Startovací komplex č. 1 kosmodromu Bajkonur: Porovnání verzí

→‎Historie: Přidán obrázek
m (→‎Historie: doplnění informací)
(→‎Historie: Přidán obrázek)
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
'''Startovací komplex č. 1''' také známý pod názvem '''Gagarinova rampa''' (rusky Гагаринский старт) je [[Rusko|ruská]] (dříve sovětská) startovací rampa na [[Kosmodrom Bajkonur| kosmodromu Bajkonur]] v [[Kazachstán]]u, určená pro starty nosných raket [[Sojuz (nosná raketa)|Sojuz]]. Dříve byla používána pro rakety [[R-7 (balistická raketa)|R-7]], [[Vostok (nosná raketa)|Vostok]], [[Voschod (nosná raketa)|Voschod]] a [[Molnija (nosná raketa)|Molnija]]. Z tohoto komplexu na palubě lodi [[Vostok 1]] do vesmíru odstartoval první kosmonaut [[Jurij Gagarin]]. Nyní je pod správou [[Roskosmos]]u, který zajišťuje dopravu pilotovaných kosmických lodí [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuz]] a bezpilotních nákladních lodí [[Progress]] k [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanici]].
 
[[Soubor:Soyuz TMA-13 arrives at Baikonur Cosmodrome launch pad.jpg|náhled|Pohled ze startovního stolu při zvedání rakety [[Sojuz (nosná raketa)|Sojuz-FG]]]]
== Historie ==
Dne 17. března 1954 rada ministrů nařídila několika ministerstvům, aby do 1. ledna 1955 vybraly vhodné místo pro testování rakety [[R-7 (balistická raketa)|R-7]]. Zvažovalo se několik možných geografických oblastí, nakonec byla vybrána lokalita poblíž města [[Bajkonur (Kazachstán)|Bajkonur]] (dříve známý jako Leninsk nebo také Tjura-Tam) v [[Kazachstán|kazašské SSR]]. Tato volba byla schválena radou ministrů dne 12. února 1955 s dokončením stavby plánované na rok 1958. Práce na stavbě místa č.1 začaly 20. července 1955 vojenskými inženýry. Ve dne i v noci pracovalo na místě více než 60 těžkých nákladních automobilů, denně bylo vykopáno a odstraněno 15 000 m³ zeminy, přičemž celkový objem se odhaduje na 750 000 m³. Během zimy byly široce využívány výbušniny. Do konce října 1956 byly dokončeny veškeré hlavní budovy a instalace infrastruktury pro testy raket R-7. Byla postavena montážní a zkušební budova s názvem "Místo č. 2" a odtud byla dokončena speciální železnice na místo č.1, kde se nacházel startovní stůl pro raketu. Do dubna 1957 byly všechny zbývající práce dokončeny a celý komplex byl připraven k uvedení do provozu.