Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno): Porovnání verzí

Na vzniku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně se podílely především kruhy moravských průmyslníků sdružených v Moravském průmyslovém spolku a brněnské Obchodní a živnostenské komoře. Dne 10. listopadu 1873 bylo muzeum založeno jako nadace pod názvem '''Moravské průmyslové museum'''. Vedením muzea bylo pověřena správní rada pod dobovým názvem kuratorium, do jehož čela byl jmenován c. k. moravský místodržitel [[Ludwig von Possinger|Ludvík Possinger sv. p. Choborský]]. K samotnému slavnostnímu otevření došlo 2. prosince 1873. Moravské průmyslové museum bylo v počátcích svojí existence umístěno v přízemí budovy Moravského průmyslového spolku na Lažanského náměstí (dnešním [[Moravské náměstí (Brno)|Moravském náměstí]]). Jeho význam byl chápán ve vzdělávání podnikatelů v průmyslu, od drobných řemeslníků po velkovýrobce. Mělo zprostředkovávat nejnovější trendy vedoucí ke zkvalitňování průmyslové a řemeslné výroby. Její technické i estetické stránky. Hlavními prostředky k dosažení těchto cílů byla tvorba sbírek: sbírky modelů, strojů a významných, myšleno vzorových průmyslových výrobků. Jejich prezentace máměla dle semperiánských teorií probíhat formou výstav, přednášek, kurzů a spoluprací s odbornými průmyslovými školami. Status instituce byl zemský. Měla se stát centrem v prezentaci a zprostředkování [[design]]u na [[Morava|Moravě]]. InstituceInstituci náleží nevšední primát, neboť patří mezi deset nejstarších uměleckoprůmyslových muzeí světa.

První výstava a základ sbírkové činnosti muzea tvořily exponáty vídeňské [[Světová výstava|světové výstavy]] roku 1873. Tato oblast muzejní činnosti se dále rozvíjela cílenými nákupy i dary. Od počátků muzea se sbírky členily na řadu uměleckou a technologickou. RychlýExponenciální nárůst uměleckých sbírek a zřetelná tendence věnovatakcentovat se uměleckéuměleckou stráncestránku průmyslové výroby se odrazil jednak na změně názvu instituce, která od roku 1907 nesla název '''Erzherzog-Reiner-Museum für Kunst und Gewerbe''', ale i na vnitřní struktuře, ze které byly vyřazeny sbírky technické. Původní sílo na Lažanského náměstí bylo již v době založení instituce chápáno jako provizorní. Již od počátku fungování muzea se cílevědomě pracovalo na projektu a finančním zabezpečení účelové muzejní budovy. Její význam a reprezentativnost podtrhlo umístění na na vznikající brněnské [[okružní třída|okružní třídě]]. Historizující neorenesanční budova, postavená dle plánů ředitele muzea, architekta [[J. G. Schöna|Johanna. G. Schöna]], byla slavnostně otevřena roku 1883 výstavou moravské uměleckoprůmyslové a řemeslné tvorby, která se v budoucnu stala pravidelnoupravidelně se opakující přehlídkou dobového užitého umění na Moravě. Samostatná budova umožňovala vznik pro muzeum nepostradatelného zázemí, především knihovny s čítárnou a kreslírny. Knihovna se záhy stala největší odbornou uměnovědnou knihovnou v zemi. Po pěti letech fungování byla navíc muzejní budova znovu zásadně přestavěna podle návrhu architekta a současně ředitele instituce [[August Prokop|Augusta Prokopa]]. Její objem se tímto zvětšil dvojnásobně. Přestavbou muzea byly získány zejména rozsáhlé výstavní prostory. S příchodem novéhodalšího ředitelředitele [[Julius Leisching|Julia Leischinga]] (1865-1933) v roce 1893 se do čela již etablované instituce dostal zdatný organizátor, který muzeum vedl po dlouhé tři dekády, které s odstupem téměř 150 let existence Uměleckoprůmyslového muzea v Brně lze hodnotit jako dobu zásadního rozmachu. Na půdě instituce vznikl Svaz rakouských uměleckoprůmyslových muzeí, Německomoravský svaz na ochranu památek, Svaz německomoravských místních muzeí. Brněnské uměleckoprůmyslové muzeum bylo často voleno ústředním pracovištěm muzejního svazu a metodicky ovlivňovalo práci většiny obdobných institucí v monarchii. Vyvrcholením muzejní spolkové činnosti byla pozice ústředního spolkového muzea Rakouské monarchie, jež Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně získalo v roce 1913. Turbulentní a úspěšná činnost muzea v době monarchie byla sukcesem, jehož rozsahu i kvalit již toto muzeum nikdy nedosáhlo.

