Police (okres Třebíč): Porovnání verzí

Nejstarší písemná zmínka o Polici se traduje k roku 1020, kdy měl mít ves v držení zprvu zámožný majitel, později se oddávající loupežím a vykrádání kostelů, za což jej měl [[Konrád I. Brněnský|Konrád]], kníže [[Znojemský úděl|znojemského údělu]], uvěznit. Kolem roku 1037 se do Police umísťuje i klášter jeptišek, který měl být podle vyprávění za bratrovražedných bojů v [[Přemyslovci|knížecí rodině]] vyloupen, přičemž se jeptišky zachránily skrze podzemní chodbu útěkem do [[Bítov (hrad)|Bítova]].<ref>Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2</ref> V roce 1052 se nacházela jistá ves ''Pulin'' mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými [[Přemyslovci|kníže Břetislav]] obdaroval kostel ve [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi / Alt Bunzlau]].<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 479</ref> Podle historika [[Jiří Kacetl|Jiřího Kacetla]] tvořila Police v [[Raný středověk|raném středověku]] hospodářské zázemí [[Bítov (hrad)|bítovského hradu]] a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.<ref group="pozn.">V roce 1343 je zmíněn Nevlas/Neblas z Police, 1349 Filip z Police a jeho bratr farář Heršík/Herso ve [[Stonařov]]ě (MZD 1 Brno, s. 8/505, č. 150, SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí, s. 82), 1351 Filip a jeho choť ve spojení se Ctiborem z Ratibořic (MZD 1 Brno, s. 14/505, č. 24), 1355 Filip z Police ve spojení s Bohunkem z Volfířova (MZD 1 Brno, s. 25/505, č. 93), 1350-1360 bratři farář Heršík/Herso a Filip a Eliška, sestra Filipa z Kostník (MZD 1 Brno, s. 32/505), 1356 Anežka z Police s chotěm Simonem z Nové Vsi (MZD 1 Brno, s. 28/505, č. 165), 1358 Aleš s chotí Johankou (MZD 1 Brno, s. 33/505 č. 293 a 294), 1358 Twoch a farář Heršík (MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401), 1358 Smil z Police, vnuk Margarety z Našiměřic (MZD 1 Brno, s. 35/505, č. 339), 1360 Heršík z Police ve spojení s rychtářem Mikulášem/Niklasem z Jemnice a s jeho chotí Eliškou, dcerou Hostěje (MZD 1 Brno, s. 41/505, č. 516, CDM IX, s. 146–147, č. 201), 1365 Twoch z Police s chotí Eliškou (MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333), 1368 Aleš z Police ve spojení s Newhlasou z Oponešic (MZD 1 Brno, s. 63/505, č. 369), 1368 Filip z Police, Anka s chotěm Lanclinem z Brtnice a Filipův syn Petr (MZD 1 Brno, s. 73/505), 1368 Twoch z Police a Seidlin z Lubnice (MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25), 1371 Smil z Police s chotí Kačnou a Smilův otec Pešík ze Zahrádek (MZD 1 Brno, s. 86/505, č. 298), 1376 Anežka/Agnes v. Pullitz a její choť Wilhelm/Vilém v. Pullitz (MZD 1 Brno, s. 118/505, č. 329), 1378 Pešík/Peslin z Police, 1379 Smil z Police a Vilém Babka z Police (MZD 1 Brno, s. 141/505, č. 725), 1381 Vilém a jeho 2. choť Doubrava (MZD 1 Brno, s. 151/505, č. 907), 1385 Pešík/Peslin s chotí Kačnou (Filipovou sestrou), (bratr Agnes: MZD 1 Brno, 167/505), 1385 Smil z Police (MZD 1 Brno, s. 163/505, č. 182 a 183), 1380 Filipův syn Jan z Kostník a 1385 s chotí Dorotou (MZD 1 Brno 145/505).</ref>

