Vyměnitelná břitová destička: Porovnání verzí

'''Vyměnitelná břitová destička''' ('''VBD''') je součástka nesoucí řezný [[břit]]. Je upnuta do tělesa obráběcího nástroje. Jejich používání je vyvoláno snahou snížit náklady na výrobu a údržbu řezného nástroje oproti nákladům na využití celistvého nebo pájeného nástroje. Většinu destiček lze otáčet, takže je možno využít několik (až 8) břitů.

; Z [[rychlořezná ocel|rychlořezné oceli]]

Používají se nejvíce pro nástroje na obrábění dřeva nebo plastů. Jsou určeny zejména pro frézovací práce. Vyrábějí se v různých tvarech podle tvaru nástroje. Obdélníkové a kosodélníkové se lidově nazývají žiletky (pro tzv. žiletkové frézy). Upínají se buď přímo šroubky s půlkulatou hlavou nebo pomocí klínu nebo sevřením do rozříznutého tělesa.<br>

Mohou být jednostranné nebo dvoustranné. Jejich hlavní výhodou je možnost vybrousit je do velmi ostrého úhlu břitu. Také kvalita povrchu dosažená [[lapování]]m od výrobce je vyšší než dosažitelná kvalita při přeostřování.

[[Soubor:Značení VBD.jpg|1000pxupright=4|thumb|center|Systém značení VBD dle ISO]]

K osazování fréz se užívají převážně destičky tvarů S, C, T, W, R a A. Zejména destičky tvaru A (APKT a APKX) jsou velmi využívány pro válcové frézy do rohu.<br>

Pro kotoučové frézy se využívají destičky SNHQ, pro stopkové drážkovací frézy jsou určeny speciální destičky označované LC a pro stopkové kopírovací (kulové) speciální destičky RC.

Vytváření povlaků na povrchu se týká zejména VBD ze slinutého karbidu. První destičky povlakované [[karbid]]em [[titan (prvek)|titanu]] prezentovala v roce 1969 firma Sandvik Coromant. Účelem povlaku je chránit povrch slinutého karbidu vysoce tvrdou vrstvou keramického materiálu před mechanickým, tepelným a chemickým působením obráběného materiálu. Technologie povlakování, volba a kombinace povlakovacích materiálů jsou stále předmětem výzkumu.<br>

Jako povlaky se využívají kromě [[oxid hlinitý|oxidu hlinitého]] zejména velmi tvrdé [[karbid]]y a [[nitrid]]y titanu, [[chrom]]u, [[hafnium|hafnia]], [[tantal]]u, [[zirkonium|zirkonia]] a další.

Proti celistvému nástroji jde především o úsporu nástrojového materiálu. Proti pájenému nástroji jde o výrobní náklady a náklady na přeostřování. Výroba samotného tělesa nástroje s VBD je sice dražší než výroba tělesa nástroje s připájenou destičkou, ale odpadají náklady na montáž a připájení destiček, odstranění přebytku pájky a tavidla (tzv. odmědění) a ostření. Také přeostřování pájených nástrojů je složitější než výměna VBD.<br>

Dalším přínosem je využití destiček opatřených povlakem, který podstatně zvyšuje jejich užitné vlastnosti, a destiček s předlisovanými utvařeči pro různé režimy obrábění.