Vznik Československa představoval pro muzeum radikální zásah a otřes v jeho dosavadnímdosavadní vývojiexistence. Tato instituce orientující se velmi úzce na [[Museum für angewandte Kunst (Vídeň)|Uměleckoprůmyslové muzeum ve Vídni]], vedená dosud pouze německými řediteli a zakotvená jako centrální instituce rakouských muzeí a německých moravských muzeí v německé kultuře se musela pozvolna přeorientovávat a zapojovat do mnohem užšího, provinčního rámce českého kulturního života. Špatná finanční situace a zadlužení instituce dopomohlo roku 1922 k vynucenému odchodu Julia Leischinga. Prvním českým ředitelem '''Moravského uměleckoprůmyslového muzea''' se, po krátkém vedení muzea kustodemdlouholetým kurátorem [[Karl Schirek|Karlem Schirkem]], stal architekt [[Stanislav Sochor]]. VýznamnouPatrně jedinou významnou událostí v meziválečných dějinách muzea se stalo založení české [[Škola uměleckých řemesel|Školy uměleckých řemesel]], která se vedle již dříve muzeem iniciované totožné školy, ovšem s vyučovacím jazykem německým stala druhou uměleckoprůmyslovou školou v Brně. Tato škola ovšem neměla vlastní zázemí, stala se formální i fyzickou součástí muzea a její ateliéry zpočátku sídlily přímo v muzejní budově. Po celé meziválečné období se muzeum potýkalo s finančními problémy, nedostatečným personálním obsazením, špatnou akviziční politikou i narůstajícími problémy prostorovými. Velký rozvoj muzea v období monarchie navíc způsobil nárůst sbírkových předmětů, kterým se ještě po celé období [[První republika|První republiky]] nedostalo řádné péče a inventárního zařazení. Drobnou konsolidaci poměrů představoval v roce 1928 nástup mladého absolventa dějin umění [[Václav Richter|Václava Richtera]], který se stal po letech cézury jediným odborným pracovníkem postupně se zasazujícím o zlepšení inventarizace sbírkových předmětů, obnovení výstavní činnosti a zaměření se na akvizice historických uměleckořemeslných a průmyslových výrobků. Oproti dosud panující metodymetodě, která kladla důraz na dokumentaci soudobé tvorby. Jeho působení tak stojí na počátku nové metody práce muzea, jež trvá prakticky doposud. V období [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl ředitelem muzea v duchu protektorátní podpory německé personální politiky jmenován profesor kreslení a grafiky na [[Německá vysoká škola technická v Brně|Německé vysoké škole technické]] v Brně Rudolf Leger. Navázalo se tak na osvědčený model z doby monarchie, kdy v čele muzejní instituce stáli renomovaní profesoři uměleckých oborů této vysoké školy. Nové vedení se sice snažilo o pozvednutí instituce, z budovy byla přemístěna Škola uměleckých řemesel, započala se její rekonstrukce budovy a byli iniciovány práce na ambiciózní expozciciexpozici, lečtentokráte opět za odpovídajících finančních dotací. Leč minimálně od roku 1943 se na činnosti muzea začíná výrazně podepisovat válka. Do budovy jsou nastěhovány kanceláře zbrojovky, výstavní činnost je zcela zrušena a během silných spojeneckých náletů na Brno v letech 1944-1945 utrpí budova několik zásahů leteckými bombami.

Meziválečné období patří v dějinách muzea mezi nejhorší. Muzeum přestalo vyvíjet akviziční politiku, přestalo pořádat vlastní výstavy, ukončilo vydávání odborných tiskovin i svého renomovaného časopisu. Po odchodu německých kurátorů nemělo po řadu let ani žádného odborného pracovníka, navícvytratila se nejen kontinuita odborné činnosti, ale i kontext kulturní. Muzeum ztratilo své příznivce z řad brněnské a moravské průmyslové aristokracie, svůj zdroj příjmů a zavedený model fungování. Symbolem tohoto úpadku bylo zabrání většiny prostor muzea střední uměleckoprůmyslovou školou.