V roce 1351 je v pramenech uváděn Filip z Police, jehož pečeť nesla taktéž znak tří makovic.<ref>CDM VIII, s. 36-37, č. 72; SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 82, považuje erbové znamení za tři leknínové lupeny.</ref> Filip v tomto roce zakoupil na Hrotovicku dvůr a čtyři podsedky v [[Dolní Dubňany|Dolních Dubňanech]], v roce 1355 ves [[Louka (Jemnice)|Luka u Jemnice]] a její další část obdržel v roce 1358. Filipovou manželkou byla Eliška z [[Pálovice|Pálovic]], která byla v roce 1360 již vdovou.<ref>ZDB I, s. 8, č. 150; ZDB II, s. 14, č. 24; ZDB III, s. 24, č. 71; ZDB III, s. 25, č. 93; ZDB III, s. 32, č. 273; o Filipově úmrtí se výslovně k roku 1360 zmiňuje CDM IX, s. 146-147, č. 201</ref> V roce 1368 je zmiňován jeho syn Petr, v roce 1378 dcera Dorota, manželka Bohuše z [[Bělčovice|Bělčovic]] a roku 1385 dcera Anežka, manželka Viléma z [[Lechovice|Lechovic]].<ref>ZDB VI, s. 134, č. 603; ZDB V, s. 73, č. 13; ZDB VI, s. 134, č. 602; ZDB VII, s. 167, č. 306</ref> Vdova Eliška z Pálovic se podruhé provdala za jemnického rychtáře Mikuláše (1360, 1365), potřetí za Předotu z Pálovic.<ref>ZDB III, s. 41, č. 513; ZDB IV, s. 60, č. 303; s. 68, č. 454; ZDB VI, s. 134, č. 602-604; ZDB VII, s. 167, č. 306</ref> Manželkou syna Petra byla Kateřina, která od něj v roce 1385 obdržela na dvoře v Pálovicích 160 kop.<ref>CDM XV, č. 286, s. 250-251; u listiny se dochovala pečeť, která dosvědčuje Petrovo rodové zařazení, viz SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 226.</ref> První Lanclinovou manželkou byla Anežka z Dyjic (zmíněna r.roku 1358) a v roce 1368 je uváděna jeho druhá choť Anna z Horky. Lanclin jí tehdy s bratrem [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schössel)]] přenesl věno na ves Zhořec, na kterém se v roce 1368 spolčila s Filipovým synem Petrem z Police.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />

Tvoch z Police či Brtnice, jeden z pěti výše jmenovaných bratrů, ručil v roce 1356 se svým bratrem Markvartem Filipovi z Louček při prodeji majetku v Dolní Plavči a v roce 1358 přikoupil od svého příbuzného faráře Hrzka ze Stonařova popluží v Polici. V roce 1365 zapsal své manželce Elišce na Polici věno šest hřiven příjmu a naposledy je v pramenech zmíněn v roce 1368, kdy v Polici prodal (až na tři louky) Seidlinovi z Lubnice jeden a půl lánů s mlýnem.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" /> Jeho bratr Makrvart, se psal v roce 1355 podle vsi [[Bohušice|Bohušic]] u Moravských Budějovic. Jeho manželkou byla Kateřina, které v roce 1366 zapsal roční důchod v Lipňanech a v Bohušicích.<ref>ZDB IV, s. 66, č. 420</ref> Markvartova dcera Anna se provdala za Hojka z [[Ústrašín (tvrz)|Ústrašína]], purkrabího na [[Roštejn|Roštejně]]. Markvart dceři daroval věnem celou ves [[Bělčovice]] s [[Tvrz|tvrzí]], dvorem, sedmi lány a osmi podsedky. V roce 1376 protestoval proti odprodeji dědičného věna své dcery [[Historie obce Korolupy|Seidlinovi a Bohušovi z Lubnice]]. Anna byla podruhé provdaná za Nevhlase z [[Biskupice (Biskupice-Pulkov)|Biskupic]]. Nevlas z Lesonic, pátý z bratrů erbu tří makovic, se připomíná se svou chotí Eliškou v roce 1369.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />

