Obklíčení: Porovnání verzí

Přidáno 32 bajtů ,  před 15 lety
m
robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace
m (robot přidal: zh:包围)
m (robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace)
Různé taktiky vedoucí k obklíčení byly využívány napříč staletími. Nejobvyklejšími metodami byly různé oboustranné [[obchvatný manévr|obchvaty]] a [[křídelní útok]]y, nebo naopak vhodně naplánované ústupy středových částí bojových formací, popřípadě kombinace těchto akcí. Je třeba si také uvědomit, že podstatné není, aby byl nepřítel obklopen v kruhu, ale aby byl efektivně odříznut - i úspěšní vojevůdci se někdy nechali zaskočit, protože nevěnovali dostatečnou pozornost terénním specifikům nebo nepřítele nečekali a byli obklíčeni za vydatného využití neschůdných oblastí či rozsáhlých vodních ploch - kdy nepříteli stačilo jen uzavřít několik málo schůdných komunikací.
 
Klasický případ mistrovské obkličovací taktiky ve volném prostoru představuje [[Bitva u Kann|bitva u Cann]], v níž [[Hannibal]] využil nápadité kombinace ústupu střední části formace, posílení [[křídlo (vojenství)|křídel]] a využití jezdecké převahy proti klasické římské taktice spočívající ve [[frontální útok|frontálním útoku]] - výsledkem bylo obklíčení a naprosté zničení podstatně silnější římské armády. Další podobným případem může být [[bitva u Stalingradu]], kde sovětské síly pod vedení [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] využily přísunu posil ze [[Sibiř]]e, aby smetly druhořadé jednotky kryjící křídla [[Friedrich Paulus|Paulusovy]] 6. armády a uzavřely ji ve městě.
 
Klasické případy dovedného využití terénních specifik pro obklíčení nepřítele může představovat [[bitva u Mantzikertu]], při níž vojsko císaře [[Roman IV. Diogenes|Romana IV. Diogena]] slepě nakráčelo do pasti připravené tureckým náčelníkem [[Arp Aslan]]em. Uzavřené v [[průsmyk]]u pak bylo rozdrceno. Ve strategickém rozměru lze za perfektní případ „obklíčení terénem“ považovat první fázi [[bitva o Francii|bitvy o Francii]], v níž německá vojska využila vysunutí elitních britsko-francouzských formací do [[Belgie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]] a úderem přes [[Ardenny|Ardeny]] je odsekla od zbytku ostatních francouzských jednotek. Úspěch však nebyl v tomto případě úplný, neboť Britové mohli díky své námořní převaze evakuovat podstatnou část vojáků do [[Anglie]]. Další podobný případ představují finské akce na severním břehu [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] v prosinci [[1939]], kde síly chránící severní pobřeží ustoupily, zatímco další jednotky hloubějí ve vnitrozemí své pozice udržely a následně výpadem k jihu daleko postoupivší ruarmějce odřízly.
 
Zajímavou, ale ne příliš častou možnost, představuje taktika, při níž útočník prolomí střed nepřátelské formace a následně se oba její zbytky pokusí obklíčit rozdělením útočného hrotu do dvou směřujících do stran. Úspěšné provedení takovéto operace ve větším měřítku vyžaduje značně nerovnoměrný poměr sil či úrovně vedení vychýlený ve prospěch útočníka. V první fázi Velké vlastenecké války realizoval tento typ obkličovacích akcí ''[[Wehrmacht]]'', později naopak [[Rudá armáda]] (viz např. [[Operace Bagration]]).
42 548

editací