Oprava budovy a obnovení výstavní a sbírkové činnosti byly velkými úkoly pro staronového ředitele Václava Richtera. Adaptací stavby byl pověřen architekt [[Bohuslav Fuchs]]. Díky štědré podpoře zřizovatele - Obchodní a živnostenské komoře byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. Již v roce 1947 mohlo nově rekonstruované, revitalizované muzeum obnovit svoji činnost. Byla koncipována velkoryse. Kromě obnovení vlastní výstavní a ediční práce byly iniciovány nové platformy v zárodcích institucí nových, kterým muzeum posloužilo jako inspirační zdroj a odborné zázemí. Bylo nově založeno textilní oddělení, které mělo soustředit veškerou muzejní práci v oblasti textilnictví v Československu, byl zřízen Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce a spolu s dalšími institucemi iniciován vznik organizace [[Ústav lidové a umělecké výroby|ÚLUV]]. Slibný poválečný rozvoj instituce ukončil politický převrat v [[únor|únoru 1948]]. Byla zrušena Obchodní a živnostenská komora, čímž muzeum přišlo o svého zřizovatele. Následně byla zrušena i [[Země Moravskoslezská|Země moravskoslezská]] a Moravské průmyslové muzeum tak ztratilo i rámec svojí působnosti. Stalo se pouhou pobočkou centrálníhomladšího Státního uměleckoprůmyslovéhopražského muzea, vkteré Prazebylo beztotalitním vlastnírežimem edičníchápáno ajako výstavnímuzeum činnosti,centrální. ježBrněnské bylymuzeum opět zlikvidoványpozbylo vlastní ediční a výstavní činnost. V rámci neustálých centralistických reorganizací 50. let se Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně a Praze v roce 1959 staly součástí jednoho celku spolu s Národní galerií. Díky politickým tlakům muzeum podobně jako na počátku [[První republika|První republiky]] ztratilo svůj odborný personál. Situace se konsolidovala až běhemkoncem padesátých letechlet, kdy se pozvolna etablovali mladí kurátoři, chtějící v Brně obnovit svébytnou pozici instituce muzea [[Užité umění|užitého umění]]. Jejich plány byly realizovány částečně v roce 1961, kdy došlo k vyčlenění bývalé Zemské galerie ze svazku [[Moravské zemské muzeum|Moravského muzea]]. Spolu s ní utvořilo Uměleckoprůmyslové muzeum nový celek, pojmenovaný jako [[Moravská galerie v Brně|Moravská galerie]]. V době socialismu tak Uměleckoprůmyslové muzeum funguje v etablovaných poměrech bez existenčních těžkostí. ObnovujeJe seobnovena standardní muzejní činnost, tentokráte dokonce v dlouhodobém časovém horizontu, který umožňuje koncepční práci, výchovu generace historiků užitého umění jako byli Alena Adlerová, Jarmila Novotná, nebo Karel Holešovský. Současně však ztrátou autonomie pozbylo Uměleckoprůmyslové muzeum specifika své práce. Budova Uměleckoprůmyslového muzea se začalastala využívatústředním propracovištěm výstavyMoravské volnéhogalerie, uměníposkytla isvé jakozázemí depozitářepracovníkům galerie, jakož i depozitáře a výstavní prostory. Zpočátku organizačně udržovaná homogenost pracovníků i celku Uměleckoprůmyslového muzea byla na počátku 21. století zrušena a tento stav fakticky trvá dodnes. Vnitřní nivelizace celku konotuje se ztrátou povědomí veřejnosti o dříve významné instituci, čímž se uzavírá i pomyslná značka UPMUměleckoprůmyslové muzeum Brno.

- původně provozní prostory s kancelářemi, depzitáři a knihovnou

- po rekonstrukci pov roce 2000 využíváno jako krátce jako kavárna, depozitář a výstavní sál pro dočasné výstavy, především výstavy fotografií