidbach | jméno = Olaf | autor =
| odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Vzdoropapež : Světový a přírodní názor Ernsta Haeckela
| překladatelé = Lenka Ovčáčková | periodikum = Vesmír
| odkaz na periodikum = Vesmír (časopis) | rok = 2005
| měsíc = | ročník = 84 | číslo = 12 | strany = 718
| url =
| issn =
| jazyk =
}}</ref>
Vědecké renomé si získal též propagací [[Charles Darwin|Darwinovy]] [[Evoluce|evoluční]] teorie, kterou přijal jako první významný biolog v Německu a kterou obohatil mimo jiné tím, že definoval pojmy [[fylogeneze]] a [[ontogeneze]], rozvinul učení o zákonitostech vzniku a vývoje živé přírody, sestavil fylogenetické rodokmeny a začlenil člověka do celkové evoluce.<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 30.</ref> Ve spisu ''Generelle Morphologie der Organismen'' (1866, Všeobecná morfologie organismů) rozvíjel novou nauku o tvarech v biologii na evolučním základě a vyslovil tzv. [[biogenetický zákon]], podle kterého je život každého organizmu v jeho raném vývoji nejprve rekapitulací jeho fylogeneze.<ref> {{Citace periodika
| příjmení = Breidbach | jméno = Olaf | autor =
| odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Vzdoropapež : Světový a přírodní názor Ernsta Haeckela
| překladatelé = Lenka Ovčáčková | periodikum = Vesmír
| odkaz na periodikum = Vesmír (časopis)
| rok = 2005
| měsíc = | ročník = 84 | číslo = 12 | strany = 716–717
| url =
| issn =
| jazyk =
}}</ref> Darwinovu teorii a ideu přirozeného vzniku živé přírody (včetně člověka) z anorganických látek rozvíjel i ve spisech ''Natürliche Schöpfungsgeschichte'' (1868, Přirozené dějiny stvoření), a ''Anthropogenie oder Entwicklungsgeschichte des Menschen'' (1874, Anthropogenie čili Dějiny vývoje lidí). Nauku o vývoji živočišných a rostlinných kmenů rozpracoval v trojsvazkové práci ''Systematische Phylogenie'' (1894–1896, Systematická fylogenie).
==== Obvinění z podvodu ====
{{viz též|Evoluce}} (V oddílu „''Haeckelovy náčrtky embryí''".)
V prvním vydání spisu ''Natürliche Schöpfungsgeschichte'' (1868, Přirozené dějiny stvoření) použil Haeckel identický dřevořez pro zobrazení raného vývoje zárodků tří různých obratlovců – psa, kuřete a želvy. Když mu to bylo vytknuto, hájil se tím, že v takto raném stádiu vývoje není možné žádné rozdíly pozorovat. V dalším vydání knihy však chybu opravil. Na základě tohoto pochybení byl Haeckel odpůrci evoluce obviňován z podvodu. Četní odborníci ale vystoupili na obranu Haeckela. V roce 1909 podepsalo několik desítek přírodovědců prohlášení, ve kterém v zájmu vědy co nejostřeji odsuzují boj rozpoutaný proti Haeckelovi a konstatují, že myšlenka vývoje, jak je vyjádřena ve vývojové teorii, nemůže být ohrožena několika nesprávně provedenými vyobrazeními embryí.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno = | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Haeckelovo falšování
| periodikum = Česká mysl : časopis filosofický | odkaz na periodikum =
| rok = 1909 | měsíc = | ročník = X | číslo = 2 | strany = 143–144
| url = http://noviny.vkol.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&id=306648
| issn = | jazyk =
}}</ref>
=== Propagace darwinismu a monismu ===
