Biomoc: Porovnání verzí

= Biomoc =

Biomoc (fr. biopouvoir) je jedná z forem moci. Jedná se o moc nad průběhem celého života. Poprvé pojem biomoc byl použít Michelem Foucault. Konkrétně se začíná projevovat od 17. století a nabývá dvou forem. První se soustředila na soustavné cvičení těla. Na to pohlíží jako na stroj, který se musí neustále zlepšovat a klade důraz na jeho užitečnost a poslušnost. Tělo je tedy bráno jako objekt a jedinec, jako osoba, která musí být disciplinována. Toho bylo dosaženo pomocí procedur moci, které charakterizují disciplíny. Foucault se konkrétně zmiňuje o tzv. anatomo-politice lidského těla. Druhá forma se pak začala objevovat o něco později, přibližně v polovině 18. století. Tělo bere jako systém biologických procesů (úmrtnost, plodnost). Tyto procesy pak mají vliv na fungování a produktivitu celé společnosti. Jedince se snaží zavést do jednotlivých vztahů – sociálních, politických a ekonomických. Nástroj, pomocí kterého toho bylo dosaženo, je regulace – regulativní kontrola a série intervencí. Foucalt tuto formu nazývá jako bio-politika populace. Tyto formy pak zajišťují rozvinutí moci nad životem. Moderní společnost je pak Foucaultem vnímána jako společnost normalizace. Je v ní vše protokolováno a nad vším je neustálý dohled.<ref>{{Citace monografie

Foucalt zkoumal genealogii forem moci a přišel k závěru, že od konce 18. století a začátku 20. století se kardinálně mění způsoby vládnutí nad společnostmi v Evropě. Podle Foucault, před uvedeným obdobím moc představovala vztah mezi vládcem a jeho lidmi, který byl založen na principu vybíraní určitých zdrojů. Hlavním projevem daného principu je právo vládce nechat zabit člověka. S nástupem moderní doby taková „negativní“ moc ustupuje a dává přednost novým technologiím vlády, které jsou zaměřené na řízení života jako takového. Daný systém vládnutí a princip moci Foucault popisuje jako biomoc. Objekty biomoci jsou národ a život, což do moderní doby bylo jinak (vláda nebyla zaměřena na národ a jeho život). Vznik podobné nové moci Foucault vysvětluje vývojem kapitalismu a formováním nových národních států. Spojená s tím nutnost rozvoje a racionálního přerozdělení zdrojů dala vzniknout nové „pozitivní“ vládě, nové moci, která už nebyla založena na obavě národa ze smrti, ale na ochraně života. Foucault rozděluje biomoc na dvě složky: anatomo-politiku a biopolitiku. Anatomo-politika je zaměřena na kontrole života lidského těla a zvětšení jeho výkonu pomoci disciplinární technologii, když biopolitika reguluje život národa vcelku, její délku, kvalitu, porodnost atd. Základem jsou určité techniky moci, jakož jsou demografie, vzdělání, zdravotnictví apod. Život se stává politickým objektem, což vede k tomu, že vznikají radikální formy biomoci jako je eugenika, rasová politika, masová genocida, které jsou založeny na rasovém nebo národnostním principu.<blockquote>'''Seznam literatury'''</blockquote>PARUSNIKOVÁ, Zuzana. ''Biomoc a kult zdraví''. Sociologický časopis [online]. 2000, 32(1), 12 [cit. 2017-11-06]. Dostupné z: <nowiki>http://sreview.soc.cas.cz/uploads/21e39e6a99216c248ddf2826750ec9a506a48ccf_381_131PARUS.pdf</nowiki>

 

 

FOUCAULT, Michel. ''Dějiny sexuality''. Praha: Herrmann, 1999. 189 s. <nowiki>ISBN 80-238-5090-3</nowiki>.