Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎top: standardizace commons/commonscat za použití AWB
šablona Počet obyvatel, typografie
Řádek 30:
| nadmořská výška = 537
}}
Obec '''Těchobuz''' ({{Vjazyce2|de|''Tiechobus''}}) se nachází v [[Okres Pelhřimov|okrese Pelhřimov]], [[kraj Vysočina]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel.
Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 134 obyvatel.
 
== Historie ==
Řádek 37 ⟶ 36:
 
== Sklárna ==
Ze [[Stará Huť (Petrovice II)|Staré Hutě]] přišel do Těchobuz skelmistr [[František Antonín Adler]]. Nejprve měl pronajatu [[sklárna|skelnou huť]] v [[Boštice|Bošticích]], avšak v roce [[1721]] odkoupil od statku Těchobuz část lesa a na vyklučeném pozemku vybudoval sklárnu Tallenberk. O rok později je však uváděn jako skelmistr ve [[Slavětín (Načeradec)|Slavětíně]], kde fungovala sklárna od roku 1710. F. A. Adlerovi se dařilo. Roku 1724 koupil i statek Mezilesí a 24. dubna 1735 se stal za 33. 500 zlatých i majitelem panství Těchobuz. V roce 1736 však [[František Antonín Adler]] zemřel a vdova po F. A. Adlerovi prodala statek bez Tallenberku švagrovi Antonínu Františku Adlerovi. Antonín František Adler se v roce 1721 oženil v Ratajích s Annou Margaretou Gattermayerovou. Jeho tchán mu, snad jako věno, zřídil sklárnu v [[Jelenov (Čáslavsko)|Jelenově]], kterou pak Adler provozoval až do r.roku 1735 a dva roky na to koupil pak Těchobuz. Zde zřídil další sklárnu. Ta však dlouho nepracovala, protože v roce 1750 zamikla pro nedostatek dřeva. Tallenberská huť pracovala 18 let, až do roku 1749. Po Antonínově smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi. Ten nechal postavit v údolí potoka Trnávky skelnou huť. V roce 1782 však odešel a spolu s bratrem Benediktem provozoval sklárny v prostoru [[Pláně (Šumava)|Plání]] na Vimpersku na Šumavě. Huť v Těchobuzi na čas zanikla. Po čase ji obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. K huti patřilo dřevěné stavení zvané "kasárna" čp.48., kde žilo 8 sklářských rodin - Adlerovi, Kavalírovi, Štroblovi. Do obnovené huti přišli skláři ze skelné huti v nedalekém Slavětíně. V roce 1825 bylo v těchobuzské huti vyrobeno 17.000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Skelná huť v Těchobuzi zanikla v roce 1830 z moci úřední. Majitel sklárny ani jeho spolupracovníci totiž nesplňovali podmínky c.k. úřadů k vydání licence ke sklářské výrobě.
 
Po čase ji obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. K huti patřilo dřevěné stavení zvané „kasárna“ čp. 48, kde žilo 8 sklářských rodin – Adlerovi, Kavalírovi, Štroblovi. Do obnovené huti přišli skláři ze skelné huti v nedalekém Slavětíně. V roce 1825 bylo v těchobuzské huti vyrobeno 17 000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Skelná huť v Těchobuzi zanikla v roce 1830 z moci úřední. Majitel sklárny ani jeho spolupracovníci totiž nesplňovali podmínky c. k. úřadů k vydání licence ke sklářské výrobě.
Z hutě vzešel sklářský rod Kavalírů, zakladatel sklárny Kavalier na Sázavě František Kavalír (1796-1853). Po uzavření sklárny si František Kavalír roku 1830 pronajal sklářské huť v Ostředku, kde vyráběl laboratorní a technické sklo. Kavalírovi se dařilo a tak 5.6.1837 otevřel u mlýna „Na Kácku“ u městečka Sázavy vlastní skelnou huť (Svatoprokopská huť).
 
Z hutě vzešel sklářský rod Kavalírů, zakladatel sklárny Kavalier na Sázavě František Kavalír (1796-18531796–1853). Po uzavření sklárny si František Kavalír roku 1830 pronajal sklářské huť v Ostředku, kde vyráběl laboratorní a technické sklo. Kavalírovi se dařilo a tak 5. 6. 1837 otevřel u mlýna „Na Kácku“ u městečka Sázavy vlastní skelnou huť (Svatoprokopská huť).
 
== Pamětihodnosti ==
Řádek 46 ⟶ 47:
* Zámek [[Těchobuz (zámek)|Těchobuz]]
* Základní škola
* [[Sýpka]] (technická památka)
 
== Reference ==
<Referencesreferences />
 
== Externí odkazy ==