Lužičtí Srbové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ sč značka: editace z Vizuálního editoru |
členění, wikilinky značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 7:
Během třicetileté války, od roku [[1635]], připadla za pomoc Habsburkům Horní Lužice s většinou území původní Dolní Lužice k [[Sasko|Sasku]].
Za [[Napoleonské války|napoleonských válek]] získalo Sasko od [[Prusko|Pruska]] Chotěbuz i s jejím okolím.
=== 19. století ===
[[Soubor:Nsg-cottbus.jpg|thumb|left|Lužickosrbské gymnázium v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]]Roku [[1815]] bylo území Lužice nově rozděleno. Celá [[Dolní Lužice]] se stala součástí Pruské provincie [[Braniborsko (provincie)|Braniborska]], severovýchod [[Horní Lužice]] se stala součástí pruské provincie [[Pruské Slezsko|Slezska]]; zbytek Horní Lužice zůstal Sasku. V rámci Pruska ztratila Lužice [[Autonomní území|autonomní]] postavení. [[File:Budyšin Serbski Dom.JPG|thumb|''Serbski dom'' v [[Budyšín]]ě]][[Soubor:Bilinguale Straßenbeschilderung Cottbus.jpg|thumb|Dvojjazyčné názvy ulic v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]] Ve 40. letech 19. století výrazně zesílilo národní vědomí Srbů a vyústilo v srbské národní obrození. Inspiraci lze hledat ve dvou pramenech. Prvním byl německý romantismus a německý nacionalismus, který panoval po napoleonských válkách a který se přenesl také na Srby. Druhým byla idea součásti ve velkém ,slovanském společenství národů‘ a slovanská romantika. Objevuje se silná vazba k česko-slovenskému [[České národní obrození|národnímu obrození]]. Vydávají se první noviny, v saské Horní Lužici se šíří zakládací vlna různých společností a sdružení.▼
▲Ve 40. letech 19. století výrazně zesílilo národní vědomí Srbů a vyústilo v srbské národní obrození. Inspiraci lze hledat ve dvou pramenech. Prvním byl německý romantismus a německý nacionalismus, který panoval po napoleonských válkách a který se přenesl také na Srby. Druhým byla idea součásti ve velkém ,slovanském společenství národů‘ a slovanská romantika. Objevuje se silná vazba k česko-slovenskému národnímu obrození. Vydávají se první noviny, v saské Horní Lužici se šíří zakládací vlna různých společností a sdružení.
K revolučním bojům z roku [[1848]] se Srbové nepřipojili. Po potlačení drážďanského povstání byly některé požadavky Srbů splněny. Jako příklad může sloužit výuka v srbštině na gymnáziu v [[Budyšín]]ě ([[Budyšín|Bautzen]]) nebo [[Bohoslužba|bohoslužby]] v hlavním městě – [[Drážďany|Drážďanech]]. V Prusku byla srbština opět masivně omezena.
V poslední třetině 19. století probíhá silná [[Asimilace (sociologie)|asimilace]] srbského obyvatelstva, většina Srbů již vyrůstá dvoujazyčně ([[Bilingvismus|bilingválně]]).
=== 20. století ===
Roku [[1912]] byla založena dodnes existující [[Domowina]] jako zastřešující organizace srbských sdružení.
Po porážce Německa v
V prvních měsících [[národní socialismus|národního socialismu]] byl učiněn pokus Srby násilně integrovat. Chytrým vedením jako jediná organizace přežila [[Domowina]], která odporovala všem pokusům Srby integrovat jako slovansky mluvicí Němce do nacistického konceptu. [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] roku [[1937]] Domowinu zakázala. Byly připravovány plány na vysídlení srbského obyvatelstva po konečném vítězství.
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byla část Lužice ležící východně od linie Odra-Nisa začleněna do "obnoveného" [[Polsko|Polska]]. Na zbývajícím území německé části Lužice neexistoval jednotný program následujícího vývoje. Lužickosrbský národní výbor se sídlem v Praze prosazoval odtržení Lužice od Německa a její připojení k [[Československo|Československu]].<ref>[http://www.volny.cz/cce.zizkov/270c.shtml Lužickosrbská otázka] v [[Kostnické jiskry|Kostnických jiskrách]], 1945–1948</ref> Znovu obnovená Domowina podporovala myšlenku autonomie Srbů v Lužici. KPD/[[Sozialistische Einheitspartei Deutschlands|SED]], která mezi Srby však měla zanedbatelnou členskou základnu, bojovala o jejich integraci do budoucí [[Německá demokratická republika|NDR]] a slibovala rozsáhlou podporu. Do roku [[1948]] byli Srbové výrazně podporováni z Prahy (gymnázium, tiskárna, rozhlasové pořady, finanční podpora atd.), což byla pro německé komunisty stálá výzva. Roku 1948 přijala saská sněmovna zákon pro ochranu práv srbského národa.
V době NDR byla vybudována velkorysá síť srbských institucí, která byla ročně podporována vysokými finančními částkami: Institut pro srbský národopis (dnes [[Serbski institut]]), Státní ensemble pro srbskou národní kulturu, Nakladatelství Domowina, srbská redakce v Radiu DDR, několik základních škol, dvě „erweiterte Oberschulen“, [[Srbské národní divadlo]]). Cenou za tuto v dějinách Srbů jedinečnou podporu byla plná integrace do NDR. Domowina byla zcela pod vlivem [[Sozialistische Einheitspartei Deutschlands|SED]].
Po roce [[1989]] se museli i Srbové postavit požadavkům nové politiky. Roku 1989 se utvořilo [[Srbské národní shromáždění]]. Do r. [[1991]] byla obnovena Domowina ve stylu, v jakém existovala ve [[1920-1929|20. letech]]. Téměř celá německá část [[Dolní Lužice]] je dnes součástí [[německé spolkové země|spolkové země]] [[Braniborsko|Braniborska]] (německy ''Brandenburg''), nepatrná část náleží ke spolkové zemi [[Sasko|Svobodný stát Sasko]], k němuž náleží také většina německé části [[Horní Lužice]], jejíž malá část náleží pro změnu k Braniborsku. Síť srbských institucí, která vznikla za NDR, pracuje v současnosti dále.
| |||