Na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v [[Mnichov]]ě roku 1877 Haeckel promluvil na téma „''O vztahu dnešní vývojové nauky ke vědě vůbec''". Jeho řeč obsahovala výklad Darwinovy teorie s důslednou aplikací na člověka a požadavek jejího zavedení do škol. Výklad zjevených náboženských pravd (např. [[Starý zákon|starozákonní]] popis stvoření) by měl být ze školy vyloučen a na jeho místo má být postaveno přirozené poznání vývojových zákonů.<ref>[[Emanuel Rádl|RÁDL, Emanuel]]. ''Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století.'' Praha: Laichter, 1909. 564 s. cnb000896940. S. 176–177.</ref> Haeckelovy názory vzbudily nelibost nejen v církevních kruzích, ale i u některých vědců. Přímo na sjezdu proti nim vystoupil [[Rudolf Virchow|Virchow]], který mimo jiné namítal, že vývojová nauka nesmí být zavedena do škol už i proto, že má patrné socialistické tendence.{{#tag:ref|[[Rudolf Virchow|Virchow]] mimo jiné řekl: ''„Představte si jen, jak se utváří descedenční theorie v hlavě takového socialisty. Ano, pánové, snad se vám to zdá směšné, ale je to velmi vážné, a chtěl bych doufati, že descendenční theorie nám nepřinese všechny ty hrůzy, jaké podobné nauky v sousední zemi natropily. Jistě má tato theorie, provedena-li důsledně, velmi povážlivou stránku, a že socialismus se s ní stýká, jistě vám neušlo."'' Descendenční teorie bylo označení pro teorii vývojovou, [[Evoluce|evoluční]]. Hrůzami v sousední zemi mínil Virchow zřejmě události ve Francii v roce 1871, [[Pařížská komuna|Pařížsko komunu]].<ref>[[Emanuel Rádl|RÁDL, Emanuel]]. ''Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století.'' Praha: Laichter, 1909. 564 s. cnb000896940. [Citovaný úryvek z Virchowova projevu je na str. 180.]</ref>|group="pozn."}} Haeckel se pak v práci ''Freie Wissenschaft und freie Lehre'' (1878, Volná věda a volné učení) obhajoval proti tvrzení, že by darwinismus měl něco společného se socialismem. Podle něho je darwinismus spíše aristokratickou naukou, učí prvenství lepších jedinců a není ani demokratický, natož socialistický.<ref>[[Emanuel Rádl|RÁDL, Emanuel]]. ''Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století.'' Praha: Laichter, 1909. 564 s. cnb000896940. S. 181–182.</ref>
I v dalších letech neustal Haeckel propagovat evoluční teorii, přičemž zvlášť ostře vystupoval proti církevním dogmatům. Křesťanský Bůh je podle něho jen zosobněním lidských vlastností, papežství je „zahanbující zjev devatenáctého století".<ref>[[Emanuel Rádl|RÁDL, Emanuel]]. ''Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století.'' Praha: Laichter, 1909. 564 s. cnb000896940. S. 289.</ref> Staré pověry chtěl Haeckel nahradit vědeckým učením, zejména tzv. monismem, podle kterého svět vznikal pozvolna z prahmoty.<ref>[[Emanuel Rádl|RÁDL, Emanuel]]. ''Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století.'' Praha: Laichter, 1909. 564 s. cnb000896940. S. 289.</ref>
[[Monismus]] propagoval zejména v knize ''Die Welträthsel. Gemeinverständliche Studien über monistische Philosophie'' (1899, Záhady světa. Populární studie o monistické filosofii; česky 1905). V této práci, jež se stala bestsellerem,<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Breidbach | jméno = Olaf | autor =
| odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Vzdoropapež : Světový a přírodní názor Ernsta Haeckela
| překladatelé = Lenka Ovčáčková | periodikum = Vesmír
| odkaz na periodikum = Vesmír (časopis)
| rok = 2005
| měsíc = | ročník = 84 | číslo = 12 | strany = 717
| url =
| issn =
| jazyk =