S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police (z rozrodu Ranožírovců Oldřicha ze Želetavy). Smil je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z [[Našiměřice|Našiměřic]], jehož chotí byla v té době Markéta z Našiměřic.<ref>ZDB III, s. 35, č. 339</ref> V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Zahrádek]], neteř Peškovu / Peslinovu, které Smil zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna<ref>ZDB V, s. 86, č. 298</ref> a v roce 1379 převedl Kateřině 75 kop věna z Police na [[Bohušice]] (půl tvrze a dvora s příslušenstvím), přičemž Vilémovi Babkovi zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 721-722; ZDB VI, s. 141, č. 725.</ref> Svůj majetek v [[Menhartice|Menharticích]] odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 738</ref> Ondřej pak na Menharticích zapsal věno své manželce Kateřině (r.roku 1385), v roce 1392 nakonec ale tvrz a dvůr v Menharticích odprodal Albrechtu ze Slatiny, který se psal taktéž po Polici. Ve stejném roce Smil odprodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z [[Jemnice]], rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi [[Bačkovice]] Bohuši z [[Lubnice]] (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).<ref>ZDB VII, s. 162, č. 180; ZDB VII, s. 163, č. 182</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />

Z neznámého rodu (pravděpodobně rakouského) pocházel Pelhřim z Police / (Pilgrim v. Pullitz), kterého v roce 1385 jeho zeť Albrecht ze [[Horní Slatina|Slatiny]] („Albrecht de Castello alias de Slatina”) určil poručníkem svých dětí a v roce 1386 zapsal Pelhřim své choti Dorotě / (Dorothea v. Latein) na Polici 75 kop věna. V roce 1387 se Pelhřim a Albrecht ustanovili vzájemně poručníky svých dětí (v roce 1406 ale své poručnictví nad dětmi Albrechta předal jeho synovi Milotovi z Heršic) a v roce 1390 zapsal Pelhřim své manželce na Polici 50 kop grošů věna, načež ho Albrecht vzal na Heršicích na spolek. Ve stejném roce (1390) jej vzal na spolek v [[Vnorovice|Norovicích]] (Urwitz, nyní Vnorovice) Filip z [[Historie obce Korolupy|Lubnice]] a Pelhřim na oplátku na Polici. Další spolek utvořil Pelhřim na Polici, [[Lubnice|Lubnici]] a Norovicích v roce 1399 s Jakubem z Oponešic a Milotou z Heršic, přičemž se vzájemně stali i komisaři svých dětí. V roce 1406 vzal Pelhřima na spolek ve vsi [[Bělčovice|Bělčovicích]] Jan z [[Český Rudolec|Rudolce]]. V roce 1409 disponoval Pelhřim dědictvím po zemřelém Filipovi z Lubnice a tento rok také prodal Heleně z Lubnice a jejímu synovi Michalovi popluží v Lubnici a půl patronátního práva k tamní kapli svatého Jiří a svaté Kateřiny, zřízené Seifridem z Hafnerluden (nyní Lubnice, rod původně z dolnorakouského Sichelbachu). V roce 1412 Pelhřim nakonec Vnorovice odprodal [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Mikuláši a Ondřejovi ze Zahrádek]]. Švagrem nevlastní matky Pelhřimovy manželky byl Martin z [[Radotice|Radotic]], syn [[Jemnice|jemnického]] rychtáře Mikuláše. Pelhřim patřil ke klientele [[Bítovští z Lichtenburka|Lichtenburků]] a zemřel roku 1427.<ref>CDM XI, s. 544-545, č. 636; CDM XIII, s. 55-57, č. 53, ZDB VII, s. 169, č. 352; s. 174, č. 434; s. 180, č. 539; s. 189, č. 715; s. 190, č. 717; ZDB VIII, s. 231, č. 269; s. 239, č. 420; s. 250, č. 597; ZDB IX, s. 263, č. 185-186; s. 266, č. 217; ZDB X, s. 281, č. 6; s. 282, č. 12.</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />

V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na [[Bítov (hrad)|Bítově]] a [[Cornštejn|Cornštejně]] stál i další obyvatel a později majitel polické tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník / Gößling]] (Gößling, erbu srnčí hlavy).<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref> Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Po její smrti se stala jeho druhou chotí Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. O její věno se soudil v roce 1407 s Kateřinou (vdovou po Albrechtu ze Slatiny) a s [[Páni z Hradce|Eliškou z Hradce]]. Svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic, jemnického soudce, a Pelhřima z Police, svého švagra. Jeho stejnojmenný syn Jan odprodal v roce 1437 ves Polici s tvrzí, dvěma poplužími a třemi rybníky Adamovi z Bačkovic.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />

