Sedmidenní válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Události roku 1919; přidána Kategorie:Konflikty roku 1919 za použití HotCat |
Verze 15532872 uživatele 83.11.250.221 (diskuse) zrušena - důvod: chybí zdroje pro předkládaná tvrzení, špatná jazyková úprava textu (reason: no sources, poor language) |
||
Řádek 62:
Na polské straně padlo 92 vojáků, 855 mužů bylo zraněno a 813 bylo nezvěstných (nezvěstní byli zejména dezertéři z krakovského kontingentu).<ref name="Jelínek60"/> Polské oběti připomíná pomník v [[Žibřidovice (Polsko)|Žibřidovicích]] a ve [[Stonava|Stonavě]]. Pomník ve [[Stonava|Stonavě]]<ref>http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Stonawa5.jpg</ref> připomíná 20 padlých polských vojáků 12. [[Wadowice|wadowického]] pluku pěchoty, kteří byli podle vzpomínek tehdejších [[Poláci|polských]] pamětníků [[26. leden|26. ledna]] [[1919]] vojáky 21. československého pluku (legionáři z Francie) povražděni zastřelením, bajonety a pažbami.<ref>Kolektiv autorů (1999). ''Stonawa pamięta: 1919–1999''. Cieszyn: Interfon. ISBN 83-87308-18-8.</ref> Hroby polských vojáků padlých v Sedmidenní válce jsou i na hřbitově ve [[Skočov]]ě.<ref>http://www.pamatnik.valka.cz/novy/pic/vypravy/tesin6.jpg</ref>
Obě válčící strany se obviňovaly z krutostí. Polská strana např. obviňovala československé vojáky, že synovi polského generála [[Józef Haller de Hallenburg|Hallera]] údajně při vědomí vypíchali oči,<ref name="Jelínek61">Jelínek (2009), str. 61.</ref> což však bylo českou stranou popíráno.<ref>Generál Šnejdárek k tomuto obvinění píše ve svých pamětech (viz externí odkaz níže): „Dověděl jsem se, že jistá propaganda rozšířila zprávu, že „česká soldateska“ mrtvému – či živému – kapitánu Hallerovi vypíchla oči. Byla to ovšem lež, ale lež, v kterou začnou věřit tisíce lidí, je potom těžko rozlišitelná od pravdy. Proto jsem jel ihned poklonit se ostatkům nepřátelského hrdiny, dal jsem jeho tělesné pozůstatky uložit do slušné rakve, nařídil jsem kondukt a dal jsem mrtvého důstojníka dopravit na linii mezi oběma vojsky. Zavolal jsem polské důstojníky. Tam – rakev otevřít, spočítat oči, zjistit, že tělo je neporušené a pietně uložené. – Řeči ztichly.“</ref> Český tisk naopak psal o údajných zvěrstvech a střelbě zezadu ze strany polských civilistů a Polácích, kteří údajně padlému českému legionáři odřezali nos, uši a přirození.<ref name="rfr1" />
K obětem došlo i mezi civilním obyvatelstvem. Tyto ztráty je těžké určit. V průmyslových oblastech Karviné a Třince se místní polské obyvatelstvo stavělo československým jednotkám na silný odpor. Tehdejší československý argument, že šlo výlučně o místní polské dělníky, kteří se na Těšínsko přistěhovali z polské Haliče (tato skupina polských přistěhovalců představovala téměř 12 % celkového počtu obyvatel Těšínska),<ref>[http://www.muzeumct.cz/obrazy/casopis_tesinsko/Tesinsko_1_01.pdf Krysztof Szelong: Plebiscit a otázka sebeurčení těšínského obyvatelstva 1918–1920, Těšínsko 1/2001, str. 7.] (pdf)</ref> je udržitelný jen velmi těžko. Moderní polská historiografie opakuje dobové polské zprávy o masových exekucích polských milicionářů a těžkém týrání polských zajatců československými jednotkami. Starší československá historiografie přiznává 11 padlých polských milicionářů, popravu osmnáctiletého mladíka v Karviné jako trest za úskočné zastřelení československého legionáře a popravu jednoho polského hutníka v Třinci. Dnešní česká historiografie obecně připouští násilné jednání československých jednotek.<ref name="Jelínek61"
Československé jednotky na obsazeném území prováděly podle připravených podkladů masové zatýkání polských aktivistů. Celkem 251 osob bylo internováno ve vězeních v Olomouci, Lipníku a Moravské Třebové. V reakci na toto zatýkání polská strana převezla do internačního tábora Dąbie u Krakova 551 osob české národnosti, z nichž jich podle československých údajů 39 v tomto táboře zahynulo. Polská strana tyto údaje popírá.<ref name="Jelínek61"/>
| |||