}}</ref> {{#tag:ref|Haeckelův spis byl přeložen do mnoha jazyků a vydáván v laciných vydáních. Pro zajímavost uvádíme, že osvětové působení knihy ''Záhady světa'' vysoce hodnotil [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]] v práci ''Materialismus a empiriokriticismus'' (1909): ''„... E. Haeckel získal na svou stranu masy čtenářů. Populární knížečka se stala zbraní třídního boje. Profesoři filosofie a [[teologie]] všech zemí světa jali se Haeckela tisícerým způsobem hanobit a potírat. (...) Je veselý pohled na to, jak se těmto v mrtvé [[Scholastika|scholastice]] vyschlým mumiím – snad po prvé v životě – zaleskly oči a zarděly tváře od políčků, jež jim uštědřil Ernst Haeckel. Žrecové čisté vědy a nejabstraktnější, zdálo by se, teorie přímo běsní vztekem; (...) Vždyť je to materialista, hrr na něj, hrr na materialistu..."'' Haeckel odmítal nařčení z materialismu, ale dle Lenina při svých výkladech často stál na
stanovisku přírodovědeckého [[Materialismus|materialismu]], aniž si to sám uvědomoval. Haeckelovy politické názory a pseudoreligiózní prvky v jeho monismu Lenin odmítal.<ref>[[Vladimir Iljič Lenin|LENIN, Vladimir Iljič]]. ''Spisy. Svazek 14.'' Praha: SNPL, 1957. 457 s. cnb000681219. [Oddílek „Ernst Haeckel a Ernst Mach" je na str. 365–376; citovaný text je na str. 368–369.]</ref>|group="pozn."}} reagoval na sedm záhad světa, které v roce 1880 formuloval [[Emil Du Bois-Reymond]] (podstata látky a síly, počátek pohybu, prvopočáteční vznik života, účelnost přírody, vznik prostého smyslového vnímání, počátek řeči a svoboda vůle). Podle Haeckela jsou všechny tyto problémy v zásadě vědecky řešitelné.<ref> {{Citace periodika
| příjmení = Krejčí
| jméno = František
| autor =
| odkaz na autora = František Krejčí
| spoluautoři =
| titul = Arnošt Haeckel
| periodikum = Česká mysl : časopis filosofický
| odkaz na periodikum =
| rok = 1906
| měsíc =
| ročník = VII
| číslo = 1
| strany = 16
| url =
| issn =
| jazyk =
}}</ref> Výklad těchto záhad Haeckel podle [[Baruch Spinoza|Spinozova]] vzoru opřel o [[Panteismus|panteistické]] pojetí světa, zahrnující jedinou univerzální substanci, jež se projevuje prostřednictvím látky a energie a je uspořádána podle všeobecného [[Kauzalita|kauzálního]] zákona.<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 31.</ref> Hmota je podle něj „oduševnělá“ již ve svých nejjednodušších formách a příroda je tudíž ve všech svých podobách v zásadě živá;<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Breidbach | jméno = Olaf | autor =
| odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Vzdoropapež : Světový a přírodní názor Ernsta Haeckela
| překladatelé = Lenka Ovčáčková | periodikum = Vesmír
| odkaz na periodikum = Vesmír (časopis) | rok = 2005
| měsíc = | ročník = 84 | číslo = 12 | strany = 718
| url =
| issn =
| jazyk =
}}</ref> jeho názory lze tedy označit i jako hylozoismus.<ref>[[Josef Tvrdý|TVRDÝ, Josef]]. ''Průvodce dějinami evropské filosofie''. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 399.</ref> Vývojové dějiny lidstva jakožto složku všeobecné evoluce Haeckel vzal za základ [[Naturalismus (filosofie)|naturalistického]] výkladu vnímání, vědomí a myšlení.<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 31.</ref> Volným pokračováním knihy ''Záhady světa'' se stal spis ''Die Lebenswunder'' (1904, Zázraky života). Konečnou podobu své [[Ontologie|ontologii]] dal Haeckel ve spisu ''Kristallseelen: Studien über das anorganische Leben'' (1917, Duše krystalů: studie o anorganickém životě).