Adam z [[Bačkovice|Bačkovic]] (erbu jeleních parohů) seděl na Polici v letech 1437 – 14631437–1463. Jeho synové Jan (majitel v letech 1463 – 14661463–1466) a Hynek (majitel v letech 1466 – 15221466–1522) započali v 2. polovině 15. století s pozdně gotickou přestavbou tvrze. Na přelomu 15. a 16. století na Polici sídlil Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a [[Bačkovice|Bačkovic]] také [[Jaroslavice|Jaroslavice /]] (Joslowitz]]) a [[Nový Hrádek (Lukov)|Nový Hrádek]]. Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka [[Vilém Kuna z Kunštátu starší|Viléma Kunu z Kunštátu]]. Roku 1524 prodali „''Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic''” panu Janovi Tavíkovskému z [[Tavíkovice|Tavíkovic]] (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal nad příjezdovou bránou do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a [[Raabs an der Thaya (hrad)|Puchheimu]] (r.roku 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán r.roku 1562 a r.roku 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic ([[Valdštejnové|Valdštejnová]]), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu / (Georg Christoph Teufel v. [[Guntersdorf]], († 1608).

Jiří Kryštof Teufel prodal ves Polici s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky / (Orsolya (či Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou [[Jan Čejka z Olbramovic|Jana Čejky z Olbramovic / Wolframitz]] (Wolframitz). Ten se v roce 1613 psal po Polici, [[Syrovice|Syrovicích]] a [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici]].<ref>Landtafel Brünn XXIX, 24, Gerichtliche Vorladungsbücher (Půhoň) Brunn XXXVI, 1, XXXVIII, 211, Hosák, s. 173</ref> Za účast na [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři.<ref>Josef Pilnáček: Staromoravští rodové, Band 1, s. 272</ref> Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu [[Nyáryovci|Nyáryovců]] z Bedegu / (Nyáry család bedeghi) přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky / (Miklós Loránth de Inke) [[bzenec]]ké panství. Zároveň byla přes uherský rod [[Zay z Čemer|Zay von Csömör]] / (Zay z Čemer) v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).<ref>Majitelé bzeneckého panství na - [http://www.starybzenec.cz/majitele-panstvi/#zBedegu www.starybzenec.cz]</ref><ref>Genealogie rodu - [http://genealogy.euweb.cz/hung/zay1.html#LO Zay von Csömör]</ref><ref>Genealogie rodu - [http://genealogy.euweb.cz/hung/nyary1.html Nyáry de Bedegh]</ref> V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer / (Erzsébet Zay de Csömör) uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova / (Benedek Palásthy et Keszihócz), pán na [[Slavičín]]ě.

V roce 1633 přikoupil [[Berchtoldové z Uherčic|Jakub Berchtold]] ke svému [[Uherčice (zámek)|uherčickému panství]] také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720–1786 [[Adam Hynek Berchtold z Uherčic|Adam Ignác Berchtold]], dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 [[Buchlovice (zámek)|buchlovická větev]] rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o [[Kostníky]] s cihelnou a [[Lovčovice]] od hraběte Václava Kořenského z [[Terešov (Hlubočany)|Terešova]] / (Korzensky von Thereschau), v roce 1636 od Benedikta Palásthy o [[Kojetice (okres Třebíč)|Kojetice]], [[Hornice]], [[Dědice]] a [[Bačkovice]] a v roce 1693 k panství přibyly [[Županovice (okres Jindřichův Hradec)|Županovice]] a [[Dešná (okres Jindřichův Hradec)|Dešná]].<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren: Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 480</ref> Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér [[Baltazar Fontana|Baldassare Fontana]]. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 482</ref>

Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm synové Julio a Artur hrabata Segur. Poslední pak zámek prodal městu Znojmu (1860 – 18721860–1872). Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě [[Šternberkové|Šternberk]] v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred [[Vraždové z Kunvaldu|Vražda z Kunvaldu]] (1887 – 19451887–1945).<ref>[http://www.obec-police.cz/historie-polickeho-panstvi/d-39674 Historie polického panství]</ref> Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátnímu]] občanství.<ref>Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2</ref> V roce 1945 mu byl velkostatek Police na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.<ref>Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: ''Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort.'' Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: [http://www.znojmuz.cz/muzeum/publikace/hrady/Hrady%20Podyji%20slovem_Burgen%20Thayatals%20in%20Wort.pdf Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí]</ref>