Marie von Ebner-Eschenbachová: Porovnání verzí

Odmala projevovala velký zájem o divadlo a literaturu. Ve čtrnácti letech vytvořila své první literární dílo, drama s námětem z [[Dějiny Francie|francouzských dějin]]. Zatímco její první [[Drama|dramatické]] pokusy neuspěly, brzy se prosadila [[Povídka|povídkami]], [[Novela (literatura)|novelami]] a [[Román|romány]]. Tyto už publikovala pod jménem Ebner-Eschenbachová, poté co se v roce 1848 provdala za syna dědečkovy sestry<ref>http://www.ebnereschenbach.com/ruzne/rozrod-rodiny-dubskych-z-trebomyslic/</ref> barona Moritze von Eschenbacha. Náměty pro své příběhy čerpala z Vídně, kde žila od roku 1856, a z okolí Zdislavic, hlavně z [[Hoštice|Hoštic]], kam jezdila každé léto za svou rodinou, a do zámeckého parku, kde vytvářela své prvotiny,psala od svého útlého mládí své prvotiny.<ref name="Jeřábková">{{Citace monografie

V poslední čtvrtině 19. století byla Marie von Ebner-Eschenbach považována za nejvýznamnější rakouskou spisovatelku. Je řazena mezi realistické spisovatelespisovatelky, řešící ve svém díle problémy chudých lidí a lidí žijících na okraji společnosti. Pro sociální cítění i náměty próz bývá často srovnávána s Boženou Němcovou, na rozdíl odoproti ní se však vyjadřujevíce kriticky vyjadřuje k problémům společnosti, ale zase má slabší stavbu příběhů. V roce 1898 byla vyznamenána nejvyšším rakouským civilním řádem, Čestným křížem za umění a literaturu.<ref name="Munzar">{{Citace monografie

Pocházela ze šlechtického rodu [[Dubští z Třebomyslic|Dubských z Třebomyslic]]. Narodila se jako Marie Dubská, dcera hraběte Dubského z Třebomyslic, ve [[Zdislavice (Troubky-Zdislavice)|Zdislavicích]] na Kroměřížsku. Matka jí zemřela dva týdny po porodu a jako dítě byla vychována dvěma moravskými chůvami Josefou Navrátilovou a jistou Aničkou (N.N.), která jí vyprávěla nejrůznější pohádky. Výhradně německou výchovu jí zavedla až její nevlastní matka Xaverina z [[Kolovratové| KolovratůKolovrat]], která ji podporovala i podporovala v její literární činnosti. V roce 1840 jijí zprostředkovala kontakt s rakouským spisovatelem a dramatikem [[Franz Grillparzer| Franzem Grillparzerem]].<ref>{{Citace monografie

Byla nazývána rakouskou [[Božena Němcová|Boženou Němcovou]].<ref>[[Pavel Eisner]] oddíl Od r.1848 do našich dnů. In {{Citace monografie | titul = Československá vlastivěda díl VII - Písemnictví / hlavní redaktor [[Václav Dědina]]| vydání = 1 | vydavatel = Sfinx | místo = Praha | rok = 1933 | počet stran = 608,}}</ref> Kromě [[němčina|němčiny]] (jazyka, v němž psala) ovládala i [[čeština|češtinu]] a [[francouzština|francouzštinu]]. JejíOproti odkazní vynikáměla mj.nesrovnatelně bohatoulepší studnicípodmínky trefnýchk [[aforismus|aforismů]]práci, známýjak je např. Vítězblahobyt, aletak netriumfuj!dlouhý (Siege,život. aber triumphiere nicht!).

== DílaDílo ==

* povídka ''Krambambuli'' (1883) – příběh psa, který miluje dva pány – myslivce a pytláka, kteří se vzájemně nenávidí a pes neví proč, [[alegorie]] národnostních vztahů Češi vs.versus Němci,.

* biografický román ''Meine Erinnerungen an Grillparzer (Mé vzpomínky na Grillparzera)'' (Meine Erinnerungen an Grillparzer)- poslední dílokniha z roku 1916.