Haeckel působil nejen skrze své spisy, ale ve 20. století také skrze ''Německý svaz monistů'' (Deutscher Monistenbund).<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Breidbach | jméno = Olaf | autor =
| odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Vzdoropapež : Světový a přírodní názor Ernsta Haeckela
| překladatelé = Lenka Ovčáčková | periodikum = Vesmír
| odkaz na periodikum = Vesmír (časopis)
| rok = 2005
| měsíc = | ročník = 84 | číslo = 12 | strany = 716
| url =
| issn =
| jazyk =
}}</ref> Toto sdružení intelektuálů pro upevnění přírodovědeckého světového názoru bylo založeno v roce 1906 v Jeně pod Haeckelovým vedením. V roce 1911 se předsedou svazu stal nositel Nobelovy ceny [[Wilhelm Ostwald]]. Téměř všichni členové svazu byli [[Ateismus|ateisté]] a spojovalo je zaměření proti křesťanskému zjevení, mystice a idealistickým spekulacím; snažili se odvodit všechny věci a jevy z přirozených příčin. ''Německý svaz monistů'' působil až do roku 1933, kdy byl rozpuštěn [[Nacismus|nacisty]].<ref>''Filozofia a prírodné vedy: slovník: filozofické otázky prírodných vied.'' 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1987. 863 s. [Heslo „Nemecký zväz monistov" na str. 482–483.]</ref> Haeckel dovršil svůj rozchod s křesťanstvím tím, že v roce 1910 vystoupil z evangelické církve.<ref>''Filosofskaja enciklopedija.'' Tom 1. Moskva : Sovetskaja encyklopedija, 1960. 504 s. [Článek o Haeckelovi je na str. 341.]</ref>
Haeckel je někdy označován jako „německý [[Charles Darwin|Darwin]]“. V době [[První světová válka|první světové války]] podporoval imperiální snahy Německa<ref>''Dějiny filosofie.'' 5. svazek. Praha: NPL, 1963. 773 s. cnb000527637. S. 459.</ref> a v říjnu 1914 podepsal [[Manifest 93]]. V oblasti etiky a společnosti se hlásil k umírněnému [[Sociální darwinismus|sociálnímu darwinismu]],<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 31.</ref> na nějž později navázala [[eugenika]], kterou praktikovali [[nacismus|nacisté]].
{{Citace|V nynějším zápasu lidského ducha, který hýbe veškerým myslícím člověčenstvem, stojí na jedné straně světlý prapor vědy: svobody ducha a pravdy, rozumu a osvěty, vývoje a pokroku; na druhé straně však stojí s černým praporem hierarchie, otroctví ducha a lež, nerozum, surovost, pověra a zpátečnictví. Polnice tohoto obrovského boje oznamuje červánky nového dne a konec dlouhé noci středověké. (...) Teorie vývojová je zajisté těžkou střelbou v boji proti lži a hlouposti. Celé řady [[Dualismus (filosofie)|dualistických]] klamných závěrů se boří řetězovými výstřely tohoto [[Monismus|monistického]] dělostřelectva. Hrdá stavba [[Římskokatolická církev|římské]] hierarchie, mocná pevnost „neomylné" [[Systematická teologie|dogmatiky]], se bortí jako budka z karet. Celé knihovny církevní moudrosti a filosofie se rozpadnou vniveč, jakmile na ně zasvítí slunce vývojové teorie.|Ernst HAECKEL|Anthropogenie|1874<ref>HAECKEL, Ernst. ''Anthropogenie oder Entwickelungsgeschichte des Menschen: gemeinverständliche wissenschaftliche Vorträge über die Grundzüge der mensschlichen Kaimes- und Stammes-Geschichte.'' Leipzig: Wilhelm Engelmann, 1874. XV, 732 s. [Německý originál citovaného textu je na str. XIII a XIV.]</ref>|}}
== České překlady ==
* HAECKEL, Ernst. ''Záhady světa: Populární studie o monistické filosofii.'' S dosl. Vyznání víry čistého rozumu. Přeložil Karel Malíř. Praha: Samostatnost, 1905. 321 s. cnb000592952.
Řádek 19 ⟶ 111:
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace periodika
| |||