František Ondříček: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Foto hrobu |
m →Život |
||
Řádek 20:
Přesto v roce [[1881]] Ondříček opustil [[Paříž]], aby se věnoval sólistické dráze. Hraje v Praze a opět v Paříži, zajížděl i do [[Londýn]]a, kde vzbudil pozornost královského dvora a vystupoval v St. James’s Hall. Jako [[Antonín Dvořák|Dvořák]] byl i on jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v Londýně, což byl základ jeho častých návštěv [[Anglie]]. Ještě předtím však dobyl svým uměním [[Vídeň]]. Po interpretaci [[Felix Mendelssohn-Bartholdy|Mendelssohnova]] koncertu opěvoval jeho hru i přísný kritik [[Eduard Hanslick]] a otevřel mu cestu do vídeňského, českému umění málo přejícího prostředí. V [[Budapešť|Pešti]] se jeho koncertu zúčastnil [[Ferenc Liszt]] a jeho výkonem byl tak nadšen, že přišel na pódium, aby ho objal. Podnikal koncertní cesty po celém světě včetně evropského i asijského Ruska a Spojených států. Jen v sezóně [[1895]]–[[1896]] uspořádal v [[Spojené státy americké|Severní Americe]] 70 koncertů.
Osou jeho repertoáru byly zejména sólové skladby [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]], houslové sonáty klasicismu (zejména [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]]) a nejslavnější koncerty [[klasicismus (hudba)|klasické]] a [[Romantická hudba|romantické éry]]. (Beethoven, [[Niccolò Paganini|Paganini]], [[Felix Mendelssohn-Bartholdy|Mendelssohn]], [[Max Bruch|Bruch]]). Stěžejním dílem umělcova repertoáru se stal Dvořákův ''Houslový koncert a moll''. Ač byl dedikován [[Joseph Joachim|Josephu Joachimovi]], Ondříček se ho s nadšením ujal a po premiéře ve Vídni položil základ jeho světové proslulosti. Pod dojmem Ondříčkovy nedostižné hry svěřil českému umělci svůj houslový koncert i [[Johannes Brahms]]. Po koncertě v Berlíně byl český umělec jmenován císařsko-královským komorním virtuosem, čímž dosáhl prvenství mezi houslisty své doby. Vrcholným obdobím jeho umělecké aktivity byla devadesátá léta 19. století. Ondříček koncertoval ve všech hlavních evropských střediscích, [[Itálie]] se mu obdivovala jako nástupci [[Niccolò Paganini|Paganiniho]] a v [[Řím]]ě se stal čestným členem [[Accademia Nazionale di Santa Cecilia|Akademie sv. Cecilie]]. Často koncertoval i v [[Rusko|Rusku]]. Projel je křížem krážem od [[Archangelsk]]a po [[Jalta|Jaltu]] i sibiřský [[Irkutsk]]. O jeho popularitě v domácím prostředí svědčí příběh z roku [[1901]], kdy posluchači po koncertu v [[Rudolfinum|Rudolfinu]] odpřáhli koně od kočáru a sami ho dotáhli na [[Václavské náměstí]], kde Ondříček bydlel.
Byl zahrnut poctami všeho druhu. Rakouský císař jej jmenoval císařským komorním virtuózem. Stal se profesorem a později i ředitelem ''Nové vídeňské konzervatoře''. Na základě [[anatomie|anatomických]] a [[fyziologie|fyziologických]] studií a svých rozsáhlých zkušeností vypracoval vlastní metodu houslové hry, která prokázala svými výsledky neobyčejnou úspěšnost. Pro Oslavy výročí [[Joseph Haydn|Josepha Haydna]] ve Vídni sestavil smyčcové kvarteto, které v pěti koncertech provedlo 20 Haydnových děl.
| |||