Radikalismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
Rozšířili jsme definici radikalismu a vztah mezi radikalismem a extremismem a přidali jsme informace o islámském radikalismu. Čerpali jsme z knihy Štefana Danicse, Ladislavy Tejchmanové a Alekseje Malašenka. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2:
Historicky došlo k nárůstu raných radikálních požadavků týkajících se svobody a volební reformy ve Velké Británii během [[americká revoluce|americké]] a [[Velká francouzská revoluce|francouzské]] [[revoluce]], do té míry, že někteří radikálové začali požadovat republikánské zřízení, zrušení šlechtických titulů, přerozdělení vlastnictví a [[svoboda tisku|svobodu tisku]]. V 19. století se ve většině Evropy začal pojem radikální používat pro označení progresívní [[liberalismus|liberální]] [[ideologie]]. Od kritiky kapitalismu a jeho liberální ideologie díky nástupu dělnického hnutí, hnutí pracujících a obecněji socialistického hnutí později v 19. století se pojem radikální začal používat v souvislosti se socialistickým hnutím. V tomto smyslu se používá dodnes.
Radikalismus můžeme definovat jako kritické zpochybňování existujících okolností a hlásání reformy nebo zrušení těchto okolností. Nelze být vnímán jako plnohodnotné politické přesvědčení, jde spíše o postoj, jehož obsah i forma se mění podle politické kultury a politických okolností, v nichž se radikálové nacházejí. Tento postoj se ale opírá o jisté ideové kořeny, které považuje za základní hodnoty a dle kterých se snaží přizpůsobit budoucí stav společnosti.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Danics
| jméno = Štefan
| příjmení2 = Tejchmanová
| jméno2 = Ladislava
| titul = Extremismus, radikalismus, populismus a euroskepticismus
| vydání =
| vydavatel = Univerzita Jana Amose Komenského Praha
| místo = Praha
| rok = 2017
| počet stran =
| strany = 79
| isbn =
}}</ref>
== Radikál ==
Řádek 17 ⟶ 32:
== Radikalismus a extremismus ==
Podle teorie extremismu označuje radikalismus názory, které se vzdalují od centrálního demokratického konformního prostoru, ale ještě nedosáhly hranic extremismu. Lze být tedy vnímán jako šedá zóna přechodu mezi demokratickým a extremistickým politickým spektrem názorů a postojů. Tato definice je rozšířena a uznávána hlavně v německém prostředí. <ref name=":0" />
Rozdíl mezi radikalismem a [[Extremismus|extremismem]] v politické rovině je velice jemný a těžko uchopitelný. [[Politologie]] zatím nedospěla k definování rozdílu mezi radikálními a extrémními politickými uskupeními. Nicméně z praktického používání v odborné literatuře i sdělovacích prostředcích lze odvodit, že radikalismus označuje politické postoje, které se pohybují na hraně demokratického politického systému, ale nechtějí ho odstranit. Naopak politický extremismus odmítá demokratický právní stát a snaží se ho výrazně modifikovat nebo odstranit.
Řádek 26 ⟶ 43:
Část radikálů, především těch mladších, se nechala strhnout vidinou celoevropské demokratické revoluce a začala připravovat převrat v květnu 1849. Přípravy ale byly odhaleny a většina aktéru pozatýkána. Nejvýznamnějšími členy hnutí byly pravděpodobně literát [[Karel Sabina]], [[Karel Sladkovský]], [[Emanuel Arnold]], [[Vincenc Vávra Haštalský|Vincenc Vávra]], Jan Slavibor Knedlhans Liblinský a [[Josef Václav Frič]]. Za hlavní orgán radikalismu bývá považován Pražský večerní list.
== Islámský radikalismus ==
V dnešní době mezi nejznámější radikální ideologie islámu patří salafismus, jež vznikl ve středověku. Podle salafismu (salafíja), dosáhnout „skutečného islámu“ a následně vytvořit pravý islámský stát, je možné prostřednictvím dodržování náboženského, všedního a politického chování společnosti doby proroka Muhammada a jeho čtyř volených chalífů. Pro většinu muslimů je islám stylem života, který není možné oddělit od politiky, zákonodárství, vzdělání, společenského chování a ekonomiky.
Islámská ideologie odvádí muslimy od modernizace společnosti jako prostředku k řešení jejich problémů. Islamismus vytváří iluzi, že řešení již existuje uvnitř muslimské společnosti a zevnější, „zlé“ síly překáží k realizaci daného řešení. Za „zlé“ síly jsou označováni lidé nevěřící v Alláha, což podporuje xenofobii. K dosažení svých cílů mohou mít islamisté sklony k použití násilné formy boje, které mohou vyústit až k terorismu. Tato radikální část islámského světa je nejvíce aktivní muslimskou složkou, v důsledku čehož se celý islámský svět často označuje jako islamistický, i přesto, že to ve skutečnosti není pravda.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Malašenko
| jméno = Aleksej
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Brodit li prizrak “islamskoj ugrozy”?
| vydání =
| vydavatel = Moskovskij Centr Karnegi
| místo = Moskva
| rok = 2004
| počet stran =
| strany = 5, 14
| isbn =
}}</ref>
== Reference ==
Řádek 47 ⟶ 82:
* Fiala Petr, Politický radikalismus a extremismus v České republice, Masarykova univerzita v Brně, 1998, Brno
* Ottův slovník naučný / Dodatky, Díl pátý, svazek první Praha-Rom, fotoreprint z roku 1938, Argo a nakladatelství Ladislav horáček-Paseka, 2002, Olomouc
* Danics, Štefan a Tejchmanová, Ladislava. ''Extremismus, radikalismus, populismus a euroskepticismus.'' Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2017.'' ''
== Externí odkazy ==
| |||